Sumi šla za Dancerem po bílém točitém schodišti, které vedlo do horního patra. Jeho ložnice byla na konci chodby a měla okna k moři.
Znovu byla ohromena tou krásou. Při pohledu dolů se usmála, když spatřila obrovský bazén, kde byla malá holčička i Devyn v plovacím kruhu, a jejich matky je postrkovaly kolem.
Obrátila se zpátky k Dancerovi. „Tvá ložnice je větší než můj celý byt.“ Nemluvě o malých prostorech, které jí byly přiděleny Ligou. To i jeho postel byla větší, než ony.
Nekomentoval to, jak přejel rukou přes zdobený vínový osvětlený panel. Stěna se otevřela a vytvaroval se psací stůl.
Fascinovaně tu šikovnost sledovala. „Co tu máme?“
Pohnul rukama, aby zapnul 3D monitor. „Koukám na Synovo hledání Kalei.“
Popošla, aby viděla podivné písmena, které se objevily na obrazovce. „Je to Andarioňansky?“
„Ano.“ Udělal několik gest rukou, čímž změnil text do univerzálu. Poté zapnul další monitor. „A tady hledám svůj čip.“
Wow… „Tys navrhnul celý systém?“
„Jo.“
Zírala na něj s úctou. „Dancere,“ řekla bez dechu. „To je úžasné! Netušila jsem, že tohle všechno dokážeš.“
Rozpačitě pokrčil rameny. „Vždycky jsem měl rád elektroniku. Začal jsem s tím ještě v pubertě, abych pomohl paranovi, když začal být nemocný. Měl spoustu problémů s mobilitou za celá ty leta, co byl v armádě. A vzhledem k tomu, že ho yaya nemohla sama přemisťovat, pokusil jsem se co nejvíce zjednodušit jejich životy.“
„Není divu, že ti to tu babička odkázala. Nikdo jiný by netušil, jak to všechno funguje.“
Usmál se na ni chlapeckým úsměvem, který ji zahřál a zcela okouzlil. Bylo podivné sledovat ten nesoulad jeho hravé povahy s divokým vojákem. „Není to až tak těžké.“
„Umm-hmmm.“ Potom jí to ale nedalo. Musela ho poškádlit něčím, co ji opravdu dráždilo. „Mimochodem, byla Eleron tak spoře oděná, když tu žila tvá yaya?“
Na obličeji mu naskočil vážně atraktivní ruměnec. „Je to normální andarioňanská móda.“
Jo, jasně. „Jsem si jistá, že je.“
Ruměnec se prohloubil. „Obvykle ji převlékám, když vím, že mě navštíví lidé.“
„A doufám, že i když je tu Darice.“
To okamžitě zabilo veškerý humor v jeho očích.
Sumi se měla chuť nakopnout, protože jí došlo, že Dariana s největší pravděpodobností Daricovi nikdy nedovolila, aby ho doma navštívil.
Smutně mlčel, než ji přitáhl před sebe. „Tady je přístup k monitoru.“ Vzal ji za ruku a ukázal jí to gesto. „Buď můžeš psát takto.“ Pohnul rukama nad stolem. „Nebo použij hlasové příkazy.“
Opřela se o něj a vzhlédla. „Věděla jsem, že si chytrý, ale zatraceně. Dancere, tohle je… něco.“
„Hmmm.“
Sumi se usmála, když si uvědomila, že ji neposlouchá. Tulil se jí ke krku a upřeně shlížel do výstřihu, zatímco ji k sobě tiskl. „Dancere?“
Pomalu jí rozepnul šaty, aby mohl vklouznout rukou na ňadra. Cítila, jak proti jejímu boku tvrdne.
„Eleron,“ řekl přiškrceně, „zabezpeč mou ložnici a zapni sprchu. Pokračuj ve vyhledávání a oznam mi, až budou hotové.“
Dům okamžitě zareagoval.
Jemně kousnul Sumi do ucha, čímž skrz její tělo vyslal mrazení, zatímco jí rukou sjel přes prsa na břicho. „Umírám touhou být v tobě, muna tara. Ale jsem špinavý.“ Frustrovaně zavrčel, odtáhl se, udělal krok, zastavil a pohlédl na ni. „Chceš se osprchovat se mnou?“
Dělal si srandu? Žila pro to, aby mohla vidět jeho nahé tělo. „Rozhodně. Až po tobě.“
Vtáhl ji do obrovské koupelny.
Zírala na tu obrovskost plnou zdobných svítidel. Pochybovala, že by nějaký zámek mohl být takhle velký. „Myslím, že bychom sem vměstnali raketoplán… nebo dva.“
Zasmál se jí do ucha.
Ale ona si nedělala srandu. Celá místnost se leskla jako vzácný šperk. Byla tam masivní mramorová vana, přes kterou byste udělali čtyři kroky. Kolem ní byly stupínky a sloupy, na které by se vešli klidne čtyři lidi. Napravo od něj a její maličkosti byl sprchový kout dostatečně velký pro deset lidí. Na skleněných dveřích byla pohybová čidla, takže se automaticky otevíraly i zavíraly.
Byla tím vším ohromená a omráčená. Sledovala, jak ze sebe sundavá šaty a odhaluje zjizvené, sexy tělo jejímu hladovému pohledu.
Ale srdce se jí sevřelo při pohledu na nejnovější zranění na břiše, za které mohla jeho matka. „Můžeš si to namočit?“
„Budu opatrný.“ Pomali ji svlékl, po čemž se cítila ještě žhavěji a toužebněji.
Ve chvíli, kdy odhalil její záda a spatřil lepidlo, které Syn použil k utěsnění malé rány po čipu, zaváhal. „Bojíš se, když je teď fuč?“
Zavrtěla hlavou, i když věděla, že následkem byl trest smrti pro všechny. „Jen tebe ani Syna nechci kvůli tomu dostat do problémů. Jakmile mi to implantovali, smířila jsem se s tím, že žiju ve vypůjčeném čase. Že mohu kdykoliv brutálně zemřít.“
Přejel rty přes ránu, než jí odtáhl vlhké vlasy z krku, aby mohl vykousat cestičku přes klíční kost až k tetování Ligy. „Udržím tě v bezpečí, Tarra z Válečných Hauků.“
Vlily se jí do očí slzy z toho šlechtického titulu. Tak by měl oslovovat svou ženu. Ale nedotýkala se jí pouze jeho vznešená část. „Odjakživa AÚO.“
„A tou budu vždy hlavně pro tebe.“
Vjela mu rukou do vlasů. „Jen mysli na to, že když teď budeš bojovat, Dancere, bereš si sebou do boje mé srdce… pokaždé, když tě udeří, bude to jako rána do něj. A pokud se ti něco stane, mé srdce bude s tebou, ať budeš kdekoliv, protože pochybuji, že bych bez tebe přežila devadesát dva minut.“
Huk ztuhl, zatímco si vychutnával slova, která nikdy od nikoho nečekal. Celý život se cítil tak bezcenně. Opovrženě. Nežádnoucně. Vzhledem k tomu, jak se Andarioňané oblékali, byly jeho jizvy vždy vidět. Pokud to nebylo nutné, nechtěla s ním na veřejnost chodit ani vlastní matka.
Jsi ostudou naší linie. Nemůžu uvěřit, co mi tu zbylo.
Ty jizvy mu dokonce bránily vstoupit do povinné vojenské služby. To byl prvotní důvod, proč se po škole dal k Lize.
Ale Sumi neviděla jeho nedostatky. V jejích očích byla jen vřelost a láska. Zesílil objetí, než jí zašeptal do ucha. „Ty si sebou nebereš mé srdce, mia. Jsi jediné srdce, které mám. A pokud bych tě ve svém životě neměl, nepřežil bych to ani dvě minuty.“
Suminy oči se zalily slzami. Kousla se do rtu, zatímco jí rukama klouzal po těle a všude ji hladil. Z nějakého důvodu sundal její boty až naposled. Ve chvíli, kdy se nohama dotkla dlaždiček, zalapala po dechu. „Máš vyhřívací podlahu?“
Přikývl. „Můj paran nesnášel zimu.“
Jeho schopnosti ji ohromily. Bylo něco, co by nedokázal?
Bez dalšího slova ji zavedl do sprchy, která měla na jedné straně trysky a lavičku, zatímco na druhé nastavitelnou sprchu. Ale nejlepší byla tryska na stropě.
Vzhlédla a natáhla ruce, aby zachytila vodu. „Je to jako se koupat v dešti.“
„Eleron může ovládat intenzitu, nebo vodu zcela zastavit. Podle toho, čemu dáváš přednost.“
Objala samu sebe a točila se jako dítě v zahradě. „To je neuvěřitelné.“
Hauk se usmíval, zatímco zkoumala sprchu. Miloval vzrušení v její tváři, zatímco se koupala.
„Co to umí?“ Přejela prsty přes ruční ovládání.
„Tlačítko, kterého se dotýkáš, je pro aromaterapii. Když ho stiskneš, nabídne ti to výběr vůní. Taky tam můžeš zapnout parní sprchu, maséra nohou, barevné osvětlení a masážní trysky na býzi akupunktury.“ Pohnul rukou a ve skle se objevil monitor. „Tady můžeš surfovat po netu, nebo se na něco dívat. Poslouchat hudbu.“
„Ach můj bože! Proč bys měl chtít vůbec opustit tenhle dům?“
„Protože jsi tu nebyla,“ řeklprostě.
Sumi, která okamžitě vystřízlivěla, si ta slova vychutnávala, zatímco se kolem ní obtáčel a tiskl ji ke svému štíhlému, nahému tělu. „Nechci ti ublížit, Dancere.“
„Neubližuješ.“
Zalapala po dechu, když do ní vklouzl prsty. Pomalu, pečlivě si prolíbávál castičku od ramene k prsům, přičemž si dýával na čas, než začal důkladně dráždit jednu a poté druhou bradavku. Zaklonila hlavu a zabořila mu ruku do copánků, zatímco pokračoval přes břicho. Klekl si mezi její nohy a šťouchnul do nich, aby je odtáhla.
Srdce ji bušilo, když s ním uzamkla pohled, než ji vzal do úst. Vykřikla, jak jí celým tělem projela rozkoš, zatímco důkladně lízal a škádlil. Nikdo se jí takhle nikdy nedotýkal. Jako kdyby mu záleželo víc na jejím požitku. „Ach, sakra, Dancere!“
To ho akorát pobídlo.
Když dosáhla vrcholu, tlumeně se zasmál, jako kdyby byl pyšný. Teprve poté se postavil. S lehkostí, která ji nikdy nepřestávala ohromovat, ji zvedl do náruče, než do ní vstoupil.
S trhaným nádechem mu obtočila nohy kolem pasu a pohybovala se proti němu. Při každém přírazu křičela rozhoší. Nic nebylo příjemnější, než ho mít v sobě. Než být uctívaná tak sexy a silným mužem. Mužem, v jehož blízkosti měla lehčí srdce.
Ať už měl jizvy. Ať už byl děsivý… byl prostě dokonalý.
Hauk zavrčel z toho skvělého pocitu být znovu uvnitř ní. A to, že po něm toužila stejnou intenzitou, jen přidalo k jeho rozkoši. Ale nejvíc zbožňoval výkřiky rozkoše, které se kolem odrážely. To, jak vyslovovala jeho jméno, když se k němu tiskla.
„Miluju tě, Sumi,“ zašeptal jí do ucha.
„Kimi aysado, Dancere.“
Odtáhl se, když odpověděla v Andarionštině. Ty nečekaná, ale velmi důležitá slova v jeho jazyce, ho dostala přes okraj. O okamžik později dosáhl vyvrcholení v oslepující vlně extáze. Zaklonil hlavu a vykřikl pod intenzitou toho, co mu dělala.
Toho, jak hluboce se dotýkala každé části jeho bytí.
Zcela uspokojen od ní ustoupil a znovu se rychle osprchoval. „Myslím, že bych teď mohl prospat celý týden.“ Mávl rukou, aby vše vypnul.
„Kde jsou ručníky?“
Křivě se na ni pousmál. „Nepotřebujeme je.“
Nechápala, až dokud neprošla prostorem, který jim osušil kůži. „To je zvláštní. Šikovné. Ale zvláštní.“
„Počkej, až se dostaneš do kuchyně.“ Vzal ji za rukua vedl ji do postele, která byla pěkně vyhřátá. „A na zítra pro tebe mám dárek. Myslím, že si ho užiješ. Ukázal bych ti to už dnes večer, ale je to něco, co víc oceníš za denního světla.“
Sumi si dávala pozor, aby mu neublížila, než se mu přitulila k boku. Pod peřinou už zase tvrdl. Chtěla něco říct, ale poté si všimnula, že usnul. Usmála se, otřela mu vlhké vlasy z čela a vychutnávala si vůni jeho kůže. Toho, jak se k ní tiskl.
Jakmile zavřela oči, zaslechla Eleronin tichý hlas.
Ale nezachytila slova. „Zopakuj to, prosím.“
„Mám výsledky z hledání čipu. Chtěla bys je zkontrolovat?“
Váhavě se odtáhla od Dancera a přešla ke stolu, aby viděla na monitor. „O co jde?“
„Čip původně patřil Kerisu Haukovi, Poručíkovi Andarioňanské Armády. Byl ho povinen nosit za služby. Byl deaktivován poté, co byla nahlášena jeho smrt.“
Sumi spadla čelist. „Jak deaktivován?“
„Předpokládalo se, že byl zničen s tělem.“
Divné, že? Zejména proto, že věděla, že bylo tělo zpopelněno. „A kdy byl reaktivován?“
„Signál se vrátil před třemi týdny.“
Tři týdny? To bylo zhruba ve stejné době, kdy ji Kyr vyslal na tuto misi. Mohlo to spolu mít něco společného, nebo šlo jen o podivnou náhodu?
Ale jaké byly šance?
„Můžeš mi říct, kdy byl implantován?“
„Nejsem zázračný počítač, boužel. Možná můžeš přesvědčit HAuka, aby zmodernizoval schopnosti?“
Ignorovala Elin sarkasmus. „Kde byl původně před třemi týdny aktivován?“
„To vyžaduje manuální vyhledávání, protože data jsou uzamčena.“
Sakra. Neměla tušení, jak na to. Ale pokud to byl Kerisův čip, existovala jen jediná osoba, která ho mohla mít.
Dariana.
Jo, a mám tě, ty děvko. S touhle informací by ji mohla jednou provždy pohřbít.