Talyn šel uklidnit svou matku, ale vykroutila se mu z objetí.
„Jsem na tebe teď tak naštvaná, že mám chuť ti dát na zadek.“
Ohromeně zamrkal. „Na mě?“
„Na tebe! Pustils ho zpátky do našich životů, i když si věděl, jak se budu cítit, až zjistím, že to on ti vzal nohu. Jak jsi jen mohl? Jak se na něj můžeš vůbec podívat po tom, co ti ukradl? Po tom, co vše tě to stálo!“
Talyn na ni zíral. „Vážně, mami? Víš, to svou nohu jsem ztratil. Ne tvoji. A víš co? Rozhlédni se po místnosti.“ Ukázal na Bracha a Gavariana. „Téměř deset let mám dva nejlepší bratry, o kterých každý muž sní. Sice jsou občas jako trn v zadku, ale když je potřebuji, objeví se, i když při každém kroku nadávají. Díky Haukovi mám tu nejoddanější matku, jakou jen dítě může chtít. Jo, mnohokrát za život jsem zpochybňoval tvůj zdravý rozum, ale nikdy jsem nepochyboval o tvé lásce.“ Popošel, aby pohladil Vegu a Wara po hlavě. „A teď mám rozkošného nového bratříčka a sestru, které mohu milovat. Bratra a sestru, které bych nikdy nepoznal, pokud by se Hauk nevrátil do našich životů.“
Potom k sobě přitáhl Felicii a políbil ji na tvář. Zavřel oči, obtočil jí ruku kolem pasu a stiskl ji. „A díky tomu, co pro mě Hauk udělal, mám teď plnohodnotné občanství. Mám tu nejúžasnější a nejkrásnější ženu, která čeká mé dítě. Jsem druhý nejvyšší důstojník v andarioňanské armádě a nejslavnější bojovník mé generace. Pokud za to všechno musím zaplatit jen kouskem jedné nohy, pak k čertu, mami, vyvázl jsem snadno. A dle mě to za to stálo. K čertu, dal bych za to klidně celou nohu i ruku. Navíc, nepřipravil mě o varlata. To bych tak snadno neodpustil.“
„Talyne!“ Felicia zalapala po dechu. „Jsou tu děti!“
Vega měla oči vykulené jako dva velké talíře a War se se smíchem utíkal schovat za Gavariana.
Talyn je ignoroval a pokračoval: „A abych odpověděl na tvou otázku. Ne, nemám problém se na svého otce podívat. Jsem mu zatraceně vděčný na to, že tu stále jsem a ty se obáváš o něco tak triviálního jako je noha. Kdyby mě nesestřelil, Lorens by neodešel předčasně do důchodu a já bych nemohl vzít jeho pozici. Dle mého mu dlužím.“
Galene nesnášela, kdykoliv Talyn ukázal svou vznešenost. Vážně toužila, aby měla zpátky ty dny, kdy byl dost malý na to, aby ho poslala do kouta.
Neschopna se vzdát, obrátila se na Gavariana. „Co si o tom myslíš ty?“
Gavarian unaveně povzdechl. „Bylo by vážně snadné Hauka nenávidět za to, co se stalo. Upřímně jsou chvíle, kdy chci. Bohužel je to slušný bastard, díky čemuž je velmi těžké ho nenávidět. Navíc to s pravdou se mi těžko žije, ne s jeho rolí v mé minulosti. Jakkoli jsem Lettice miloval a zbožňoval, ona mě nemilovala. Ne tolik. Záleželo jí na mě, ale upřednostňovala život pilota stíhačky nad životem šlechtičny či důstojníkovi ger tarry. Nic ji nedělalo šťastnější než boj, ve kterém mohla získat slávu. Vždy říkala, že chce zemřít v plamenech. Že nechce zestárnout a pomalu chátrat. Získala, co chtěla. Takže stejně jako Talyn to nemohu hodit Haukovi pod nohy. Jsme válečníci. Když jdeme do bitvy, víme, co riskujeme. Vinit dalšího vojáka za to, že bojuje o svůj život, nemá smysl. A teď, když jsme na stejné straně, zdá se, že je Hauk hodem své rodové linie. Je otcem svého syna. Je mi ctí s ním bojovat.“
Promluvil jako pravý Andarioňan.
A jak moc za to toho malého zmetka nesnášela.
Ale Gavarian měl v něčem pravdu, díky čemuž ho nesnášela o to víc.
Felicia ustoupila od Talyna, aby k ní přistoupila. S laskavým úsměvem Galene pohladila po paži, aby ji uklidnila. „Jen abys věděla, Velitelko, taky mu chci vyškrábat oři za to, že Talynovi ublížil. Stejně jako ty jsem nezapomněla na to, čím si Talyn prošel, aby znovu stál na nohou. Společně bychom možná Faina dokázaly přimět kulhat.“
Galene se zasmála a přitáhla ji do obětí. „Miluju tě, Felicio.“
„Já tebe taky.“ Stiskla ji a pak ji pustila. „A proto bych ti chtěla připomenout něco, co jsi mi kdysi řekla. Za celý svůj život si milovala dva muže. Talyna a toho, který ti ho dal. Řeklas, že pokud někdy potkám jeho otce, okamžitě ho poznám, protože jsou si tak podobní, že jsou od sebe prakticky nerozeznatelní.“ Otřela slzy z Galeniny tváře. „A mělas pravdu. Oba jsou to extrémně protivní muži. Pyšní a silní. Andarioňané, skrz na skrz. A jak mi řekla má matka, když jsem jí poprvé prozradila, že miluji Talyna: Jsou chvíle, kdy se na něj podíváš a budeš ho chtít sníst. A po zbytek času si budeš přát, abys to udělala. Ale až ho budeš chtít zavraždit, vzpomeň si, že naštvání přejde a znovu ho budeš chtít pohltit a použít jako deku. Takže ho nezabíjej, aniž bys mě dopředu varovala. Potřebuju čas, abych našetřila na kauci.“
Galene se znovu zasmála. „Děkuju.“ Přejela je všechny pohledem. „Děkuju vám všem za to, že jste mě udrželi nohama na zemi. A máte pravdu. Soustředit se na minulost, to by mě stálo leda mou budoucnost. Je na čase, abych mu konečně odpustila a nechala to plavat. Nemá smysl se ohlížet a házet mu to do obličeje. Nezmění to. A já už nám nedovolím všem za to platit. Přes to všechno ho miluju. Dokonce i když ho chci zabít. Prožila jsem svůj život bez něj, a upřímně, ráda bych ho v něm měla zpátky.“
Ale věděla, že to není tak snadné. Pořád tu byl nepřítel, který byl rozhodnutý je pozabíjet. A Fain nebyl svobodný jako oni.
Byl majetkem Tavali. Ne, že by chápala, co to znamená.
Rozhodnutá to zjistit se vydala hledat Ryna Dana, nebo tedy Ryna Cruela, jak byl znám, kdykoli nebyl mezi svými Tavali bratry.
Dalo jí to chvilku zabrat, ale nakonec Ryna našla na ošetřovně, kde poskytoval pomoc zraněným při výbuchu. Když se také pokusila pomoci, rychle zjistila, že „její druh“ tu není vítán.
„Nejsme si jisti, že to vy jste nenastrčili tu bombu. Takže jděte stranou, Velitelko.“
Ohromeně zírala na hrubého doktora, který kolem ní prošel za dalším pacientem.
Ryn se zastavil vedle ní a nabídl jí balenou vodu. „Omlouvám se za něj. Po útoku jsou všichni napjatí. Chtějí obvinit někoho, kdo na sobě nemá Tavali uniformu. Je to tak snazší. Pomyšlení na to, že by to udělal jeden z nás… jo.“
„Vy si nemyslíte, že s tím máme něco společného, že ne?“
„Ne. Ale nejsem idiot. Nesoudím ostatní dle jejich kultury či uniformy. Soudím je dle jejich skutků a slov. Brzy jsem díky oběma rodičům zjistil, že do všech sudů se dostane špína a nespravedlnost nikdy nediskriminuje. Bojuje se všemi stejně, bez výhrad a zaváhání.“ Zhluboka se napil vody. „Tak, co vás sem přivádí, Velitelko?“
„Zákon Tavali.“
Zaskočila mu voda. „Tak dobře. Co s ním?“
„Jak může někdo odkoupit otroka Tavali?“
Otřel si ústa rukou. „Udělá nabídku jeho majiteli. Stejně jako kdekoliv jinde.“
To už zkoušela a Venik ji chladně odmítl s tím, že jí tvrdil, že je to proti jejich kodexu. „I když jde o odpadlíka a pilota?“
Zamračil se na ni. „Odpadlíci nejsou zelenáči.“
„Zelenáči?“
Zavrtěl hlavou. „Promiňte. To je termín, který používáme pro zotročené nováčky, brance a ty, co ztratili svou vlajku.“
Teď byla už vážně zmatená. Fain byl obojí, to věděla. Venik jí to říkal, když jí odmítl prodat jeho smlouvu. „Ale Venik Faina vlastní.“
Ryn se zamračil. „To nemůže. Fain má vlajku odpadlíka… ne?“ Ustoupil a zavolal na procházejícího Tavaliho. „Hej, Pettrewe? Hauk je součástí odpadlíků, že jo? Nezbláznil jsem se, že ne?“
„Jo, Dane, seš blázen, ale Hauk je odpadlík. Myslím, že má ještě rok, než budeme znovu hlasovat. Proč?“
„Jen kontroluju svou hlavu. Víš, že mě do ní často někdo praští. Chtěl jsem se ujistit, že něco nevypadlo. Díky.“ Znovu se napil. „Jo, je to odpadlík. Ven ho nemůže vlastnit. Pokud je někdo odpadlíkem, létá nezávisle na národě a nikomu neslouží.“
„V jeho případě to ale není pravda.“
„Víte to jistě?“
„Ano.“
Zavřel vodu. „Kde je Fain teď?“
„Venik ho přiměl hlásit se do nějakých pokojů… myslím, že říkal, že jsou pro otroky?“
Ryn na ni zíral. „S hodností velitele?“
„Ano.“
„To je hovadina.“ Ryn se rozběhl pro Dancera, kterého k nim přitáhl, než je oba odvedl z ošetřovny.
„Co se děje?“ Zeptal se Dancer.“
„Nejsem si jistý, ale chci nějakou posilu, pokud budu muset udělat něco radikálně hloupého, až budu pomáhat tvému bratrovi.“
„Ach… no, pokud je to takhle, tak bychom měli zavolat Caillena. Radikální hlouposti jsou jeho specialita.“
Když došli do bytové části, přidali se k nim Talyn a Gavarian. Dle výrazu v Talynově tváři věděla, že se něco stalo.
„O co jde?“
„Morra zachytila další přenos. Se Safem a Marisem se to snaží rozluštit. Chtěl jsem ti o tom říct, ale nechtěl jsem volat. Brach a Qory hlídají děti a Liciu. Mám špatný pocit, že na nás někde čeká další zábavné překvapení.“
Galenin žaludek se ještě víc stáhl. „Myslíš, že půjde o další útok?“
„To je můj odhad.“ Talyn kývnul na Dancera. „Kde je tvá rodina?“
„Hlídá je Jayne, dokud nedorazí Nero. Sumi je velice schopná vražedkyně, ale momentálně je těhotná. Nechci ji ani dítě jakkoli riskovat.“
„Věř mi, tomu rozumím.“
Galene zpomalila, když viděla oblast, ke které je Ryn vedl. I když to tam bylo čisté, připomínalo jí to věznici. Stěny byly zcela průhledné, aby stráže viděly do obrovského pokoje, kde bylo mnoho postelí.
Prostor zabíralo kolem stovky mužů. Poflakovali se kolem, buď na postelích nebo podlaze. Vypadali rozhodně znuděně. A proč by ne? Nezdálo se, že by jim byla dovolena jakákoli forma zábavy či soukromí. V tom pokoji nesměli mít ani osobní předměty. Měli jen oblečení a stejné stříbrné límce kolem krku, jako byl ten, co nasadil Venik Fainovi.
A to si myslela, že její prvotní pokoj tu byl hrozný.
„Co je to za místo?“ Zeptala se Ryna.
„Z části vězení,“ povzdechl si, „plnohodnotné peklo. Je to navržené tak, aby to bylo co nejvíc nepříjemné. Trestají se tu Tavali, kteří přišli o pozici a tady musí přečkat, dokud nebudou mít příležitost znovu získat občanství. A taky to má motivovat ostatní, aby získali jakoukoli hodnost a dostali se ven. Někdo s hodností a občanstvím by tu vůbec neměl být.“
Ryn se zastavil u stolu, aby si promluvil se strážemi. „Kde je velitel Hauk?“
Stráž se ani neobtěžovala zvednout oči od monitoru. „Nikdo k němu nesmí od povolení od admirála Venika.“
Ryn vyškubl kabel od počítače ze zdi.
Strážce zasyčel a zvedl se, aby zaútočil. Jakmile si uvědomil, kdo před ním stojí, zbledl. „Velvyslanče Dane… omlouvám se, pane. Já-já-já jsem si neuvědomil, že jste to vy.“
„Očividně. Kde je Hauk?“
Než stihl odpovědět, do zdi z druhé strany narazilo tělo tak tvrdě, až praskla. V záchytné cele propukl chaos, jak se muži rozutíkali do úkrytů a řvali. Nad hlavami se jim rozezněl chladný vojenský pokřik.
Byl to pokřik Válečného Hauka v bojovém režimu. Díky tomu se jich bály všechny ostatní světy. A jejich rasa o nich psala děsivé legendy.
První tělo následovaly další tři.
Dancer i Talyn zamířili do bitvy, zatímco je Galene kryla z boku. Ale když vstoupili do místnosti a spatřili Faina, všichni tři ztuhli.
Svatí bohové…
I když už Faina viděla provádět všemožné šílené pohyby, když byl ještě kluk v aréně, nebylo to nic ve srovnání s ladností a silou dospělého Válečného Hauka, který právě stál před ní připraven bojovat na život a na smrt. Obtočil nohy kolem pasu jednoho Tavali, otočil se a srazil je oba k zemi s takovou silou, že byl jeho soupeř mimo, ještě než měl šanci reagovat. Pak aniž by použil ruce, vyskočil na nohy a vyrazil proti dalšímu soupeři.
Když se vedle něj objevil strážce, Fain se otočil, chytil ho za ruku a odzbrojil.
Do místnosti se vrhnuli další strážci.
Galene si vzpomněla na Venikoho rozkazy, že ho mají zastřelit, pokud jim bude vzdorovat, a začala panikařit. Než se stihla zarazit a zamyslet, vyrazila kupředu.
„Faine?“
Otočil se a chystal se jí jít po krku. Pohnula se, aby jeho ránu zablokovala. Okamžik před kontaktem ztuhl, když si uvědomil, že není jeho nepřítel.
Dýchal trhaně a díval se na ni. Čas se zastavil, když ji obklopila jeho absolutní síla a krása. Zasáhly ji tak tvrdě, jako kdyby ji skutečně praštil.
A byly téměř stejně oslabující.
Dvakrát zamrkal, než ji vtáhl pro ten nejžhavější polibek, jaký kdy ochutnala. S třesoucíma rukama jí zvedl na nohy a přitiskl si ji k hrudi.
Potom ji odnesl k Talynovi a položil ji na zem. „Hlídej svou matku. Drž ji za sebou.“
Zamračila se, když sklonil hlavu jako divoký predátor a vykročil k Tavalimu, kterého jako prvního hodil do zdi. Popadl muže za tričko a vytáhl ho na nohy.
„Kde to je?“ Zeptal se divokým, smrtícím zavrčením.
Muž lapal po dechu a kašlal.
„Odpověz, nebo pomoz ti všichni bohové, ti přes nos vyrvu střeva a udusím tě s nimi.“
Ryn s obdivuhodným klidem přistoupil k Fainovi. „Uhmm, veliteli? Nerad zasahuji do tvého soukromého výprasku tady s tvým přítelem, ale než tě Hadeanská jednotka zastřelí, mohu se zeptat, proč ta zuřivost?“
„Jistě,“ řekl Fain stejně posměšně terapeutickým tónem, zatímco krvavou pěstí držel muže přitisklého k zemi. „Našel jsem tu zatracenou krysu, co narafičila bombu. A na stanici jsou schované ještě dvě, které čekají na odpal.“
Rynovi z tváře zmizela barva. „Kdy? A kde?“
„To se snažím zjistit. Chceš mi pomoci to z něj vyrazit?“
Ryn vytáhl blaster a přiložil ho Tavalimu pod krk. „Kurva, jasně že jo. Kde jsou?“
„Jděte do prdele.“ Muž se rozesmál a tvrdě kousnul.
Ryn zaklel, odhodil blaster a pak mu vypáčil čelist a snažil se mu něco vyndat z úst.
„Sebevražedná kapsle!“
Tavali se začal zmítat v křečích.
Galene obešla Talyna. „Potřebuju vodu. Rychle. Ustupte.“
Ryn se na ni zamračil.
„Je to doktorka,“ vysvětlil Fain.
Ryn po ní hodil Tavaliho a zavolal posily, aby jí pomohly.
Fain ustoupil a sledoval, jak ze stěny v klidu sundala lékárničku a začala se věnovat muži s Talynovo pomocí. Vzhledem k tomu, že mezi sebou Andarioňané i lidé dlouho válčili, částí jejich výcviku byla i lidská anatomie. A to jak je léčit.
Jak je zabít.
Ani on ani Ryn nepromluvili, zatímco sledovali, jak se Galene a Talyn snaží z člověka dostat tolik jedu, aby ho udrželi naživu.
Po několika minutách se objevila lékařská jednotka Tavali.
Fain jim zabránil v tom, aby nahradili Galene a Talyna.
Ryn se na něj zamračil. „Co to děláš?“
„Nevíme, s kým pracuje. Nehodlám ho dát do rukou někoho, kdo by ho mohl zabít, než z něj dostaneme informace. Ty snad jo?“
Ryn se obrátil směrem k lékařskému týmu. „Odejděte. Nechte tady jen nosítka a vaše vybavení.“
„To myslíte vážně?“ Lékař na něj zíral.
„Jděte! Potřebují vás na ošetřovně, abyste pomohli raněným. Tady to zvládneme.“
Nervózně se usmáli a poslechli.
Fain odnesl jejich vybavení Galene.
Po několika minutách se posadila na bobek a povzdechla si. „Je stabilizovaný, ale pochybuji, že vydrží dlouho. Polknul keratol.“
Fain znovu zaklel. Byl to rychle působící jed, který shazoval vnitřní orgány a přinášel rychlou smrt. „Budeme ho schopni vyslechnout?“
„Ne. Ale pokud ho udržíme při životě, než dorazí Nero, mohl by svými schopnosti zjistit to, co potřebujeme. To je to nejlepší, v co můžeme doufat.“
Ryn vytáhl blaster a namířil ho na hlavu Tavali.
„Hej!“ Fain ho chytil za ruku, než stiskl spoušť. „Co to děláš?“
„Snažím se zlepšit si náladu. Není to zrovna produktivní, já vím. Ale trochu krvavého násilí mi dokáže utěšit duši.“
„Víš, nemyslím si, že si svobodný kvůli matce, kámo. Spíš tohle,“ Fain mu vzal blaster z ruky a ukázal mu ho před očima, „je ten pravý důvod.“
Z tváře mu zmizela barva. „Má matka…“
„Co?“
„U ní je jedna z těch bomb! Vím to jistě!“
„Co?“ Zopakoval Fain.
Ryn pohlédl na zem na Talyna, který se stále krčil u Tavaliho. „To my zabili Parisu… já a Talyn. Nyran se nám chce pomstít. Chce zabít mého bratra a matku.“
„Má pravdu. Dává to smysl. Je to lady mezi Tavali. Symbol pro všechny národy. V čele všech. Bylo by to, jako kdyby na Andarii zničil celou rodinu Válečných Hauků. Rozdělil by tak Tavalské národy. Začaly by mezi sebou válčit. A Ryna by to zničilo.“
Ryn vytáhl komunikátor a zavolal matce.
Nezvedla to.
Ryn se kousnul do rtu. „Nikdy mi neodmítá hovory… něco se jí stalo. Něco zlého.“ S trhaným dechem se rozběhl pryč.