Fain se držel těsně za Rynem, když zjistil polohu své matky díky GPS v komunikátoru. Dle všech informací měla být v jejím bytě.
Když dorazili do kajuty, byli oba zpocení. Ryn otevřel dveře a ztuhl tak rychle, že do něj Fain málem vrazil.
Galene mu na ty záda vážně dopadla. A poté zalapala po dechu, když spatřila, co je donutilo tak náhle zarazit.
Hermiona Dane stála na opačné straně místnosti, naprosto v klidu. Na nedaleké židli seděl Brax Venik v stejné nepohodlné nehybnosti.
„Nehýbejte se,“ vydechla Hermiona pomalu, aniž by pohnula kouskem těla. „Je tu bomba.“ Očima našla zařízení, které bylo schované pod stolem. „Nějak jsme ji aktivovali, ale nejsme si jisti, co ji přiměje k detonaci. Zatím nevybouchla.“
Fain zahnal Galene pryč. „Zavolej Syna a přiveď ho. Řekni Talynovi, ať zůstane s tím zrádcem. Nechci, aby se sem přiblížil.“
„Souhlasím.“ Pomalu se otočila a opatrně vyšla do chodby, aby mohla zavolat.
Fain dal ruce Rynovi na ramena, aby ho chytil, kdyby chtěl udělat něco hloupého při záchraně své matky. „Můžeš zavolat Kerovi?“ Fain použil Darlingovu Sentellovskou přezdívku, jen kdyby je náhodou někdo poslouchal. Doufal, že netušili, že Ker a Darling Cruel jsou ti samí lidé. Vzhledem k tomu, že Rynův mladší bráška byl nejzkušenějším inženýrem v celých devíti světech, alespoň když přišlo na výbušniny, byl jejich největší nadějí na záchranu Hermiony.
„Už jsem vyslal kód. Čekám, až ho zachytí… Hej, Kere. Mám tu takovou situaci.“ Ryn si opatrně poklepal na ucho, aby hovor přesměroval i na Fainův komunikátor. „S Fainem stojíme před bombou, která se chystá poslat mámu před všechny bohy. Potřebujeme tvou pomoc.“
Darling jim zaklel v uších. „Potřebuji to vidět.“
„Jo, nejsme si moc jistí… vydrž. Mamí, co to sakra děláš!“
Hermiona padla na kolena a pomaličku, velmi pečlivě, se přibližovala k zařízení s vlastním komunikátorem. „Potřebuje vizuální obraz. Dostanu ho pro vás. Připoj do hovoru i můj komunikátor.“
„Ach bože, mami! Zastav! Nevíme, s čím tu máme co dočinění. Jestli se zabiješ, tak tě uškrtím!“
„A pokud si neseženeš štít proti výbušninám a nenasadíš brnění, seberu ti občanství a udělám z tebe zelenáče!“
„Hej, vy všichni! Uklidněte se a přemýšlejte.“ Fain se zhluboka nadechl, jak bojoval s vlastní panikou s takhle vystupňovanou situací. „Co kdybychom všichni nejprve prodiskutovali, co chceme udělat, než to ve skutečnosti uděláme? Huh? Teď je ta správná chvíle spolupracovat, ne jen něco zkoušet na vlastní pěst, s nadějí, že nás to všechny nezabije.“
Hermiona souhlasně přikývla. „Jistě. Můj komunikátor je zapnutý. Propojte ho a já pak zase ustoupím, až budeme čekat. Nic jiného neudělám. Slibuji.“
Ryn souhlasil.
Darling chvilku studoval přístroj. „Fajn. Mám špatnou zprávu. Novinku, která vám ze života vysaje veškerou radost. Kde je Hauk?“
„Jsem přímo tu.“
„Ne ty, Faine. Můj parťák.“
„Na chodbě. Víš, jaký je ohledně výbušnin.“
„Jo, no, proto jsem se ptal. Pošli ho na nějakou stupidní a dlouhou cestu skrz celou stanici. Nechceme, aby nám tu babička začala vyšilovat. Kde je Mari?“
„Myslím, že s Nykem. Nebo se Safem. Nejsem si jistý, ale tady není.“
„No, to je naprd.“ Darling si unaveně povzdechl. „Tak dobře, Faine. Máš Dancerovu averzi k výbušninám?“
„Jen když mi bouchají do obličeje.“
„Tomu se snažíme vyhnout.“ Darling se na pár vteřin odmlčel. „Potřebuji, abys na sebe natáhl zpevněný oblek a vzal si krabici na výbušniny. Řekni Synovi, aby kolem pokoje připravil tlumiče, na kterých nastaví frekvenci, kterou mu pošlu. Potřebuješ si od něj vzít soupravu difuzoru. Bude muset být ve velitelském středisku a pracovat s tebou na tandemu, abyste tu bombu odzbrojili. Pokud spolu nedokážete spolupracovat v naprostém souladu, budeme mít opravdu špatný den.“
„Co mohu udělat já?“ Zeptal se Ryn.
„Drž se pryč. A nedohaduj se. Vím, že v boji si nejlepší, ale ne když jde o tvou matku. Potřebuji, abys měl jasnou hlavu a nechoval se jako idiot. Chceš jí odtud dostat. Drž se vzadu a nech nás pracovat.“
„Mám dát na tvou radu?“
„Přesně. Mluvím tu ze zkušenosti, protože to já jsem ten blázen, co nás dostal do války, když jsem šel zachránit svou ženu a nedokázal udržet pusu zavřenou. Kdybych nechal ostatní dělat jejich práci a zůstal doma, neplánovali byste teď všichni mou smrt. Takže prosím, Ryne. I já mámu Dane miluju. Je to jediná skutečná matka, jakou jsem kdy znal. Tak mě nech ji zachránit. Jsem stejně rozrušený jako i ty, visím jen na vlásku. Právě teď si můžeme dovolit, aby byl hysterický jen jeden z nás a já si to zamluvil.“
V Rynových očích se leskly slzy, když pohlédl na svou matku, která se na něj smutně usmála.
„Daneové neutíkají, zlato. Stojíme v bitvě a bojujeme. Nedostanou mě. Dnes ne. Neměj strach.“
Kývl. „Miluju tě, mami.“
„A já tebe, Trey-vey.“
Připojil se k nim Syn a podal Fainovi oblek. „Hej, Kere mi poslal vzkaz, že tohle potřebuješ.“ Vykouknul přes ně na Hermionu a Venika. „Jak to zvládáte, lady Tavali?“
„Jsem pořádně naštvaná a chci ochutnat krev svých nepřátel, kteří se mě odvážili napadnout v mém vlastním prostoru.“
„Pracujeme na tom, abychom ti to umožnili. Veniku, co ty?“
„Dostaň mě odsud, abych mohl mít hlavu a hrdlo toho, kdo tohle udělal.“
„Slyšel jsem, že tě Fain předběhl. To proto je tu.“ Syn položil box společně s difuzérem k Fainovo nohám. „Víš, jak to použít?“
„Ne tak dobře jako ty nebo Kere, ale prošel jsem několika školeními.“
„Prošels zkouškami?“
„Sem tam.“
Syn trošku zezelenal. „Fajn, Ryne, postav se dál… a to o kus. Právě tu budeme mít hodinku amatérů s výbušninami. To je má oblíbená forma zábavy… pokud to tedy sleduji opravdu z daleka.“
Poté, co na něj Fain ukázal Ritadarionské gesto, otočil se k němu zády, aby mu Syn pomohl do obleku.
Fain se zamračil na svého bratra, zatímco Syn pracoval. „Dancere, poslouchej. Chci, abys vzal Galene, svou ženu a děti, Talyna a Felicii a Vegu a Wara. Najdi i Gavariana a Bracha. Dostaň je všechny na mou loď a drž je tam, dokud tohle neskončí. Už tuhle debilní hru nehraji. Všichni tam budete v bezpečí a nikdo se vás nedotkne.“
„To je proti kódu Tavali,“ zavrčel Venik.
„Polib mi mou chlupatou prdel, Vene.“ Fain se stále díval na Dancera. „Už jsem ti zařídil přístup. Řekni Storm, aby započala protokoly druhé úrovně. Ukáže ti, jak máš všechny oskenovat, jestli jsou čistí. Pro všechny je tam dost místa v kajutě pro posádku. A je tam i dost zásob.“
„Neopustím tě, jen abys tohle zvládl sám.“
„Víš, že s výbušninami si k ničemu.“
„Máš stejné trauma jako já… a ze stejných důvodů.“
Fain sebou škubl, jak se snažil nemyslet na jejich dětství. „Jo, ale já nehavaroval na hoře poté, co mi bomba bouchla do obličeje.“ Trhl bradou směrem k chodbě. „Jdi, Dancere. Už si sledoval, jak přímo před tebou zemřel jeden bratr. Nechci být tvou další noční můrou. Čekáš dítě. A máš děti, které musíš chránit. Potřebuji, abys je i mou rodinu udržel v bezpečí. Udělej to pro mě, bráško.“
Místo toho, aby je Dancer opustil, popošel kupředu a vtáhl ho do těsného objetí. „Jestli zemřeš, budu tě sledovat do samotného pekla, abych ti nakopal zadek. Rozumíš?“
„Rozumím.“
Dancer ho zatahal za vlasy, než ho pustil a ustoupil. „Myslím to vážně, Faine. Nenuť mě spáchat smrtelný hřích, abych se k tobě dostal.“
„Jen jdi.“ Fain do něj hravě strčil. „Otravuješ mě. Jdi za ostatními.“
Dancer udělal tři kroky, než se zastavil, aby se ohlédl. V očích se mu leskly slzy. Taky tě miluju, bratře. Ani jeden z nich to nemusel říkat nahlas.
Syn ho poklepal po rameni. „Fajn. Jdi na to.“ Podal Fainovi přilbu. „Zkontroluj si mikrofon.“
Fain si ji nasadil a upevnil. Zkontroloval, že funguje zvuk i obraz. „Haló?“
„Jsi tam, Kere?“
„Jsem tu. Jsem tu. Budeme připraveni, jakmile se dostaneš do komunikačního centra.“
Syn kývnul na Faina. „Hodně štěstí. Odtáhnu sebou Ryna, aby se mohl nervově zhroutit někde, kde tím nebude vyrušovat.“
Když Fain došel ke zbytku výbavy, uvědomil si, že Galene zmizela, zatímco se oblékal. Ani se s ním neobtěžovala rozloučit.
Ani mu nepopřála hodně štěstí.
To ho zranilo mnohem hlouběji, než byl ochoten připustit. Klidně mohl během příštích pár minut zemřít. Vlastně tu byla velká šance, že se to stane. A ani jí nestál za to, aby mu popřála.
Nemysli na to.
To se snadněji řeklo, než udělalo.
„Faine? Jsi se mnou?“
„Jo, promiň. Nechal jsem se rozptýlit.“
„Uhmm, fajn, kámo. Malá rada? Nenech se rozptýlit, když se chystáš manipulovat se zařízením, které má vybuchnout. Musíš se soustředit. Věř mi, tvé šance na přežití se díky tomu exponenciálně zvednou.“
„Titana tu, giakone.“
„Hele, nech si ho v kalhotách, Andarioňane. Na můj vkus nejsi dostatečně pěkný. Dojdi k tomu zařízení a pokus se do něj ani do stolu nevrazit. Chci, abys vklouzl pod, pomaličku a lehce, s co nejmenšími pohyby.“
Fain byl sotva pod stolem, když mu v uchu znovu zazněl Synův hlas.
„Jsem přihlášený do systému, Kere. Dal jsem ti plný přístup.“
„Skvěle. Faine, ztuhni.“
Slyšel, jak Darling zuřivě tluče do klávesnice.
„Syne, zapni jejich štíty s vnitřními směrovači, které jsem právě nastavil.“
„Hotovo.“
„Na můj povel se ztlumí světla. Ať nikdo nepanikaří, ale Faine, řekni mámě Dane a Venikovi, aby utekli za dveře.“
„Lady Tavali. Vene. Za okamžik se ztlumí světla. Až se tak stane, musíte vyrazit pryč z místnosti.“ Poté začal odpočítávat společně s Darlingem. „Tři. Dva. Jedna. Jděte!“
Světla pohasla.
Oba proběhli kolem něj do chodby.
„Jsou pryč?“ Zeptal se Darling.
„Myslím, že jo.“
„Fajn, jsi připravený?“
„Jo, povídej, co mám dělat.“
Darling znovu rozsvítil. „Opatrně sundej kryt a ukaž mi vnitřnosti té bestie.“
Fain ho poslechl a ušklíbl se při pohledu na spletité drátky, které byly obtočeny kolem výbušného minerálu. Ačkoli nebyl větší než jeho pěst, stačil na to, aby odpálil celé křídlo. „Hej, Syne? Řekni Venikovi, že je potřeba evakuovat celý jižní kvadrant.“
„Jdu na to.“
Darling vklidu pokračoval. „Tak dobře, Faine. Potřebuji, aby si našel třetí oranžový drát, ten, který je z nich nejsvětlejší, a izoloval ho.“
Fain zaváhal. „Ten nejsvětlejší?“
„Jo. Vidíš ho?“
Zamrkal a zíral na drátky ve své ruce. Oranžový…
„Tenhle, keramon.“
Fain ztuhnul při zvuku toho nejsladšího hlasu v celých devíti světech, když se k němu přitisklo tělo. „Co tu děláš?“
„Napadlo mě, že si jim neřekl, že důvod, proč jsi nikdy neprošel zkouškami z optiky byl ten, že si částečně slepí.“
Darling mu zaklel v uchu. „Vážně? Myslí to vážně? Nevidíš plně barevné spektrum a manipuluješ se zatracenou výbušninou, která je plná drátků? Hauku? Zbláznil se ten tvůj andarioňanský mozek?“
„Ano. Když byl ještě dítě, porval se s Kerisem a jeho bratr mu zranil sítnici. Způsobil značnou škodu, díky čemuž má Fain dichromatizmus.“ Chytila ho za ruku a posunula ji k drátku. „Tenhle je světle oranžový.“
Vděčný za její pomoc, ho Fain přeštípnul, zatímco ignoroval urážky, které na něj lítaly přes komunikátor. „Musíš se vrátit na mou loď, kde je Dancer. Budeš tam v bezpečí.“
„Jsem tam, kde mám být. Potřebuješ někoho s menšíma rukama, kdo je zvyklý na manipulaci s jemnými nástroji. Jsem chirurg a vidím celé spektrum. Zvládnu to.“
„Stormy-“
„Silný sám. Silnější společně.“ Chytila jeho ruku do dlaní a stáhla mu rukavici. Pohledem ho znehybnila, když mu stáhla prstýnek z malíčku. Poté sundala vlastní rukavici a dala si prsten na místo, kde ho kdysi nosila. „Milovala jsem tě od okamžiku, kdy jsem tě jako dítě poznala. Jsi mým životem, Faine Bature. Pokud dnes zemřeš, vezmeš mě sebou. Nechci bez tebe žít ani na okamžik.“
Dusila ho láska, když Darling konečně sklapnul. Těmito slovy si ho Galene nárokovala jakožto manžela, před svědky. Dle jejich zákonů to bylo stejně platné jako sjednocení.
Dotkl se holou rukou té její. „A ty si vzduchem, který dýchám, Galene Hauk. Nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo.“
Darling podrážděně vydechl. „Aaaach, to je sladké a kouzelné, ale mohli bychom se znovu zaměřit na bombu, která se vám chystá bouchnout do obličeje?“
„Jo, my jen čekáme, až nám řekneš, co máme dělat, Kere. Co ti tak dlouho trvá?“
Zaznělo několik caroneských urážek. Fain byl skutečně rád, že jim nerozumí, jinak by císařův rod také mohl ukončit. „Galene, posviť na drátky a poté je přestřihni následovně. Tmavě modrý, světle modrý, zelený, žlutý, oranžový, červený, fialový.“
Rychle je přešmikla v daném pořadí, zatímco jí Fain svítil. „Hotovo.“
„Stalo se něco?“
Fain povytáhl obočí nad Darlingovo úzkostnou otázkou. „Mělo se snad něco stát?“
„Ne. Ne nutně, ale…“
„Ale co?“
„Možná byste to zařízení měli dát do boxu a pořádně ho utěsnit, a to rychle… jen kdyby tam někdo náhodou připravil pojistku.“
Fain poslechl a bombu těsně uzamkl. „Fajn, máme to. Co teď?“
„To by mělo být vše. Měli bychom-“
Bomba jim vybuchla u nohou. Fain popadl Galene a zakryl ji vlastním tělem. Přitiskl ji ke zdi tak pevně, že se nebyla schopna nadechnout. „Drahoušku? Myslím, že jsme v bezpečí. Není přesně k tomuhle ten box zkonstruovaný?“
„Má pravdu, chlapáku. Bezdůvodně ji drtíš.“
Než aby ji pustil, sundal si Fain helmu a hodil ji na zem. A poté udělal to samé s tou její.
Galene byla naprosto nepřipravena na tak divoký polibek. Byl plný touhy a zanechal ji bez dechu.
„Fajn, Andarioňané. Já jdu… uh.“ Darling si odkašlal. „Nechám vás o samotě. Pro nás ostatní je to trochu nepříjemné.“
Fain se od ní odtáhl s rozkošným a neochvějným úsměvem. „Zkus ještě někdy takhle riskovat svůj život a uvidíš…“
„Stačí, abys ty neriskoval ten svůj.“ Ukázala na hodnost na její hrudi. „Nezapomeň, že ti velím, vojáku.“
Usmál se a přitiskl se obličejem k jejím copánkům. „Proč ses vrátila?“
„Protože tě miluju. Vždycky jsem tě milovala.“
Ta slova mu rozezpívala srdce. Odváží se snad doufat, že tím myslí to, co si myslel?
„Je mi odpuštěno?“
Přitiskla si jeho hlavu k rameni. Chtěla ho současně profackovat a navždy objímat. Proč ho nebylo tak snadné milovat?
Ale nakonec, to bylo jeho kouzlo. „Ano. Je ti odpuštěno.“
Fain zavřel oči, jak si vychutnával ta slova, na které celý život čekal. Kdyby v tuhle chvíli zemřel, byl by spokojený.
Chtěl ji odnést na svou loď a po zbytek měsíce se s ní milovat.
Kdyby jen mohl.
Vážně si povzdechl. Nesnášel odpovědnost. Zatracená dospělost. Chtěl ji vrátit zpět a dostat své peníze. „Musíme najít ještě jednu bombu.“
Přikývla. „Já vím.“
Fain poklepal na svůj komunikátor, aby ho zase zapnul. „Hej, Kere. Máš štěstí při hledání té třetí bomby?“
„Dělám na tom.“
Fain zvedl box a nesl ho, zatímco je Galene vedla do chodby. Hermiona a Ven čekali na jejím konci. Když se přiblížili, podal Fain bombu důstojníkovi z Hadeanskké jednotky.
Hermiona se postavila na špičky, aby políbila Faina na tvář. „Dlužím ti. Děkuji za to, cos udělal.“
„Bez problému. Jsem jen rád, že jsem toho kreténa zaslechl, jak se ostatním chlubí tím, že sem tu bombu dostal. Co se vlastně stalo? Jak jste ji našli?“
Hermiona si povzdechla. „Povídali jsme si. Vstala jsem, abych se napila a slyšela jsem uvolnění spouště. A protože jsme nevěděli, co to způsobilo, neodvážili jsme se pohnout, aby nevybuchla.“
Hermiona sotva domluvila, když se objevil Ryn a popadl ji do zuřivého objetí. „Jsem v pořádku, Ryne.“
„Já vím. Jen ještě nejsem připravený stát se sirotkem.“
Fain se ušklíbl> „Nejsi trochu starý na sirotka?“
Pohlédl na něj přes matčino rameno, než ji postavil zpátky na nohy. „Vzhledem k tomu, že mě krmila lahví až do třiceti? Ne.“
Fain se zasmál něčemu, co byla prakticky pravda. Hermiona měla tendenci své jediné dítě přehnaně ochraňovat, jako kdyby byl tou nejposvátnější bytostí v celém vesmíru.
Hermiona se otočila na Galene. „Ty lži, které o nás naše děti vyprávějí.“
„Jako bych to nevěděla. Můj syn mě každodenně děsí.“