Galene zvedla hlavu do hlavně Fainova blasteru. Zvedla ruce s obavou nad jeho záměrem. Rychleji, než byla schopna zareagovat, odhodil zbraň na zem a vrhl se na ni, aby ji vzal do náruče.
„Jsi v pořádku,“ vydechl jí do ucha, jak ji držel v třesoucích se pažích. Položila mu hlavu na rameno, zatímco ji svíral tak, že sotva dýchala.
„Faine, to bolí.“
Uvolnil své držení, ale nepustil ji. „Myslel jsem, že tě napadli… Netušil jsem, co tu najdu.“
Nad jeho zjevným strachem roztála. Přitiskla mu tvář k hlavě a vjela mu rukama do vlasů. „Ne, keramon. Jsem v pořádku. Jen čekám na tebe.“
Fain se vzpamatoval dost na to, aby si prohlédl slabě osvětlenou místnost. Připravila pro ně hotový servis, se svačinkou a nahřátými ručníky. V pozadí hrála píseň jejich mládí. Teprve v tu chvíli si uvědomil, že na sobě má dlouhou róbu – v barvě Hauků – která nechávala jen velmi málo představivosti. Okamžitě se na ni usmál. „Svádíš mě?“
„Myslíš?“
Zavřel oči, políbil ji a dovolil chuti jejích rtů, aby uklidnila jeho nervy. Růžovitá vůně jejího tělového mléka mu naplnila hlavu. Zrovna se začínal uvolňovat, když konečně zachytil slova té písně. Přímo tahle skladba hrála té noci, kdy spolu tančili a Galene mu naposledy řekla, že ho miluje.
Neschopen uvěřit, že je to skutečné, se odtáhl a pohlédl na ni. „To je nějaké nové mučení, které si vymyslela? Chystáš se mě vykopnout a poslat zpátky do mého pokoje?“
Vzala mu tvář do dlaní a otřela se o něj nosem. „Nejsem tak hloupá, abych dráždila dospělého Andarioňana. To bych ti neudělala.“
Zamračil se na ni. „Tomu nerozumím.“
Zasmála se. „Ani já. Pořád ti chci vyrvat oči a zanechat tě za sebou krvácejícího na podlaze.“
„Mmm, miluju, když na mě mluvíš tak sladce.“
Rozesmála se, než ho kousnula dobrady. Poté mu rozepnula košili a pomalu ji odtahovala od jeho těla. Prsty se zastavila nad jizvou na rameni, kterou mu uštědřil Keris během Vytrvalosti, kdy ho bratr při vzestupu nakopl špičatou botou, zatímco Fain na stěnu hory přivrtával kotvu. Považoval to za srandu. Tahle „sranda“ Faina málem srazila k zemi. Galene byla tak rozzlobená, když to zjistila, že ji Fain musel odzbrojit a držet ji několik týdnů od Kerise.
Po jeho neochotě jí dovolit fyzicky ublížit jeho staršímu bratrovi nakonec Kerise „otrávila“, díky čemuž mu bylo pěkně zle a celé týdny ji proklínal. Nelitovala toho. „Pokud někdy Fainovi znovu ublížíš a ohrozíš ho, příště to z tebe poteče všemi otvory, i nosem!“
Nikdo se ho nikdy nezastal tak jako Galene. Bože, jak tu ženu miloval.
Políbila vybledlou jizvu. „Přemýšlíš někdy o Kerisovi v dobrém?“
„Někdy. Ale pak si vždycky vzpomenu, jaký to byl zahořklý a žárlivý kreton a jak často si z Dancera dělal boxovacího panáka.“
„Vím, že na tebe byl tvrdý, ale miloval tě.“
„S tím rozhodně nesouhlasím.“
Prstem hladila jizvu. „Seděla jsem s ním na lavici během tvých zápasů. Pokaždé, když tě vyhodili ze středu, se postavil na nohy, chytil korále kolem svého krku a šeptal modlitbu, dokud ses nevrátil zase na nohy. Potom mě vzal za ruku a zase předstíral, že je tvrdý. Ale cítila jsem, jak se otřásal strachem o tebe.“
„Vážně?“
Přikývla. „Vím, že ti to nikdy neřekl, ale byl na tebe tak pyšný. Pokaždé, když si vyhrál, vyskočil a křičel stejně hlasitě jako já.“
„A jakmile jsem se přiblížil, zkritizoval mé schopnosti.“
„Jen proto, že chtěl potěšit vaši matku.“
Fain jí přejel prsty po čelisti. „Byla jsi jediná, díky které jsem se kdy cítil silný a schopný. Důležitý. Každou vteřinu svého života, kdy jsem tě neměl po boku, jsem trpěl.“
Na rtech se jí vyrýsoval nádherný úsměv, než mu svlékla kalhoty. Zadržel dech a modlil se, aby nepřestala. Kdyby ano, na místě by pravděpodobně zemřel. Zatímco klouzala rukou níž, aby ho chytila, dívala se přímo na něj.
Fain hlasitě vykřikl, když ho pohladila Z její něžnosti ho dusily slzy a zahlcovala vina. Ze všech bytostí v celém vesmíru byla tou, které nikdy nechtěl ublížit. A přesto jí ublížil víc, než svému nejhoršímu nepříteli. Jen za to si chtěl nakopat zadek.
Galene se kousla do rtů, když viděla v jeho obličeji něžné emoce. Naklonila se, aby políbila jizvy, které měl téměř po celém hrudníku. Některé byly od drápů, nožů či popáleniny z výbuchu, a některé byly z ran, které mohla maximálně tak hádat.
Tolik bolesti a utrpení.
A byl při tom sám. Její ubohý Fain nikdy neměl nikoho, kdo by ho miloval a pomohl mu přes životní utrpení.
Když vzhlédla, viděla, jak mu zrudly oči. Zpočátku si myslela, že to má co dělat s nervovými čipy. Ale když se podívala pořádně…
„Faine?“
Pohladil ji po tváři. „Vždy jsem byl zuřivý po tvém dotyku, Stormy. Stejně jako Talyn jsem to jako chlapec ze strachu skrýval. Proto jsem tak náhle toho deštivého dne, kdy jsme se milovali, odešel. Děsil jsem se toho, že když naši rodiče zjistí, že jsme to dělali ještě před sjednocení, potrestají nás.“
Vjela mu rukama do copánků a zatahala za ně. „Tolikrát jsi mi lhal. Měl si tolik tajemství.“
„Já vím a je mi to líto. Ale byl jsem tak vyděšený, že jsem ti ublížil a netušil jsem, co dělat nebo na koho se obrátit. Nemohl jsem se spolehnout na nikoho jiného než na sebe, a oba dva víme, že jsem pěkně mizerný Andarioňan. Keris se mnou zacházel pěkně mizerně a nikdy mě nevyslechl. Pro mé rodiče jsem byl vždy zklamáním a říkali mi, ať si vše zařídím sám. A Dancer neměl nikoho jiného, kdo by ho ochránil. A protože se Chrisen a Merrell nemohli Kerise dotknout, dokud do jeho srdce nezaryla své drápy Dariana, šli po mě od okamžiku, kdy jsem začal chodit do školy až po ukončení studia. Nikdo mě před nimi a jejich nenávistí nechránil.“
Zavřel oči. „Když Chrisen havaroval a uvěznil Dancera v jeho modulu, aby mi dokázal, jak snadno ho mohou zabít a projde jim to, pokud se s tebou nerozejdu… Cítil jsem se tak bezmocně a ztraceně. Netušil jsem, co dělat. Chrisen mi řekl, že pokud to někomu prozradím, Jullien mě zvězní a Dancer bude okamžitě zabit. Věděl jsem, že to myslí vážně a že tu hrozbu bez zaváhání splní.“
Galene se přitiskla tváří k jeho, zatímco ji zahtily staré vzpomínky. Ve dne té nehody odešel Fain ze školy dřív, aby mohl být s ní. Proplížili se do bazénu jejich rodičů, aby mohli být sami a celý den strávili plánováním jejich sjednocení a toho, kde budou žít, jakmile půjde do školy a on na vojnu. Procvičovali si své sliby a snili o budoucnosti, která jim nikdy nepatřila.
Fain zrovna opustil koupelnu, když se ozval jeho komunikátor. Dokonce přes celou místnost slyšela, jak na něj matka křičí. Když zavěsil, zběsile popadl svůj batoh.
„Co se stalo?“
„Dancer.“ To bylo to jediné, co ze sebe dokázal vypravit.
Galene s ním šla do nemocnice. Jeho rodiče na něj koukali, jako kdyby byl tím nejodpornějším stvořením, jaké kdy žilo. Ale to Keris ho chytil za krk a přitiskl ke zdi.
„Kde jsi byl?“
Fain udeřil svou rukou dolů a Keris ho pustil. „Co se stalo?“
Jeho matka se na něj obrátila s úšklebkem. „Dancer byl popálen a bude po zbytek života deformovaný. Což, pokud bohové znají milosrdenství, nebude trvat už příliš dlouho.“
Vyděšený jejím vztekem, se na ně Fain zamračil. „Jak se popálil?“
„Havaroval s modulem,“ zavrčel otec. „Málem zabil tahrse Julliena a tizirana Chrisena Anatola. Budeme mít štěstí, pokud za to tadara nebude chtít můj i Dancerův život! Měl si tam být, ty bezcenný bastarde! Kde jsi byl?“
Keris ho udeřil tak tvrdě, že Fain odletěl dozadu. „Doufám, že si spokojený, bratře. Tvé malé dobrodružství stálo Dancera život a celou budoucnost. Dobrá práce, ty sobecký kreténe.“
Galene už to nedokázala poslouchat. Vstoupila do popředí a schovala Faina za sebe. „Nebyla to Fainova vina. Byl se mnou, protože jsem ho potřebovala.“
Až v té chvíli ustoupili.
Endine potřásla hlavou. „Doufám, už jen kvůli tvému bratrovi a naší důstojnosti, že tu operaci nepřežije.“ A s tím odešla.
Otec dokulhal směrem k Fainovi. „Ten hybridní bastard ho vytáhl z trosek a zničil mu budoucnost. Pokud si válečník, jakým bys měl být, zabiješ toho zatraceného zmetka a zachráníš tak zbytky rodinné cti, kterou ještě máme.“ A pak otec vyrazil za matkou.
Keris na Faina plivnul, než se vydal za rodiči a zanechal ho tak samotného v čekárně jen s vinou a bolestí.
Znechucená jejich chováním a se strachem o něj, se mu snažila nabídnout útěchu, o které věděla, že nepomůže. „Je mi to líto, Faine.“
Ta surová bolest v jeho očích byla nesnesitelná. „Všechno je to moje chyba. To já tohle Dancerovi způsobil.“
„To ne. Kdybys tam byl, akorát bys také havaroval a byl zjizvený.“
Pohlédl na ni, jako kdyby ho odpuzovala. Ten výraz způsobil, že si pak po zbytek života myslela, že tato chvíle ho poslala do Omiřiny náruče. „Měl jsem tam být. To já měl být v bezvědomí, ne Dancer!“
Galene k němu přistoupila.
Zasyčel na ni, než utekl z chodby na veřejné záchody. Šla za ním a u dveří se zastavila, protože věděla, že dovnitř nemůže.
Skrz stěny slyšela jeho vztek a rámus, jak rozbíjel věci. Ukázka naprosté agónie, která donutila okolí, aby na něj zavolali ochranku. Její rodiče, kteří v té nemocnici pracovali jako doktoři, okamžitě při zavolání odpověděli a matka ji donutila jít domů, zatímco otec šel do koupelny, aby si s Fainem promluvil.
Během následujícího týdne byl Fain s bratrem. Opouštěl ho jen na tak dlouho, aby dokončil poslední zkoušky a zúčastnil se povinného ukončení školy. Opuštěný rodiči i Kerisem, kteří s tím opustili i Dancera, odmítal Fain s kýmkoli promluvit.
Dokonce i s ní.
Cítila se naprosto bezmocně. Přesto v den promoce jí Chrisen řekl, že ji Fain chce vidět. Že jí chce říct něco důležitého o jejich budoucnosti.
V té době už věděla, že je těhotná a dychtila se podělit o vlastní novinku, takže se vrhla do šatny, kde ji Fain umlčel a vyhodil, aby se mohl osprchovat a obléci před obřadem bez ,zbytečného stresu navíc‘. Přesně to jí chladně řekl.
Od Dancerovi nehody se vyhýbal svému domovu tím, že zůstával v nemocnici a rozhodl se, že se oblékne ve škole místo doma u matky, kde byl vystaven jejich neustálým stížnostem a urážkám. Možná i skutečnému fyzickému násilí.
Galene, kterou ta slova zranila, ho opustila. Když však vyšla před šatnu, zjistila, že na ni u dveří číhá Merrell. Když se ho snažila obejít, chytil ji za paži.
„Fain tě nechce, Galene. Drazí bohové, si snad slepá?“
„Co tím myslíš?“
„Už několik týdnů spí s Omirou Anataxas. Od nehody je s ním pořád v nemocnici a stará se o něj.“
Vyškubla se mu a ušklíbla se nad tím samolibým princem a jeho neuvěřitelnou hloupostí. Fain by něco takového nikdy neudělal. „Lžeš!“
„Viděl jsem je spolu. Stejně tak Jullien. Jen se ho zeptej, pokud mi nevěříš. Všichni Haukové jsou zkažení. Nevědělas? Celá jejich rodina má chromozomální vadu. Keris je narkoman. Dancer je celý zjizvený a Fain je milenec člověka. Před sjednocením by sis měla prohlédnout jeho DNA. Slyšela jsem, že jeho otec tuší, že Fain není jeho. Proto je jeho kůže světlejší než u bratrů. A také pochybují o otci Dancera.“
Galene to chtěla popřít, ale tyhle zvěsti už slyšela. A několikrát viděla Kerise sjetého, i když to bylo přísně zakázáno a mohlo ho to stát život, kdyby ho chytili. Když Chrisena odstrčila, odešla za Fainem, jen aby jí zlomil srdce tím, že nic nepopřel…
„Galene?“
Zamrkala, když ji Fainův hluboký a melodický hlas odtáhl z minulosti do přítomnosti.
Jemně chytil její tvář do dlaně. „Kam jsi zmizela?“
„Vracela jsem se ke chlapci, který se vzdal všeho, aby zachránil život svého bratra.“ Slzy ji dusily, když mu položila prsty na rty, aby nemluvil. „Pšššt, Faine. Vím, jakou špinavou politiku Chrisen a Merrell praktikovali. Lži, které vyprávěli a zločiny, které spáchali. Nemohu si představit, že bych se měla rozhodnout tak, jako ty. Zvlášť v tom věku.“
„Měl jsem je zabít.“
„Ne. Kdybys to tak udělal, byl by Talen bastardem zločince. Zrádce, který zavraždil královské syny. To by pro něj bylo ještě horší. Ale kdybys mi o tom řekl, utekla bych s tebou a nikdy se neohlédla.“
„A zabili by Dancera… stejně jako Kerise. Dancerovi zachránil život můj odchod. Donutilo to mé rodiče nechat si ho, i když byl poškozený.“
Protože to by byla nejvyšší známka neúcty, pokud by odmítli oba dva syny. Jedno dítě bylo přijatelnou ztrátou. Znamenalo to, že s ním bylo něco špatně. Ale odmítnout dva, to znamenalo, že rodiče selhali ve svých rolích. A protože byl Keris mrtvý, skončila by tím Haukova dynastie na Andarii. To bylo něco, co by jeho hrdý otec nikdy nedovolil.
Pro Dancera se Fain vzdal všeho, na čem mu záleželo.
Ruka se jí třásla, když mu odtahovala vlasy z obličeje. „Můj ušlechtilý válečník.“
Fain potřásl hlavou. „Na mě není nic ušlechtilého. Jsem jen obyčejný Andarioňan.“
„Ne, nikdy si nebyl jen obyčejný tvor, Faine Hauku.“
Usmál se a zvedl ji, aby jí proti rtům zašeptal: „Má drahocenná bouřlivá tanečnice.“ Dával ji dolů tak, aby mu klouzala po těle a její šaty se zachytily o jeho kalhoty. Zůstala odhalená jeho zkoumavým rukám.
Prudce se nadechla, když ji odvážně hladil a zanechal ji bez dechu. „Žádný muž se mě nikdy nedotkl, jen ty.“
„To je dobře. Zabil bych kohokoliv, kdo by se tě odvážil dotknout, Stormy. Nikdy jsem nebyl typ, co by se uměl dělit o to, co miluje.“ Přetáhl jí šaty přes hlavu a odhodil je na zem.
Galene se zachvěla z chladného vzduchu na její pokožce. Hřálo ji jen teplo jeho těla. Políbila ho do strniště na bradě, než ho jazykem škádlila na rtech.
Fain zavřel oči a vychutnával si, jak mu na kůži dopadal její dech a rukama ho hladila po zádech, než sjela dolů a stáhla mu kalhoty níž. Prolíbal si cestičku po jejím těle, až jí skončil mezi nohama. Když na ni pohlédl, roztáhl jí kolena, aby do ní mohl vklouznout prstem a pak ochutnal tu část jejího těla, po které toužil od chvíle, kdy ji spatřil v přístavu.
Věděl, že mu oči v tlumeném světle září rudě. Cítil, jak v něm vzrůstají majetnické emoce. Potřeba chránit a milovat.
To vše jen pro ni.
Jako chlapec ho ty neznámé touhy zuřivosti ničily. Ale teď, jako dospělý, je naprosto chápal. „Stormy? Pokud to uděláme…“
Natáhla se a přiložila mu prst na rty, aby ho zastavila. „Já vím. Je na čase, aby ses vrátil domů, Faine. Zapomeňme na minulost. Začneme s budoucností, kterou jsme společně měli mít.“
Ta něžná slova z něj vyrazila zavrčení, když se zvedl, aby zachytil její rty svými. Nedokázal zastavit tu záplavu adrenalinu a posedlosti, která se v něm probrala a vstoupil do ní.
Galene vykřikla při tom neznámém pocitu, kdy její tělo naplnil muž.
Ztuhnul. „Jsi v pořádku,“
Zanořila se obličejem do jeho copánků a přikývla. „Zapomněla jsem, jak si velký.“
Něžněji než dokázala pochopit vzal do dlaně její ňadro a zároveň jí olízl ucho. „Nepohnu se, dokud nebudeš připravena.“
Usmála se na něj a pomalu začala kroužit boky.
Fain znovu zavrčel, když se v něm probrala zuřivost. Bylo to už tak dlouho, co tohle cítil, že zapomněl na intenzitu všech těch hormonů a adrenalinu. Divokou potřebu ochránit vše, co miluje.
„Miluju tě, Galene,“ vydechl. Bylo to hloupé přiznání, ale ona to přece věděla.
Neexistovala možnost, že by vzhlížela do jeho rudých očí a neviděla pravdu.
Nešlo to skrýt. Ne, že by chtěl.
Měla pravdu. Měl před ní příliš tajností. Už nebude takový hlupák.
Zavřel oči, kousnul se do rtu a vychutnával si teplo, které cítil, když ji držel. Konečně si připadal, jako kdyby byl přesně tam, kde ho bohové chtěli.
Opravdu se cítil jako doma.
„Kimi asyado.“
Nesmírně tě miluji.
Galene se nebyla schopna nadechnout, když zaslechla ta slova, která jí po dlouhých nocích tak chyběla. Znovu kolem sebe cítila ty svalnaté paže, zatímco jemně přirážel. Přitiskla se tváří k jeho – v nejhlubším vyjádření Andarioňanské náklonnosti. „Miluju tě, Faine Hauku. Ty zatracený bastarde.“
Zasmál se. „Ale jsem tvůj zatracený bastard.“
Připojila se k jeho smíchu, než převzal kontrolu nad jejich milováním. Smích ustoupil divokým stenům z toho, jak skvělé pocity v ní vyvolával.
Vykřikla a vyvrcholila v oslepující vlně rozkoše.
Fain si vychutnával, jak mu tiše vrněla u ucha, zatímco se ho držela a vyklenula záda proti zdi. Zavřel oči a vzdal se rozkoši. Najednou slabý a bez dechu se opřel čelem o zeď a tiskl ji k sobě, zatímco se celý třásl.
Galene ho políbila na krk, což mu vyslalo husí kůži po celém těle.
Když se odtáhl, viděl v jejích očích stejnou lítost, jakou cítil po celé ty roky, kdy byl bez ní.
„Nikdy jsem tě neměl nechat jít.“
„Neměls na výběr.“
„To je lež, kterou jsem sám sobě vždycky namlouval.“
„To není lež, Faine. Jednoduše nám to nebylo určeno.“
Způsob, jakým to řekla, ho zanechal bez dechu. „Co tím myslíš?“
„To, že se proti nám spiknuli samotní bohové. Možná pro to byl důvod.“
„Jo, a to ten, že Merrell byl hajzl.“ Zvedl ji do náruče a odnesl do ložnice.
„Co to děláš?“
Lišácky se na ni usmál. „Vynahrazuji si ztracený čas.“
***
O několik hodin později Galene tvrdě polknula, když sledovala to nesčetné množství jizev, které hizdily Fainova nahá záda, zatímco vedle ní pospával na boku. Upřímně si nebyla jistá, které ji více štvaly. Zda ty hluboké, zubaté linie po biči, které musely být z jeho otroctví, nebo jizvy po operacích, kdy Venik spojoval Fainovu míchu s lodí.
Slzy jí zalily oči, jak se snažila představit si tu hrůzu, kterou utrpěl. Kolik rehabilitací musel projít, aby se spojil s lodním systémem. Z Talynových zranění věděla, jak dlouhá a náročná je taková léčba. Nejen z fyzického hlediska, ale i z psychického. Bylo to vyčerpávající. A Fain to zvládl, aniž by měl někoho po boku. Neměl tam nikoho, vedle toho by se probouzel.
A to jí lámalo srdce.
Z krátkých rozhovorů s Dancerem věděla, že netušil, čím si Fain prošel. Hloupě si myslel, že se jeho bratr k Tavali jen přidal. Dancer netušil, že byl Fain stále Venikovým otrokem, ani že měl na nějaký čas krutého lidského pána. Takového, který ho používal jako bojového psa v tom nejhorším sportu plném krve. Takového, před kterým zápasy v andarioňanské aréně vypadaly jako dětská hra. Fain byl zbaven svého jména, dědictví.
Všeho.
Když Venik převzal starost i Faina, nebyl pro něj nic víc než zuřivý majetek. Označený a očipovaný, měl na sobě peněžní hodnotu jako jiné kusy ukradeného nákladu.
Jak moc si přála, aby se nikdy nenabourala do Fainových záznamů u Tavali. Ale věděla, že by jí Fain o své minulosti nikdy neřekl. Její muž byl příliš dobrý v skrývání takových tajemství.
Zvuky jeho tichého chrápání ji zahřály u srdce. Přitiskla mu rty k rameni a sledovala ústy jeho tetování. A zrovna když vklouzla prsty ke chloupkům pod jeho pupíkem, probudil se s tím nejkrásnějším úsměvem.
Lehce se posunul, aby měla lepší přístup k jeho tělu. „Snad po mě stále nehladovíš?“
Zasmála se a kousla ho do ramene, zatímco ho rukou něžně hladila. „Možná.“
Políbil ji a přetočil je tak, aby se na něj mohla posadit. Ale než stihla udělat mnohem víc, ozval se její komunikátor s vyzváněcím tónem, který měla určený jen pro Talyna.
Vyděšená, že se něco stalo, ho popadla a odpověděla. „Hej, zlato. JE vše v pořádku?“
„Ano. Omlouvám se, neměl jsem tě vystrašit. S Lish něco děláme a potřebujeme tě tu. Máš chvilku?“
„Pro tebe? Vždycky. Ale budu potřebovat pár minut, než vyrazím.“
„V pohodě. A víš, kde je Hauk? Snažil jsem se mu dovolat, ale nezvedá svůj komunikátor.“
Přejela Fainovi prstem po nosu. „Uhmm, no, možná mám tušení, kde tvůj otec je. Proč?“
„Mohla bys ho vzít sebou?“
To byla podivná žádost. „Určitě. Potřebuješ, abych něco přinesla?“
„Ne. Tohle je všechno.“
„Fajn. Brzy tam budu.“ Zavěsila.
„Něco je špatně?“
Galene zaváhala. „Nejsem si zcela jistá. Talyn zněl divně.“
„Protože chtěl i mě?“
Protočila na něj oči. „Ne, hlupáčku. Jeho tón hlasu byl divný.“ Našpulila rty a slezla z něj. „Promiň.“
„Neomlouvej se. Dnes bych zemřel šťastný.“
Z jeho slov se cítila slabě a zároveň nadšeně. Prstem sledovala jeho klenuté obočí. „Pojď si se mnou dát rychlou sprchu.“
Fain ji poslechl a následoval. Ale když začala Galene mydlit jeho těla, objevil naprosto nové úrovně nebe a pekla. „Jak mě můžeš znovu způsobit takovou erekci? Krikkin ey, znovu se cítím jako teenager. Je to zatraceně otravné.“
Odtáhla ruce pryč. „Chceš, abych přestala?“
Lehce ji chytil za zápěstí a přitiskl její ruku k jeho přirození a jemně s ní třel hladkou pokožku. „Ne. Ale bohužel nechci naštvat Talyna. Už tak mě dost nenávidí.“ S těžkým povzdechem vypnul vodu, oblékl se a snažil se nesoustředit se na to, jak neuvěřitelně vypadá, ať už v uniformě nebo bez ní.
Když si zapnul košili, zastavila ho. „Co uděláme s tvýma očima?“
Když si uvědomil, že jsou stále rudé, zuřivě se ušklíbl. „Mám takový blbý pocit, že to tentokrát nezmizí.“
„Máš nějaké čočky?“
Zakroutil hlavou. „Nikdy jsem je nepotřeboval, protože si jediná žena, která to ve mně probudila. A nikdy jsem si nemyslel, že se mě znovu dotkneš, takže…“
Kousla se do rtů. „Co budeme dělat?“
Nonšalantně pokrčil rameny. „Ať jdou všichni do háje. Jen ať ví, že pokud se tebe nebo Talyna jen dotknou, budou se muset vypořádat se mnou. Udělá jim dobře, když se mě budou bát.“ Vzal ji za ruku a přitiskl si ji k tváři. „Už žádné skrývání.“
„Raději by ti neměli ublížit. Věř mi, jediná věc horší než naštvaný Válečný Hauk je nasraná Okřídlená Batur, která je na cestě za ničením. Dokážeme dosáhnout úrovně, o které Haukové mohou jen snít.“
Se smíchem ji políbil na ruku a dovolil jí, aby ho dovedla do Talynova nového bytu.
Nebyl si jistý, co očekávat.
A když vstoupili dovnitř, oba se zarazili nad tím, co spatřili.
Felicia na sobě měla staromódní svatební šaty v Baturově modré barvě. Typ, který byl minimálně sto let starý, ale zároveň velmi jemný a krásný.
Talyn, který už neměl bradku, na sobě měl svou vojenskou uniformu. Obklopovali je Gavarian, Brach, Jayne, Morra, Dancer, Sumi, Darice, Kalea, Qorach,Vega, War a Chayden.
Ale ještě víc šokující byl pohled na Feliciiny rodiče společně s jejím bratrem Lorensem, kteří se tlačili na monitoru.
Talyn pozvedl obočí při pohledu na Fainovy oči, ale nic neřekl.
„Pako! Pako! Pako!“ Vykřikl War, než skočil Fainovi do náruče a pevně ho objal.
„Co se děje?“ Zeptala se Galene váhavě, když se přiblížila k monitoru.
Feliciina matka, která byla velmi podobná své dceři, zoufale zavrčela.
„Odmítají mě poslechnout a jsou nemožní! Říkala jsem jim, že tohle mohou udělat, ale že je to neosvobodí od formálního Sjednocení, až se vrátíte všichni domů. Bohové, je to má jediná dcera a tvůj jediný syn. Nepřipraví mě o oslavu, obrovskou, při které budu moct všem kolem strkat tohle pod nos! Má dcera si bere prince a Válečného Hauka!“ Odmlčela se ve své tirádě, jen aby se zamračila na Faina. „Jsem Marna eton Nykyrian, mimochodem. Vy musíte být Fain eton Anatole. Je mě ctí vás poznat, tizirane.“
Uctivě na ni kývl. „A mě vás, Tarra eton Nykyrian.“
Galene se srdečně usmála. „Věřím, že Fain se se Sarenem a Lorensem velmi dobře zná?“
„To ano,“ řekli společně.
Felicia si odkašlala. „Pokud má matka přestane na pár minut křičet… jak vidíte, s Talynem jsme se rozhodli pro jednoduchou Andarioňanskou svatbu.“
„Jednoduchá svatba,“ zamumlala Marna.
„Je to legální,“ řekla Felicia jemným a trpělivým tónem. „Přesně takhle si tahrs sám vzal tizirah Kiaru.“
„Ale měli později formální ceremonii, nebo ne?“
Felicia protočila oči na svou matku a zoufale vydechla. „Ano, mami. A neboj, Talyn a já jsme více než ochotni naše sliby sto tisíckrát zopakovat, jakmile budeme doma. Můžeš připravit slavnostní Sjednocení s velkou oslavou a famfárama. Slibujeme. O nic tě nepřipravíme.“
Talyn propletl své prsty s Feliciinými. „Prosím, nezlob se na Feliciu, mu tara. Byl to můj nápad. Vzhledem k tomu, že jsem byl vychován jako bastard a jsme ve válce, nechci nic riskovat. Chci se ujistit, že o ni i dítě bude postaráno. Teď, když jí legálně mohu dát linii, na kterou může být hrdá, nehodlám ani minutu čekat. Ona i dítě tuhle ochranu potřebují. Nehodlám riskovat a čekat, až se vrátíme domů na formální ceremonii.“
To Marnu konečně uklidnilo. „Galene, už jsem to řekla a řeknu to znovu. Děkuji ti za to, že jsi vychovala tak skvělého syna. Ctí tě a proto ho miluji, jako by byl můj.“
„Souhlasím,“ potvrdil Saren. „A měl bych zmínit, že jsem rozmrazil Feliciino věno, jakmile jsem to zjistil. Může ho spravovat ona, Marna a ty, Galene. Utrácejte, co vám srdce ráčí. Je tam dost peněz na to, abychom zařídili to nejslavnostnější Sjednocení celého století. Takové, které nám bude závidět i tadara… vzhledem k tomu, že tak dlouho čekala, jsou tam úroky mnohonásobně znásobeny. Nejen, že to pokryje celou oslavu, ale ještě bude mít s Talynem dost na to, aby si pohodlně žili. Ne, že by to Talyn potřeboval. Stále říkám, že je cennější než já.“
Lorens se zasmál. „Vzhledem k velikosti jejich bytu a jeho hraček si myslím, že má víc peněz než my dva dohromady.“
Talyn je ignoroval, zatímco se otočil k Felicii a zvedl bledě modrý závoj z její tváře. Rudé oči mu zářily, když se na ní díval s něžností, která Faina dusila. Přesně věděl, jak se jeho syn cítí.
S něžným úsměvem ji Talyn chytil za ruce. „Doktorko Felicio Orfanos, z rodu ezul Terronos a eton Nykyrian… mé jediné srdce, má jediná pravá lásko a má hvězdo na nebesích, tady před těmito svědky tě hrdě prohlašuji svou Ger Tarra Batur, od teď až navždycky.“ Políbil ji na klouby.
S třesoucími se rty se na něj Felicia usmála. „Veliteli a Nadporučníku Talyne eton Anatole, tizirane Andarie, slavné a mocné Železné kladivo, které rozsévá strach v srdcích Andarioňanů a zanechává je brečící hrůzou, zrozený z rodu Pokrevních Válečných Hauků a Okřídlených Baturů, jsi mé divoké, zářící srdce. A jsem hrdá, že tě od teď a navždy mohu prohlásit svým Ger Tana, mi courami.“ Políbila ho na klouby a pak zvedla rty, aby ho políbila na rty.
Se slzami v očích chytila Galene Faina za ruku a něžně, hrdě a milovaně se na něj usmála. Přitáhl ji k sobě a držel ji, zatímco sledovali, jak jejich syn přijímá svou ženu.
War a Vega se na ně vrhli a třásli se štěstím.
Marna si otřela slzy, než jim se Sarenem pogratulovali. Lorens je následoval. Felicia jim poděkovala a poslala jim polibek, než vypnula monitor, zatímco Morra, Chayden a Qory blahopřáli Talynovi.
Jayne popotáhla, než přistoupila ke Galene a Fainovi. „No není v šatech mé babičky nádherná? Nemohu uvěřit, že jí tak dokonale padnou! I s tím, že sedí do barev Baturů!“
Galene se zamračila. „Jak si je sem dostala?“
Jayne se usmála a mrkla na ně. „Manželka Trisaniho. Řekl mi, že je mám zabalit, než vyrazím z domu. Tvrdil, že je budu potřebovat.“ Pohlédla znovu na Feliciu, která se smála a objímala Gavariana. „Už dávno jsem přestala zpochybňovat Hadrianovi podivné rozkazy.“ Natáhla se a hravě zatahala za Fainovi copánky. „Pěkné oči, Hauku.“
„Ano, to jsou,“ souhlasil Dancer, který se objevil za ní. „Doufám, že to znamená, že budu kupovat dva dary ke Sjednocení?“
Fain pohlédl na Galene. „O tom jsme nemluvili. Musíme toho mnoho zvážit. Jen se na to podívejte. Všichni tady ví, jaký jsem kretén.“
Dancer si odfrkl. Sumi přistoupila, aby objala Galene. „Gratulujeme, babičko.“ Potom významně kouknula na Faina. „Nejen k dítěti.“
Galene cítila, jak jí rudnou tváře, když se stali centrem pozornosti. „Tohle je Talynova a Feliciina chvíle. Neberme jim ji.“ A s tím šla obejmout Felicii a políbila ji na tvář. „Milovala jsem tě od okamžiku, kdy jsem tě poprvé spatřila v nemocnici, kde si mi řekla, že si Talynova žena. Nemohu ani vyslovit, jak moc pro mě znamená, že si oficiálně má dcera.“
Felicia se začervenala. „Děkuji, Velitelko.“
„Matarro,“ připomněla jí.
Felicia se kousla do rtu. „Yayo, myslíš.“
Galene ji znovu objala. „Tolik tě miluju, mia.“
„Já tebe taky.“
Obrátila se ke svému synovi. „A ty…“ stiskla ho za konečně čistě oholenou bradku, „vypadáš mnohem lépe.“
Zašklebil se. „Pořád to nesnáším. Ale Felicia mi to na chvilku vynahradila.“
„Talyne!“ Zalapala Felicia po dechu.
„Co je?“ Nevinně zamrkal, když na ni pohlédl. „Co jsem řekl?“
Felicia nahlas zanaříkala, když jí Jayne položila ruku kolem ramen a zasmála se. „Nebuď tak zděšená, Lish. Jen si zvykej. Pokud to má motor nebo varlata, bude nám to dělat potíže.“
Fain nervózně vydechl, než se přiblížil ke svému synovi. „Myslím, že bychom se měli vypařit. Začínají se obracet proti nám. To nemůže být dobré znamení.“
Talyn přikývl. „Výjimečně jsme na stejné straně.“ Potom kývl bradou k Fainovým očím. „Promiň, že jsem vás dva vyrušil. Teď už vím, proč si to nezvedal.“
Při Talynových slovech se přikrčil. „Není to tak, jak si myslíš.“
„Ale jo, je. To je v pohodě. Alespoň to konečně vím.“
Fain se zamračil. „Víš co?“
Talyn se otočil tak, aby byl zády ke zbytku místnosti, než k Fainovi promluvil tak tiše, že ho sotva slyšel. „To, proč si ji opustil? Neudělals to proto, že bys byl kretén, jak jsem si myslel. Udělals to proto, abys ji ochránil.“
„Jak to víš?“
Ukázal si na vlastní oči. „Prokletí zuřivosti. Dělá z nás neuvěřitelné pitomce z těch správných důvodů, když se snažíme ochránit to, co milujeme.“
Fain si odfrkl smíchy. „No není to pravda?“
Talyn přikývl a natáhl k němu ruku. „Čistí štít, Hauku?“
„Čistý štít.“ Chytil Talyna za ruku a přitáhl ho do vřelého objetí, které si vychutnával.
Galene se zarazila, když pozorovala Faina a Talyna. Ale to, co jí vneslo slzy do očí, byl výraz ve Fainově tváři. Láska a pýcha, kterou cítil. Celý život na to čekala, a když to tu bylo, bylo to ještě sladší než si představovala.
Tělem se jí rozlévalo teplo z toho, že se ti dva konečně pokusili dát minulost za sebe a začít na novo. Teplo, které zintenzivnělo, když pozorovala Darice a Dancera, a viděla tak dvě generace Válečných Hauků, kteří po desetiletích stáli konečně spolu. A poté pohlédla na Feliciu, která držela Kaleu a lechtala ji na bříšku, zatímco se smála s Vegou, Morrou a Gavarianem. Qory, Brach a Chayden spolu v tichosti žertovali ve znakovém jazyce Qillaqu. Byla to divná rodina, to jistě. Ale všichni byli její a ona je milovala.
„Jsi v pohodě?“
Ohlédla se přes rameno na Jayne. „Jasně. Jenom přemýšlím.“
Jayne ji objala kolem krku a držela ji tak, jako to dělávala, když byl Talyn ještě malý a Galene se cítila osamoceně a ztraceně. „Nikdy jsem neviděla Faina tak uvolněného a šťastného… vlastně ani tebe.“
Galene zavřela oči a dovolila své sestřence, aby ji houpala. „A to mě děsí, Jayne. Nikdy předtím jsem neměla tolik co ztratit. A ani se o to nesnažilo tolik lidí, jako teď.“
***
O několik hodin později se Galene probudila vedle Faina, který ji hřál svým nahým tělem. Stehno měl vražené mezi její a tetovanou paži přehozenou přes její bok, zatímco tvář zabořil do jejích copánků. Držel se jí, jako kdyby se ji bál pustit, ani aby si odpočal. Jak takhle mohl spát, nebo vůbec dýchat, to netušila. Ale nezdálo se, že by mu to nějk vadilo.
Po malé oslavě v Talynově bytě vzali Vegu a Wara domů, než se vrátili k sobě, kde strávili zbytek noci tím, že si vynahrazovali všechny ty roky, co byli odděleni. Milovala se s ním důkladně a ochutnávala každý ždibeček jeho svalnatého těla, až dokud ji neprosil o milost.
A spánek.
Nikdy nechtěla tu postel ani jeho náruč opustit. Úsměv jí zkřivil rty, když ji zaplavil naprostý klid.
Až dokud nezaslechla hluk z Fainova pokoje. Šlo jen o lehké škrábání, ale její zvýšené Andarioňanské smysly to zaregistrovaly. Zvuk se hýbal z obýváku směrem k ložnici.
„Faine?“ Zašeptala a mírně s ním zatřásla.
Probouzel se mnohem pomaleji.
Otočila se pro svůj blaster na nočním stolku okamžik před tím, než se dveře rozletěly.
S klením začala střílet po jejích útočnících.
Fain sklouzl z postele a hledal v zamotaném oblečení rezervní blaster. Slyšela, jak sám sebe proklíná za svou nedbalost.
Mezitím jejich tiší útočníci debatovali v jazyce, který nepoznávala.
Najednou se její blaster zasekl. Srdce se jí zastavilo, když si uvědomila, že jí mají přímo na ráně. Chytila lampu, aby se po nich ohnala, ale než stihla vůbec mrknout, Fain zavrčel na toho, který na ni mířil, a vrhnul se na něj. Přimáčkl vraha ke zdi a doslova mu roztrhal hrdlo, než mu z ruky vyrval blaster a střelil toho nejblíž k němu. Třetího vraha odkopl a pak přeskočil tělo, jen aby chytil čtvrtého a zlomil mu vaz, než se otočil a zastřelil toho, kterého odkopl.
Potom odkráčel, aby se ujistil, že v obýváku není nikdo další.
Za vteřinu byl zpátky u ní a chodbou se rozezněl alarm. „Jsi v pořádku?“
Byla ohromená a trochu se ho bála, ale přikývla. Upřímně, zapomněla, jak brutální byli Váleční Haukové v boji – a jak nemilosrdní – zvlášť, pokud chránili svou rodinu. A vzhledem k tomu, že Talyna nikdy neviděla v aréně, byla to stránka jejího syna, kterou neznala. Většinou proto, že nechtěla nikdy zjistit, co všechno její syn dokáže provést jiné živé bytosti.
To byl důvod, proč všichni na Andarii žili ve strachu z naštvaných Válečných Hauků. Proč se jejich jména i rodina tak oslavovali.
Fain přitiskl svou tvář k její. „Zavolej Talynovi a varuj ho, kdyby jich tu bylo víc,“ zašeptal.
Odstoupil, aby si vzal kalhoty a poté se rozběhl zkontrolovat svého syna – bez bot a bez košile.
Galene neváhala a poslechla. Stejně jako Fain se chtěla ujistit, že je jejich syn v bezpečí. Talyn během chvilky odpověděl mrzutým tónem.
„Byla jsem napadena, zlato. Fain tě beží varovat. Mohli by jít i po tobě a Felicii.“
To okamžitě jeho rozmrzelost uklidnilo. „Chápu. Jsi v pořádku?“
„Jo.“ Zaslechla střelbu.
O chvíli později v pozadí zazněl Dancerův hlas. Přišel Felicii a Talyna zkontrolovat.
„Jsem na cestě k vám.“ Zavšsila a natáhla si oblečení, než vyměnila zásobník v blasteru za nabitý a do kapes si strčila náhradní. Jen kdyby náhodou.
Na chodbě sledovala krvavou stezku, kterou za sebou zanechal Fain. Stáhlo se jí hrdlo při pohledu na ten masark. Prosím, ať ta krev není jeho.
Bylo to hrozné pomyšlení a dělalo se jí z něj špatně.
Ale upřímně, byla ohromená. Všude ležely těla. Fain je roztrhal, když se snažil dostat k Talynovi a Felicii. Modlila se jen, aby byl v pořádku.
Když došla k jejich pokoji, strachem téměř ochrnula. Ale v okamžiku, kdy spatřila Felicii s Morrou, Jayne, Qorachem. Sumi, Kaleou a Daricem, uklidnila se. Obklopovali Feliccii jako drahocenné korunovační klenoty.
„Kde je Talyn a Fain?“ Zeptala se Galene.
Jayne ji objala. „Šli s Dancerem, Varim a Brachem za těmi zmetky. Jsi v pořádku?“
„Vyděšená. Nejprve šli do Talynova starého pokoje.“ Přes slzy viděla rozmazaně, jak pohlédla na Felicii. „Kdyby si s ním jeho otec nevyměnil místnost, nejspíš by ho zabili ve spánku.“
Felicia se zvedla. Vyškubla Morre blaster z pouzdra u boku a zamířila divokým, rozhodným krokem ke dveřím.
Qorach ji chytil a zavrtěl hlavou.
„Q, jdi mi z cesty! Nikdo takhle podle mého Talyna nenapadne! Nikdo! Přísahám všem bohům Andarie, že až je najdu, stáhnu je zaživa z kůže, zatímco budou křičet!“
Jediná věc, která Felicii zabránila v útoku na obrovského Qilla ve snaze dostat se přes něj, bylo to, že její komunikátor zazněl s Talynovým vyzváněcím tónem. Vytáhla ho z kapsy pláště.
„Zlato?“ Vydechla.
„Hej, Lish. Jsme v pohodě. Šlo o vrahy Ligy. Chytili jsme je, ale zabili se dřív, než jsme je stihli vyslechnout. Jsi v pořádku?“
„V pohodě. Kde jsi?“
Dveře do pokoje se otevřely, jen aby odhalily Talyna a Faina, společně s Dancerem, Varim a Brachem, kteří šli vzadu. Talyn vsunul komunikátor do kapsy, než Felicii odzbrojil a vzal ji do náruče.
Fain před Galene zaváhal.
S úlevou nad tím, že stále dýchal, rychle zkontrolovala krev na jeho těle, aby se ujistila, že není jeho. „Byls zraněn?“
„Ne, ale to jen díky tvým rychlým reflexům. Vůbec jsem netušil, že tam jsou. Nakopali by mi zadek, kdybys na ně nevystřelila, když sem se snažil dostat ke svému blasteru.“ Fain ji políbil, než se obrátil na Talyna. „Nejprve šli po tobě. Děkuji všem bohům, že si nebyl v tom pokoji.“ Když se rozhlédl, zamračil se. „Šli po někom dalším?“
„Ne.“ Morra trhla bradou směrem ke Galene. „Šli jen po Galene a Talynovi.“
Projela skrz něj surová, neřízená zuřivost. Chystal se vyrazit skrz dveře, když se otevřely, jen aby odhalily Venika, který na sobě měl podobně rozzuřený výraz.
Velitel Tavali pohledem přejel místnost, jak počítal všechny zúčastněné a bral v potaz jejich stav. Zúžil oči na Faina, když si ho prohlédl od hlavy až po bosé nohy. „Jsi v pohodě, Hauku?“
Fain si otřel krev z tváře. „Víc naštvaný než jsem kdy v životě byl. Chci hlavu toho bastarda z Portnumu, který nás zaprodal Lize.“
Přes Venikovy rysy se snesla podivná temnota. „Nikdo neútočí jen tak na mou základu.“ Jeho zamračení se prohloubilo, když si všimnul Fainovo očí. „Zuřivost? Vážně?“
Fain se na něj usmál. „Říkal jsem, že je to komplikované.“
„Jako všechno, co se tě týká. Měl jsem tě zabít, když jsem měl možnost. Tohle mě naučí ukazovat milost.“ Těžce si povzdechl. „Hledáme další vrahy Ligy. Všichni budou prohlédnuti, ať už jejich doklady tak i DNA. Všichni se musí podřídit prohlídce. Chci najít každého, kdo má nějakou vazbu, ať už minulou či přítomnou, s těmi bastardy. A pak si dám jejich vnitřnosti k večeři.“
„U mě najdeš vazbu s Ligou.“ Sumi postoupila kupředu. „Ale mohu tě ujistit, že pro ně nemám žádnou lásku a nikdy jsem neměla. Utekla jsem a teď je na mou hlavu vypsaná obrovská odměna. Můžeš si to zkontrolovat. Když jsem naposledy potkala Kyra, málem jsem tuhle válku ukončila. Jestli se ke mně někdy přiblíží, mám v plánu to dokončit.“
„Takže to ty jsi ta žena, která ho téměř vykuchala. Dobrá práce. Škoda, že ten úlisný bastard unikl.“
„Ano, to je.“
Fain zachytil pozornost svého bratra. „Dostal ses někam s tou nahrávkou, kterou jsem ti poslal?“
„Ne. Byla smazána.“¨
Pohlédl na něj. „Smazána?“
Dancer temně přikývl. „Chystal jsem se ti to říct později.“ Významně pohlédl na Galene. „Nechtěl jsem ti zkazit noc.“
Fain zatnul zuby. „No, ať jej ta děvka co nám tu běhá kdokoliv, zjistí, čeho jsou schopni tři Váleční Haukové posedlí zuřivostí. Najdu toho bastarda… nebo ji, i kdybych při tom měl celou stanici roztrhat na kousíčky.“
Venik otevřel ústa, aby promluvil, ale smrtící výraz ve Fainově tváři ho zarazil.
Fain odešel od Galene, aby zkontroloval nabití svých zbraní. „Potřebujeme naše rodiny rozdělit, aby se nestaly velikým cílem.“
Dancer souhlasně přikývl. „Nyk nám posílá posily.“
Galenin a Talynův komunikátor současně zazněl výstražným tónem.
Fain se zamračil, když zkontrolovali zprávu. „Co se děje?“
Galene zalapala po dechu a zbledla. „Liga a jejich spojenci právě vybombardovali Andarioňanský palác. Nejvíc to odneslo královské rodinné křídlo.“
„Kde je Nykova rodina?“
Dancer vypadal, že nemá daleko do toho, aby se pozvracel. „Jeli tam na svatbu a od té doby zůstávali s Cairistionou… dokonce i s Nykovým otcem.“
Galene se slzami v očích podala Fainovi svůj komunikátor.
Fain zaklel, než ho podal Dancerovi, aby viděl fotografii, která byla Galene doručena. „Nebyl to jen tak ledajaký útok na palác. Srovnali ho se zemí. Nejsou tam žádní přeživší.“