Fain se zastavil vedle Vena a Ushary. Ven se zašklebil, když uviděl límec na Fainově krku. Nenápadně pohlédl na Hermionu a Ryna, než se rychle postavil mezi ně a sundal ho. Kdyby ho viděli, měl by Ven co vysvětlovat ne jen jim, ale i jejich společné radě. Smlouva, kterou s Fainem uzavřel kvůli těm dětem, byla technicky nezákonná a zcela v rozporu s Tavali zákonem. Měl štěstí, že Fain nebyl žalovníček. A i když tu smlouvu uzavřel s vědomým toho, co ho čeká, byl dostatečným Andarioňanem na to, aby dodržel podmínky. Bez ohledu na to, jak byly hrozné.
„Díky.“ Fain si přejel rukou přes krk, kde měl odřenou a pohmožděnou kůži.
Ven bez odpovědi rychle strčil límec do kapsy, než si ho mohli Daneové všimnout. Jo, to tě mělo napadnout, než si mi ho zamknul kolem krku, co, ty génie? Pokud měl Ven nějakou chybu, bylo to to, že málokdy věci promýšlel. Měl tendenci nejprve reagovat a poté žít s tím, že litoval svého temperamentu.
Dancer přišel k Rynovi. „Jak ti je, kamaráde?“
„Jako by mě někdo vykuchal.“ Tón měl holý, bez emocí. Oči však prozrazovaly utrpení, které mu pronikalo hluboko do duše.
Fain nesnášel to, že ho musel sledovat v takové bolesti.
Dancer mu položil ruku na rameno. I když Fain znal Ryna celé roky, nebylo to nic ve srovnání s tím, jak dlouho a dobře ho znal Dancer, Jayne, Syn i Nykyrian. A vzhledem k tomu, že byl Dancer jedním z jeho nejbližších přátel a jeho parťák, měli spolu zvláštní vztah. Navíc všichni čtyři chránili a trénovali Rynovo brášku, Darlinga, již od dětství. Ryn se vůči nim cítil zadlužený a považoval je za část své rodiny.
A rodina stála při sobě. Vždy. Krev s krví. Zvlášť v době žalu a potřeby.
Když Joryho loď přistála a zakotvila, Ryn zavřel oči. Jayne ho chytila za ruku a třela ji, aby ho utěšila. Věrný svému postavení prince a pověsti rodiny Daneú, neukázal Ryn žádné emoce, zatímco v tichu čekali. Bolest prozrazoval jen zrychleným dechem a sevřenými pěstmi podél boků.
Nesnášel, že si tím Ryn musí projít. Fain chytil Galene za ruku, když klesla rampa a vydala se po ní malá skupina. Okamžitě poznal vysokého, bloňdatého a chvalnatého Tavali, oblečeného v červených a černých barvách národu Septurnum. Stál v pozadí skupiny.
Víceadmirál Jory Woods Hinto, neboli Jupiter, jak byl víc znám. Přezdívka, která v překladu doslova znamenala „kmotr“. Získal ji již dávno, protože když přišlo na zázraky, byl Jory téměř tak schopý jako Trisani. Pokud by byl jeho otec někým jiným než Gadgedhe Hinto, nejspíš by Jory patřil do národu Gorturnum, místo toho, aby působil pod Pravým národem rudé vlajky.
Jo, až tak dobrý byl.
A stejně jako neslavně známý piráti Gorturnumu, i Jory létal jako bájná šelma přes ty nejhorší zóny. Nikdy ho neodhalili a nechytili. Pohyboval se s rychlostí, která nutila všechny přemýšlet nad tím, jaký motor mu pohání loď. Co dokázal, bylo nelidské, a jeho dovednosti byly legendární. Mnoho lidí spekulovalo nad tím, že jeho matka musela být trisani a nebo nějaká jiná rasa, co má psychické schopnosti. Nikdo by takový talent nemohl získat jen díky dovednostem či zkušenostem.
Ale právě teď se pohyboval pomalu a metodicky, když vycházel z lodi a v rukou měl bezvládné tělo své sestry.
Rynova fasáda spadla, ale pak se zarazil a napřímil.
Jupiter hlasitě zaklel. „Jak je možné, že vážíš zatracenou tunu, když si tak šíleně malá? Co to jíš? Olovnaté pelety? Přísahám bohu, Mack, že jsem nesl kusy titánu lehčí, než je ta tvá tlustá prdel.“
Mack nadzvedla led ze svých jasně rudých vlasů a otevřela oči, aby na něj pohlédla. „Přestaň si stěžovat, ty malý spratku a dej mě dolu. Říkala jsem ti, že mě nemáš nosit. Ale neeeeeeee, chtěl si předvést ty své mohutné lidské svaly jakékoliv ženě poblíž. A teď se cítíš jako srágora a já jako pytel brambor. Dík. Jako kdyby mi nebylo už dost zle. Provokuj a já tě pozvracím, to tě naučí dost rychle, co?“
„Mack!“ Ryn přeběhl vzdálenost, která je dělila a vzal ji do náruče, než ji měl Jory šanci položit na nohy. Smál se, třásl se a držel ji jako dítě ve své náruči, když se s ní točil do kola. „Nemohu tomu uvěřit! Jsi živá! Jsi tady!“
Se zavřenýma očima mu obtočila ruce kolem krku a pevně se ho chytila. „Je mi moc líto, že jsme ti nemohli dát vědět, lásko. Ten trouba odpálil subprostorové vysílače a v době, kdy byly opraveny, jsme letěli územím ligy a nedovážili se vyslat zprávu.“
„Hele! Ten trouba ti zachránil život. Mohla bys to trochu ocenit, víš.“
„Oceňuji. To proto jsem neřekla, že si blb.“ Mack mrknula na Joryho, který se zasmál. Oba byli zvyklý a mysleli to v dobrém. S tím, jak ti dva sourozenci byli protivní, žili pro to, aby si vyměňovali urážky. Nemysleli je vážně a oba věděli, že by raději zemřeli, než by někomu dovolili ublížit tomu druhému. Nebo ho urazit.
Jory zavrtěl hlavou. „Byl bych uražen, ale jsem tak rád, že si po tom útoku stále naživu… v tuhle chvíli mě můžeš nazývat jak chceš a bude mi to jedno. Mack má volnou trasu alespoň na dvě desetiletí.“
Ryn se náhle zastavil. Držel Mack pouze jednou paží a druhou si přitáhl Joryho k hrudi a políbil ho na tvář. „Děkuji, bráško. Dlužím ti víc, než kdy dokážu splatit.“
„Vlastně to my dlužíme tobě a Darlingovi. Kdyby neupravil její loď… dostali ji do kouta, Ryne. Střelili po ní vším, co měli. Byla to ta nejhorší přestřelka, jakou jsem kdy zažil.“ Jory vjel rukou do rudých vlasů své sestry, když se mu oči naplnily slzami. „Cokoliv bys ty nebo Darling někdy potřeboval. Cokoli. Můj život. Má loď. Je vaše.“
Poplácal Ryna po paži, pak si otřel nos a popotáhl. „Každopádně tátovi je líto, že to musel obrátit. Liga zasáhla naši severní flotilu a na stanici Pharester způsobila velké škody. Jako zástupce admirála mám povoleno v této misi rozhodovat za něj. Cokoli budeš potřebovat udělat… stačí říct. Jsem tvojí prvotní děvkou s blasterem.“
Ryn přejel svým nosem po tom Mackině, usmál se a políbil ji. „Netuším, jak teď budu bojovat, protože už tě nikdy nemám v úmyslu pustit.“
Položila mu hlavu na rameno a pak se ušklíbla na svého bratra. „Všimni si, že Trevelyan nemá vůbec žádný problém mě udržet.“
„Jo, je divný. To všichni víme.“
Ven protočil oči, když se obrátil na Faina. „No, protože mě nepotřebujete a nakonec nejde o žádnou rodinnou tragédii, mizím. Jen mi dej vědět, kdyby se něco stalo a potřebovalo to mou pozornost.“
Fain pohlédl za Vena, aby viděl skutečný důvod, proč mizel – Nejvyšší admirál a Predisium Trajen Dane Thaumarturgus přistával se svou skupinou národu Gorturnum. Kdyby tu Ven zůstal, musel by ho pozdravit. Mezi nimi byla nějaká špatná krev, ale nikdo nevěděl o co jde.
Ale Fain nebyl tak natvrdlý, aby se zeptal.
Kývnul na Vena. „Jasně.“
A s tím Ven a jeho malá skupina vyrazili pryč.
Hermiona si jich ani nevšimla. Odkašlala si a povytáhla obočí na svého syna, který stále držel v náručí svou ženu. „Nezapomněls na něco?“
„Uhmm… jo. Mack, tohle je má matka. Mami, tohle je MacAdough Hinto Dane, velitelka Veselé rudé.“
„No… byla jsem. Momentálně koukám po nové lodi, protože ta má je na kusy někde po celé galaxii. Nevíš o někom, kdo by se mnou chtěl uzavřít smlouvu?“
Ryn se zamyslel. „Když to teď zmiňuješ, posádka Krutého vítězství[1]hledá co-kapitána. Řekl bych, že je velvyslanec Dane trochu kretén a dokáže být nepřiměřeně náročný, ale něco mi napovídá, že si ho obtočíš kolem svého malého prstu a poskočí na každý tvůj rozmaz. Jeho posádka pravděpodobně ocení tvou přítomnost, zvlášť ve dnech, kdy bude podrážděný a protivný.
Mack ho se smíchem políbila na tvář a pak se obrátila v jeho náruči k Hermioně. „Je mi potěšením vás poznat, Lady Tavali. Je mi nesmírně líto, že jsme uzavřeli manželství, aniž bychom vám o tom řekli. Nechtěla jsem však ohrozit Trevelyanovo postavení jak u národů Tavali, tak s lidem na Caronese. Jsem si dobře vědoma toho, co si o nás Septurnumech myslí. Vím o dlouhotrvajícím konfliktu mezi našimi klany. I to, jak by se ohledně tohohle cítil můj otec. Poslední věc, kterou jsem ochotná udělat, je jakkoli ublížit vašemu synovi.“ Vjela rukou do Rynovo rudých vlasů a hrála si s konečny, které mu spadaly k límci. „Trevelyan je pro mě vším.“
Hermiona ji políbila na tvář. „Říkej mi mami. A potěšení je na mé straně. To, k čemu došlo mezi Septurnumem a Wasturnumem je staré několi staletí. Je načase, abychom náš národ vyléčili a svedli lidi dohromady.“ Oba je objala. „Teď jděte a odpočiňte si, oba dva. Ryn nejedl ani nespal od chvíle, kdy slyšel o tom útoku. Můj syn tě velice miluje a díky tomu si pro mě drahocenná.“
Když odešli, Hermiona se obrátila na Joryho a přivedla ho ke Galene, aby je představila. „Vím, že Faina dobře znáte. Tohle je jeho manželka, Galene, velitelka…“
„Hauk,“ řekla Galene k Fainovu překvapení. „To já velím Alianci.“
Jory jí zasalutoval. „Rád vás poznávám, velitelko. Potřebuji na své lodi udělat pár oprav, aby se jí navrátila rychlost, ale během pár hodin se můžeme vrátit do služby.“
„Nepospíchejte. Na Ligu zaútočíme v několika vlných. Pokud se nedostanete do dalšího běhu, můžeme vás zařadit do příštího.“
Jory kývnul. „Rád s vámi budu bojovat, velitelko Hauk.“
Když odešel, Hermiona pohlédla znovu k místu, kde se Ryn s Mack vytratil. „Dovolil jí říkat mu Trevelyane. To nedokážu pochopit. Nikomu nedovoluje povolovat jeho jméno od šesti let, kdy vyšel ze sprchy s nahým zadkem a prohlásil, že mu tak za žádných už nikdy neřeknu.“
„Jo… no,“ řekl Fain se smíchem. „Já ani netušil, že se tak jmenuje.“
Hermiona přikývla. „Ach, díky bohům, že dnešek skončil lépe, než jsem očekávala. Stačí jen pár vítězství jako bylo tohle a budu schopna znovu spát.“
„Když už o tom mluvíme…“ Fain vytáhl komunikátor a zavolal Chaydenovi. „Dám ostatním vědět, že je Mack naživu. Spadne jim kámen ze srdce.“ Ustoupil, zatímco pokračovaly v rozhovoru o strategiích ve válce.
Bohužel to však nikdo ze skupiny nezvednul.
Vrátil se ke Galene a Hermioně. „Musí být někde v hluku a neslyší. Jdu jim to říct osobně.“
„Půjdu s ním,“ nabídla se Jayne.
Galene ji zastavila. „Než odejdeš, chtěla jsem ti říct, že během hodiny přistane Nero s Hadrianem.“
Z tváře jí zmizela barva. „Hadrianem? A proč?“
„Přicházejí, aby našli špiona.“
Fain to slyšel rád. Dva Trisani na to budou stačit. Před nimi se nikdo dlouho neschová.
Jenže Jayne z toho nadšená nebyla.
„Zabiju ho!“ Zavrčela. „Řekla jsem mu, aby se do tohonepletl!“
Galene si s Fainem vyměnila zamračení. „Proč se tak zlobíš?“
Jayne se utišila do zuřivého šepotu. „Nerozumíte tomu, jakou sumu chtějí za jeho hlavu. Pokud někdo zjistí, že je naživu…“ Utichla. „Nemá vycházet z domova. Nikdy!“ Znovu zavrčela. „Přísahám, že nebude šťastný, dokud ho za jeho hloupost nezabiju. Nebo to někdo neudělá za mě!“ A s tím vyrazila pryč.
Dancer zaváhal, jak ji sledoval odcházet. „Chceš, abych šel s tebou a nebo zůstal s Galene?“
„Zůstaň se Stormy. Nechci, aby zůstala sama. A v náladě, v jaké právě Jayne je, by ti jen z principu mohla uříznout něco, co máš na pevno. I když si myslím, že jsem v bezpečí… tebe by mohla použít jako obětního beránka.“
Dancer se zasmál. „Jasně.“
Nykyrian a Syn k němu přistoupili, zatímco Galene, Sumi i Dancer vyrazili zpět k Fainově lodi.
„Znáš Thaumarturga?“ Nykyrian kývnul směrem k místu, kde zmizela ushara.
Fain se otočil, aby viděl, jak jde po rampě Stygské noční můry vedle toho nejzáhadnějšího Tavali, jaký kdy žil. Na sobě měl černé oblečení a ani kousek Trajenova těla nebyl odhalený. Měl široká ramena, byl vysoký a kolem sebe měl auru tak smrtící, jako jakýkoliv vrah v uniformě ligy. Nesl se dravým krokem. Neměl ani jeden blaster, zato měl dostatek nožů, které napovídaly, že nepotřebuje střelnou zbraň, aby zabil své nepřátele. A to byl ten nejlepší důkaz o jeho zlověstných dovednostech a ochotě vzít život holýma, krvavýma rukama. Nemluvě o tom, že na zádech měl Andarionský válečný meč. Jediná možnost, jakou mohl takovou zbraň získat, byla ta, že ji v bitvě vyrval z rukou mrtvého válečníka.
Žádný Andarioňan by se honevzdal bez brutálního krveprolití. Považovali jej za součást posvátného dědictví svých rodů a zacházeli s meči s extrémní úctou. Nešlo jen tak jít do obchodu a nějaký si koupit. Předávaly se v rodinách, nebo je získávali jako válečnou trofej.
Například Fainův byl od prvního Andarioňana, kterého zabil v bitvě. Dancer měl meč, který kdysi před staletími patřil zakladateli jejich linie, kterou jeho babička darovala Sumi těsně před jejich sjednocením. Talyn si svůj vysloužil v aréně.
A i když hrst z nich mohli utvořit kováři, byla tato čísla velmi omezená. Musela k tomu dát svolení samotná tadara a nikdo mimo jejich rasu si něco takového nesměl objednat.
Fain mu za to musel vzdát poklonu. Zdálo se, že Trajen přesahuje věšechny pověsti, které o něm kolovaly.
Pohlédl na Nyka. „Znám ho jen z povídaček. Ryn a Ushara jsou jediní, kdo ho znají osobně. Alespoň co jsem slyšel. A samozřejmě Ven a Hermiona… ale to jen díky spojeným národům. Dokonce si myslím, že se tváří v tvář setkali jen párkrát.“
Nyk se obrátil na Syna, který zavrtěl hlavou.
„Je jako duch. Nemá nikde žádný záznam. Když jsem se o něm pokoušel něco zjistit, nic jsem nenašel. Buď to bylo smazáno, nebo je něčím, co neznáme.“
Nyk si pohladil čelist. „Kdyby byl smazán, Syne, našel bys o tom záznam.“
„Ne, kdyby byl opravdu dobrý.“ Syn si povzdechl. „V každém případě je NP.“
Fain se zamračil. „NP?“
„Neznýmého původu,“ řekli společně.
„A to se nám nelíbí,“ řekl Syn. Mrknul na Faina. „Je to děsivé.“
Nyk do něj strčil. „Jdi se trochu prospat.“
„Raději bych si šel dát panáka, ale nechci, aby mně za to má žena později vyrvala vnitřnosti. Takže se uvidíme později.“ Syn zamířil ke svému pokoji.
„Ty se chystáš spát?“ Zeptal se Fain Nykyriana.
„Ne. Myslím, že se pokusím zjistit alespoň něco o našem novém příchozím.“ Nykyrian zaváhal. „Neznamená Thaumarturgus černokněžník?“
Fain pokrčil rameny. „Ne, alespoň v žádném jazyce, který znám. Ale neumím jich tolik, co ty. Ale je vhodné zmínit, že Černokněžník je jeho přezdívka.“
„Zajímavé,“ zamumlal, než následoval Usharu a Trajena.
Když Fain vyrazil pryč, všiml si, že přistávají další lodě. Zde i v dalších oblastech stanice. A když si všiml jedné, která zrovna procházela komntrolou, patří Venovo dcerám, poslal mu rychlou zprávu, aby ho varoval, že je jeho žena doma. Jen kdyby se zatoulal někam, kde by neměl být.
Koneckonců, pro jeden den měli dostatek vzrušení. Byl připraven na trochu nudy. Přesto, když zamířil k palubě, která byla určena k zábavě, měl pocit, že se brzy zase něco rozjete.
Zvlášť, když našel Chaydena na dně skleničky s Caillenem poblíž.
***
„Hej, sexy T,“ zašeptal Chayden nahlas, když se naklonil přes Qoryho, aby na Talyna mohl promluvit. „Tondarionský oheň, který jsem vypil, ti chce říct tajemství.“
Talyn se svému příteli zasnák. „Jsi opilý, Chaydene.“
„Ne, nejsem.“ Udeřil rukou do stolu. „Pořád máš jen jednu hlavu. Takže jsem ještě střízlivý… trošku.“ Říhnul a pak si objednal další pití.
Qory mu něco začal ukazovat znakovou řečí, ale Talyn to nebyl schopen rozluštit, vzhledem k tomu, že ani on nebyl zrovna střízlivý.
Chayden začal žvýkat brčko. „Říká, že byste se měli napít. Vidíš, nejsem tak opilý, abych nerozuměl Qorymu.“
Talyn se poškrábal na tváři. „Nemůžeme pít.“
„A jo, jsi Andarioňan v uniformě.“ Chayden sundal chlast z podnosu procházejícího číšníka – mimozemšťana, co se chystal něco říct, ale pak pohlédl na obrovského Qoryho, Gavariana a Talyna a rozmyslel si to.
„Jo,“ poznamenal Chayden se zavrčením. „Tak je to správně. Mám tu bojovníky z Andarioňanské arény, Qillaqa a sám jsem Tavali, který se narodil Qillaqům a to ty ne! Ha!“ A pak si uvědomil, že je s nimi i Brach. „Ach, hej, mám tu ještě jednoho Andarioňana!“ Pak se zamračil na Talyna. „Kolik to je Andarioňanů? Ach ano… tři. Tři Andarioňané a dva Qillaqové a jedna láhev Tondarionského ohně. Mňam. Vidíš, dokážu… dělat matiku. Nejsem opilý.“
Gavarian se zamračil na Talyna. „Qillaqové jsou zajimaví, když pijí, co?“
„Rozhodně jsou výjimeční.“
„Ty jsi výjimečný. A já jsem útočný. Za. Dek.“ Chayden se napil. „Hej!“ Opřel se o Bracha. „Víš, co dnes bylo mým největším úspěchem?“
Talyn se napil vody. „Neumím si to představit.“
„Udržel jsem… svá ústa zavřená.“
Talyn se na Bracha pobaveně zamračil.
„Co to má znamenat?“ Zeptal Chayden.
„Nic.“
„Něco jo, ale říkám vám, pro mě… to byl obrovský úspěch. A za to si zasloužím dalšího panáka.“
Talyn se se smíchem natáhl pro křupky, pak se ale zarazil, když si všimnul Gavarianovo a Brachovo pohledu. Zvědavě pohlédl stejným směrem, jen aby uviděl tři extrémně málo oblečené a velmi atraktivní ženy, které se draly davem.
Ano, fajn. Byly rozhodně pozoruhodné. Hlavně proto, že jedna z nich na sobě měla tak málo oblečení, že nenechávala nic fantazii. Stejně dobře by v místnosti mohla stát nahá.
„Hej, hej, hej!“ Vyštěkl Chayden a chytil Talyna za bradu, aby odtáhl jeho pohled od malé skupiny, která se posadila naproti nim. „Dej ty oči na podlahu a přivolej zpátky krev z čouhajících částí těla. A to rychle. Tohle je posádka Černé vdovy… a pověz mi, Chay,“ prohlásil pisklavě, „proč se jejich lodi říká Černá vdova?“
Talyn na něj suše pohlédl. „Proč se jí říká Černá vdova?“
„Protože jejich otec je Braxen Venik… víš, vůdce Porturnumu a jeden z těch nejbezohlednějších a nejvíce krvežíznivých pirátů, jací kdy žili. Každý muž, který na ně pohlédne a rozhodne se, že je chce vzít na jízdu, je navštíven tatínkem a vynesen z místnosti v krvácejících kusech.“ Kávnul bradou k velkým a svalnatým mužům, kteří následovali ženy a vyhodili muže od nejbližšího stolu. Na rozdíl od sester měli víc Andarioňanských znaků než lidských. „A to, ty můj krásný Andarioňane, jsou Braxenovo synové. Payne a Stain. Když tě načapou, jak sleduješ jejich sestry, nedopadneš nejlíp.“
Talyn se zasmál. „Jak si řekl, jsem Andarioňan. Některá smrt za to rozhodně stojí. Ale i přes to, jak jsou nádherné, blednou ve srovnání s mou nejdrahocennější Felicii. Není na nich nic, co by mě jakkoli přitahovalo.“
Gavarian si odfrkl. „Jo, ale já vidím to štěstí, co na mě čeká.“ Vstal. „A co ty, slečinko?“ Zeptal se Bracha.
„Ach, k čertu, ano. Pokud mám zemřít, chci, aby to bylo s velkým třeskem.“
„Ne!“ Chayden je popadl za ruku. „Nedělejte to. Zachraňte se.“
„Co se tu u Devíti světů děje?“ Zeptala se Jayne, když se k nim připojila.
Talyn si povzdechl a sundal Chaydena z Gavariana. „Náš malý Qillaq se trochu topí v Tondarionském ohni. Upřímě jsem netušil, že toho můžou lidé tolik vypít a nezemřít. Myslím, že už před hodinou je zevnitř naložený jako okurka.“
Chayden ho ignoroval. „Jaynie! Řekni Varimu, aby to nezkoušel na vdovi. Rychle, zatímco je ještě muž.“
„Uhm… Jo. I když je opilý, má ten kluk pravdu. Nechceš to zkusit na Venovo dcery. A nemusíš se bát jen Vena. Jsou napůl Qillaqové. V jejich posteli si musíš své místo získat bojovými právy a obvykle si berou dva milence zároveň.“
Gavarian se ďábelsky usmál. „To mi vůbec nevadí.“
„Dva muže.“
Jeho úsměv se okamžitě vytratil. „Ach… tak s tím až tak nesouhlasím. Nedělím se rád.“
Zasmála se. „To jsem si myslela. Ale mám dobré zprávy.“
Talyn povytáhl obočí. „Jo?“
Než stíhla promluvit, přišel k jejich stolu Payne Venik a zašklebil se na Gavariana, Bracha i Talyna. Jeho oči se zúžily do štěrbin, když si na uniformě přečetl Talynovo jméno a jeho hodnost. Zpočátku Talyn předpokládal, že poznal jeho jméno z arény. Většina ho znala z let, kdy bojoval jako Železné kladivo. Přestože do důchodu šel téměř před deseti lety, stále měl nejvyšší titul i rekord než jakýkoli jiný bojovník v Andarionské aréně.
Ale to nebyl důvod, proč by ho Tavali poznával.
„Batur…“ Payne do něj strčil. Tvrdě. Jako typický šikanátor. „Nemáš co zírat na mé sestry.“
Talyn se sotva stihl uklidnit, než toho idiota poslal do chladného hrobu. Nejen, že byl o hlavu vyšší, ale také měl o dobrých třicet kilo navíc. Díky své zkušenosti se rvačkami věděl, že toho hybrida by sejmul jedinou dobrou ranou.
Lákavé. Velmi.
A právě proto nesměli pít. Zvlášť když měli uniformy, kterými reprezentovali svůj národ a rasu.
„Nekoukal jsem na tvé sestry.“ Talyn se pokusil ustoupit.
Stain mu odřízl cestu. „Cože? Myslíš si, že si moc dobrý na to, aby ses na ně díval? Myslíš, že proto, že jsou hybridy, jsou někde pod tebou?“
Snažili se ho vyprovokovat k boji. Jako bastard Talyn tyhle taktiky dobře znal, protože každý Andarioňan to na něj zkoušel od chvíle, co se poprvé nadechl. To díky tomu se stal tak zuřivým válečníkem v aréně.
Povytáhl na Veniky obočí. „Počkat… myslel jsem, že se obáváte toho, že na ně koukám tak moc, že si už představuji, že jsou pode mnou. Nemyslete to zle, ale vážně potřebujete zapracovat na svých komunikačních dovednostech. Vysíláte vážně smíšené signály.“
Payne se na něj chystal vrhnout, ale Chayden ho chytil. „Hej, no tak… co má být tohle… negativní nepřátelství? Jsme tu všichni přátelé. Tak nebuď hrozný.“
Stain zkřivil rty. „Nech toho, ty moglidyte.“
Talyn neměl tušení, co to slovo znamenalo, ale dle zuřivosti, která najednou vyzařovala z obvykle klidného Qoryho a Chaydena, muselo jít o Tavalský ekvivalent giakona.
Nebo o něco horšího.
Chayden se s divokým zavrčením vrhnul přes stůl, aby Stainovi skočil po krku.
Talyn ho ve vzduchu chytil a srazil zpátky, než se ho stihnul dotknout a zahájit tak další válku mezi klany Tavali. „Klid, Chayi.“
Chayden ho neposlechl. Směsicí Qillaqštiny, univerzálního jazyka a tavalštiny začal chrčet nenávistné poznámky a obscénnosti, zatímco se snažil dostat přes Talyna.
Sakra, byl jako malá pavoučí opice. Nebo rychle se pohybující batole. Talyn ho doslova zvednul a posadil na židli. „Sedni si na prdel! A zůstaň! Pokud musíš, strč si do pusy palec. Ale pokud se ještě jednou zvedneš, udělám z tebe fašírku. Myslím to vážně!“
Chayden se pokusil zvednout.
Talyn zavrčel a rozšířil své oči. Odhalil tesáky.
Znovu se vrátil na místo, než mu Talyn dokázal svou hrobku. Mračil se na něj, ale zůstal.
„Veliteli! Pomoc!“
Otočil se a viděl, jak se Brach a Vari snaží udržet Qoryho u stolu, aby se nevrnul na Veniky. I přes to, jak byli velcí a silní, sotva obrovského Qillaqa dokázali udržet.
A zatímco na n+ Qory zuřivě gestikuloval, nikdo nepotřeboval, aby to Talyn či Chayden přeložili. Nebylo to zas tak odlišné od Chaydenovo předchozího monologu.
Jayne převzala hlídání Chaydena, zatímco Talyn přinutil Qoryho ustoupit. Přestože nebyl tak velký jako on, stále patřil mezi hrstku bytostí, které Qory odmítal vrhnout hlavou napřed proti zdi, díky čemuž měl výhodu. Tu v jednání s tou horou zrovna Vari a Brach neměli.
Jakmile ho Talyn usadil dál od Felicii statečných synovců, ustoupil. Payne se mu znovu postavil do cesty.
Talyn si unaveně povzdechl a pohlédl na Tavaliho, zatímco Vari a Brach zaujaly pozice po jeho boku, aby ho podpořili v nadcházejícím boji. „Vážně? Musím ti nakopat zadek? Upřímně chceš, aby noc takhle skončila? Nemáš ženu, ke které by ses chtěl jít přitulit? Přítelkyni? Mazlíčka? Sakra, cokoli zní lépe než jít za doktorem se zlomenými žebry a čelistí. Raději budu v blaženosti ležet se svou ženou, než abych si z drápů musel otírat tvou krev, zatímco mi bude nadávat, že neumím udržet svůj temperament pod kontrolou.“
Payne zkroutil rty. „Nejsi tak drsný, jak si myslíš, Bature.“
Brach se hystericky zasmál. „Děláš si prdel? Ach bože, musíš být blázen. Víš, koho tu provokuješ, že jo?“
Talyn přejel svým pohledem z Payne na chlapce. „Nepleť se do toho, Brachu.“
Jayne popošla kupředu. „Payne, proč to děláš?“
Přejel ji chladným, ocelovým pohledem. „Protože pokud to nedokončím já, tak ona určitě.“ Luskl prsty. „Hadeanská jednotko? Zatkněte poručníka Baturra za velezradu. Pokud se někdo pokusí zasáhnout, vezměte je také.“