Se žaludkem sevřeným žalem, strachem a hrůzou z té nespravedlnosti, stál Fain s Jayne, Dancerem, Chaydenem, Sumi a Galene, zatímco čekali, až Nyk a jeho skupina vystoupí. Vážně, ale vážně se mu do toho nechtělo. Ale věděl, že ostatní si ten úkol neužívají o nic víc než on. Nikdo nechtěl říct Nykovi, Synovi, Marisovi ani Caillenovi, že jejich rodiny jsou pryč.
K čertu s tím…
Galene se natáhla a chytila ho za ruku. Fain se na ni nepodíval, ale ten jediný dotyk ho tak utěšil, že téměř padl na kolena. Zavřel oči a sebestředně si užíval to, že je s ním. Že je jeho nejbližší rodina v bezpečí.
Jak jen si přál, aby své přátele mohl od té bolesti ušetřit.
Maris, Caillen a Syn ještě nevěděli, co se stalo, protože se připojili k Nykyrianovi a zamířili sem. Jako vždy se mezi sebou pošťuchovali. Díky čemuž byla celá situace ještě těžší a bolestivější.
Zbytek vojáků, kteří přiletěli s nimi, stále vystupoval a řadil se mezi důstojníky Tavali a Sentelli, kteří je informovali o tom, co se stalo.
Nykyrian se zamračil, jakmile je spatřil. Došlo mu, že se tváří mnohem temněji než obvykle. Náhle se zastavil, jako kdyby měl špatnou předtuchu.
„Co se stalo?“ Zeptal se opatrně a v jeho hlase byl slyšet přízvuk.
Fain i Galene si vyměnili smutný pohled, než Dancer udělal krok v před a odkašlal si.
Sumi mu položila ruku na rameno, aby ho uklidnila a utěšila. Překryl její ruku tou svou, než se podíval na Nykyriana, aby mu odpověděl na otázku. „Liga… dostali se přes andarioňanské obranné síly a srovnali palác i vše kolem něj se zemí.“
Fain sledoval, jak to Nyk přijal s ledovým stoicismem, který byl typický pouze pro vraha. Dokonce ani nemrknul. Caillen však klopýtnul o krok zpět a Syn svého švagra musel chytit, aby neupadl.
Marisovi zaskočil vlastní dech. Z tváře mu zmizela veškerá barva, díky čemuž byly jeho tmavé vousy v kontrastu s kůží. „Přeživší?“ Vydechl a hlas se mu zlomil.
Dancer zavrtěl hlavou, jak mu oči naplnily slzy.
O chvilku později se objevil Safir, Marisův mladší tmavovlasý bratr, který Marise chytil a pevně ho objal, zatímco Maris křičel v agónii. Ten zvuk se rozléhal přístavem a přiměl je k tomu, aby se shlukli.
Nyk se stále ještě nepohnul. V paláci měl šest dětí, kterým bylo od čtyř měsíců až po jeho nejstarší, která právě vstoupila do dospělosti. Byla tam i jeho žena. Jeho matka a otec. Teta a její partner. Nemluvě o kamarádech, kteří mu byli tak blízcí jako sourozenci, a jejich dětech a manželkách.
Bylo to tak nespravedlivé.
Přístavem se stále ozýval Marisův vzlykot, zatímco ho Safir držel.
Caillen se otočil a chystal se nastoupit do lodi, ale Syn ho znovu chytil. „Co to děláš?“
„Všechny je zabiju!“
„Koho, Cai? Kromě sebe sama?“
Slzy mu rychle a zuřivě klesaly po tvářích. „Byla s nimi Kasen! Můj syn a dcera! Shay a Dev! Zatraceně, Syne, ty bezcitný bastarde! Jak můžeš být tak klidný? Je ti to snad jedno?“
Syn, s očima plných zuřivosti, mu šel po krku.
Fain zablokoval úder, po kterém by Cailen hledal na zemi své zuby. „Hej!“ Odstrčil je od sebe. Chayden přistoupil, aby chytil Caillena. „Musíš se uklidnit a uvědomit si, že každý truchlí jinak. Neznamená to, že je nám to jedno. Neměl bys soudit lidi, co trpí, a zatraceně by si neměl vyjíždět po lidech, kteří toho ztratili tolik jako Syn! Nikdo z nás dnes nezůstal v celku. A teď se uklidni, Caillene, a dýchej. Není čas na to, abychom bojovali mezi sebou. Více než kdy jindy se teď musíme spojit.“
Caillen si otřel oči, když si ho Chayden vtáhl do náruče, aby ho utěšil. Upřímně, Fain byl ohromen tím, jak dobře to Chayden snášel vzhledem k tomu, jak moc uctíval svou sestru a neteř se synovcem, které ztratil. „Neboj, bratře,“ zašeptal Caillenovi. „Roztrháme je na kusy. Pro Vashe, Lil a Des.“ Nakonec ho přemohly vzlyky, když vyslovil jméno své sestry.
Fain se obrátil na Syna, který byl stejně stoický jako Nykyrian. Ale neměli na výběr. Smrt byla brutální součástí jejich života, zvláště pro Syna. „Jsi v pohodě?“
Syn pomalu a neznatelně potřásl hlavou. „Právě mi vyrvali srdce a narvali mi ho do úst. Samozřejmě, že nejsem v pořádku.“ Pohlédl na Nykyriana, a Fain by mohl přísahat, že byli jako dva Trisani, co spolu telepaticky komunikují.
Dávalo to smysl. Byli přáteli tak dlouho, že si vzájemně dokázali číst myšlenky. A v tomhle je spojovala zuřivost.
Spravedlnost byla v tomhle případě o tom, že z jednoho těla udělají dvě. Všechny je zabijí a nechají je stanout před jejich bohy.
S chladnokrevným zavrčením se Nykyrian obrátil na Galene. „Vedl ten útok Jullien?“
„Ne. Nijak ho nezmínili. Vaše babička se znovu chopila trůnu a vrátila Lize důvěru Andarioňanl. Velvyslanec Dane nám oznámil, že rada zvolila Drakariho, bratra bývalého císaře Cruela, a ten se teď připravuje na odvetný úder, jakmile shromáždí posily.“
Jayne hladila Nykyriana po paži, aby ho utěsila, když se Morra a Qory připojili k jejich skupině. „Eriadne a Kyr vás vyzývají, abyste se okamžitě vzdal. Veřejně vás popraví.“
Nykyrian se chladně zasmál. „Eriadne už by měla vědět, jak je těžké mě zabít. Ta děvka nemá dostatečně velkou armádu.“ Beze slova se vrátil k lodi. „Doplňte palivo,“ zvolal na jednoho z dělníků. „Chci okamžitě vyrazit.“
Dancer se za ním rozběhl. „Nykyriane? Co máš v plánu?“
Obrátil se na něj a zavrčel. „Nykyrian je mrtev. Právě povstal Nemesis, aby zničil toho hajzla, který se odvážil vzít mi to, co mám rád. A dám mu to pořádně sežrat, než ho zabiju a zbavím nás jeho přítomnosti.“
„Počkej!“ Vykřikl Safir. Pustil Marise a vyrazil za Nykyrianem. „Kyr tohle neudělal.“
Nykyrian se na něj obrátil s povytáhnutým obočím. „Vysvětli to.“
„Nechápej mě špatně. Můj bratr udělal spoustu zlomyslných a krutých činů.“ Ukázal na svou pohmožděnou a zbitou tvář, která se stále léčila po mučení, které musel trpět pod Kyrovýma rukama. Bratr mu dokonce vyrval dlouhé černé vlasy – což pro každého vraha byla hrozná hanba. Chtěl tím Safira, který byl jedním z nejlepších vrahů Ligy, zostudit. A to všechno proto, že Saf odmítl zabít Marise a pomohl svému bratrovi uniknout před Kyrovo vojáky tím, že Marisovi dovolil, aby ho použil jako lidský štít. „Ale vím, že není zodpovědný za útok na palác.“
„Jo, jasně.“ Syn zúžil svůj pohled. „A proč myslíš?“
„Byly tam děti.“ Safir se podíval na Marise, který se konečně začal uklidňovat. „Vždy jsi chtěl vědět, co ho změnilo to léto, kdy mu bylo sedmnáct… jeho manželku a dceru brutálně zavraždili.“
Maris si otřel oči. „Nikdy nebyl ženatý.“
„Ale ano, byl. Zeptej se Zandera, pokud mi nevěříš. To on mi před pár měsíci tenhle příběh vyprávěl. To je důvod, proč tě Kyr tak napadl za to, že sis nevzal Tamsem. Dle něj si se dobrovolně vzdal toho, co mu bylo odepřeno.“
Maris se zamračil. „Nerozumím tomu.“
„Nebyla vznešeného původu a ani Naglfari. Byla to cizinka, kterou Kyr potkal a zamiloval se do ní. Uctíval ji, ale proto, že byl dědicem, mu otec nedovolil oženit se s ní a zasnoubil Kyra s jinou ženou. Jednou z našich. Kyr se však vzepřel a vstoupil k Lize, aby utekl z Phrixusu a od otcova diktátu. Otec zuřil, a aby Kyra potrestal, nechal ho přemístit z armády Ligy, ke které se přidal, do výcviku vrahů. Byl to trest, protože tak si Kyr nikoho nesměl vzít. Otec netušil, že se s tou ženou Kyr už oženil a že čekala jeho dítě. Asi o rok později to však zjistil Huwin Quiakides a nařídil, aby je zabili, přesně dle zákona Ligy. Kyr s ní zrovna mluvil přes komunikátor a snažil se k ní dostat, aby ji zachránil, když zemřela. Všechno to slyšel. A to ho zničilo.“
Nykyrian zaklel a zhluboka se nadechl. „To proto se začal chovat jako psychopat, když jsem zabil svého otce.“
Saf přikývl. „Chtěl ho sám pro sebe. Také proto jako hlavní velitel nikdy nenařídil smrt jakéhokoliv dítěte. Přemýšlejte o tom.“ Pohlédl na Marise. „To proto nebyl Terek zabit, i když jeho matka ano. To proto vrahové Ligy nechali tvého syna v postýlce, v bezpečí. Kyr jasně hlásal, že pokud se někdo dotkne dítěte, sám ho zabije.“ Obrátil se na Nykyriana. „Vycvičil tě. Víš, jak přemýšlí. Jakou má politiku. Lépe než kdokoliv jiný.“
Sumi se nervózně zasmála. „To proto Kalee nikdy nikdo neublížil. Hrozil tím, ale já se měla skvěle, dokud jsem neporodila. A můj trénink začal až potom, co byl Kyr ujištěn, že jsem zcela uzdravená a fyzicky schopná.“
Nykyrian uhnul pohledem a začalo mu škubat v čelisti. „Jo, nejradši bych řekl, že to je blbost, ale vlastně to vysvětluje některé věci, které jsem ho viděl dělat, když jsme spolu byli v Lize. Přesto, nic to nemění.“ Zavřel oči a viditelně se potýkal se svým vztekem a vinou. Jayne se ho pokusila obejmout.
Poodstoupil od ní. „Nechci utěšit, Jayne. Právě teď ve mně žije jen potřeba zabít tu děvku, která porodila mou matku, a každého, kdo s tím měl co dělat.“
Caillen si otřel slzy hřbetem ruky. „Jsme si jistý, že tam nejsou žádní přeživší? Des je tvrdá. Shahara ještě víc. A měli sebou Vika. Možná…“
„Eriadne by za sebou nenechala přeživší. Bez výčitek naservírovala svému bratrovi a jeho dětem jed, a sledovala, jak ho jí a přímo před ní umírají. Mou matku téměř polovinu jejího života držela pod vlivem drog a mě předala lidem, aby mě mučili a zabili, když jsem byl sotva dítě. Ta děvka nemá duši… Zatraceně, neměl jsem nikdy odejít.“ Nyk zaklonil hlavu a vztekle vykřikl.
Syn, kterému do očí vstoupily slzy, zavrčel. „Musím uznat. Našli způsob, jak se ujistit, že nikdo z nás nebude v boji přemýšlet s chladnou hlavou.“
Nykyrian se zasmál. „Ale podcenila naše společné odhodlání. Nezničíme jen její královskou podobiznu. Zapálíme ji samotnou přímo na trávníku před palácem.“ S rysy ještě vážnějšími než předtím se vydal do velitelského střediska.
„Tahrs?“
Všichni se zastavili při tom neznámém smyslném ženském hlase.
Fain se zamračil, když spatřil to poslední, co očekával. Jednotka z Gorturnumu.
A nebyla to jen tak obyčejná skupina.
Dle vlajky té ženy mu bylo jasné, že je to Trajenova pravá ruka. Víceadmirálka Ushara Altaan. Žena, jejíž motto bylo: nikdy nechoď do postele rozzlobená, raději zůstaň vzhůru a naplánuj pomstu. A i když nikdo netušil, jak vypadá pod tou maskou Tavali a těžkým bojovým oblekem, všichni věděli, co se stalo těm, kteří jí zkřížili cestu.
Pohřeb v uzavřené rakvi, pokud budou mít vaši blízcí to štěstí, že najdou zbytky kostí či kůže, projedou je skenerem DNA a identifikují je.
V typickém zvyku Tavali na sobě měla černý kožený bojový oblek, který objímal velmi těhotné tělo. Vypadala, jako kdyby přenášela tak čtyři nebo pět měsíců – což bylo dvojnásobně šokující, protože bylo známo, že její manžel byl brutálně zabit před mnoha lety, a žádný muž od té doby nezachytil její pozornost.
Obličej měla pomalovaný slonově bílou. Tlusté pruhy začínaly pod jejíma očima a nosem v geometrických úhlech – zlaté, modré a fialové. V odlišném vzoru tam pak měla tři tenké, červené čáry, které naznačovaly nějakou starodávnou andarioňanskou linii. Fain ji však nepoznával. Stříbřitě bílé oči, výška a tesáky, které se ukazovaly, kdykoli promluvila, prozrazovaly její andarioňanské dědictví. Avšak stejně jako Nykyrian zrazovala svůj druh sněhobílými vlasy.
Nykyrian se ostře nadechl. „Admirále, tohle je opravdu špatná chvíle.“
„Já vím, Výsosti, ale vážně byste si semnou měli promluvit. Ihned a v soukromí. Obávám se, že na tom musím trvat.“
Když se Nykyrian chystal odejít, bezohledně ho zastavila.
„Vážně, Tahrsi, trvám na tom, a raději bych si promluvila na palubě mé lodi, kde vím, že nás nikdo nemůže odposlouchávat.“
Zmateně se na sebe zamračili, než Nykyrian konečně souhlasil. Zvědavě ji následovali na její loď.
Fain se rozhlédl, když do přístavu přiletěla další Gorturnumská loď. Venik tu bude mít plno. Což ho vážně naštve. I když s tím souhlasil, nikdy moc nefungoval s ostatními. A vážně nenáviděl, když se ostatní národy Tavali dostali na jeho území.
Také si všiml, že Galene byla nervózní ohledně Ushary příchodu.
„Říkals, že ji moc neznáš?“ Zašeptala.
„Jo. Nemám tušení, o co tu jde.“
Kousla se do rtů. „Myslíš, že je to past?“
„Není to past, Velitelko,“ Ushara se usmála, když se pohladila přes obrovské břicho. „Podívejte, nejsem v tomhle okamžiku zrovna ve své nejlepší formě. Jsem si jistá, že byste mě v mém stavu porazila. Ne, že bych v boji byla ochotná riskovat život svého syna.“
Galene se zasmála. „Promiňte, Admirále. Nechtěla jsem vás urazit.“
„Bez urážky. Neviním vás za to podezření. Jsou to chmurné časy.“
Jakmile byli všichni na palubě, Ushara uzavřela dveře a vedla je do konferenční místnosti. A protože netušili, co si mají myslet, nikdo nepromluvil. Jen čekali a zůstávali v pohotovosti, kdyby šlo o nějaký trik.
Když se usadili, Ushara zapnula monitor.
Galene a Nykyrian zalapali po dechu, když se objevila nahrávka, na které byl Jullien eton Anatole. Ale vypadal jinak, než když ho posledně spatřili. Nebyl to ten opilý, obézní princ, kterým všichni opovrhovali. Na sobě měl Gorturnumskou výzbroj a ztratil zhruba devadesát kilo. Nebo spíš tu váhu změnil v pevné svalstvo.
Se syrovou maskulinitou, kterou nikdy předtím neměl, si z hlavy sundal helmu, která byla označená lebkou, jen aby odhalil husté černé vlasy a vousy. Poté promluvil z místa, které se zdálo být nějakým podzemním úkrytem. „Zdravím, bratře. Vím, že jsem to poslední stvoření, které právě teď chceš vidět, ale musel jsem ti dát vědět, že jsou všichni v bezpečí a že je mi líto, že jsem tě nestihl upozornit na útok Ligy na palác. Když jsem zjistil, co Nyran a Eriadne mají v plánu, neměl jsem dost času, abych tobě či matarre zavolal. Navíc jsem si nebyl jistý, zda by mi někdo z vás vůbec věřil. Netušil jsem, komu mohu věřit. A tak jsem udělal tu jedinou věc, která mě napadla. Přišel jsem je zajistit sám.“
Jullien otočil kamerou a uhnul, aby jim ukázal jejich rodiny. Cairistiona a Aris stáli vedle Tylie a jejího partnera Kelseie. Byli rozcuchaní a v pyžamech, ale to nevadilo.
Byli blaženě živí a nikdo je nevěznil.
Cairie se usmála do kamery. „Mi tana, dýchej v klidu. Jullien nás doslova vytáhl na poslední chvíli, než vše požraly plameny. Dlužíme mu naše životy. Miluju tě. Neboj se o nás.“
Aros kývnul. „Má pravdu. Všichni jsme v pořádku.“ Ustoupil, aby ukázal děti, které si stěžovaly, že tam nechaly hračky a Thiu, která mumlala něco o zlomeném nehtu a o tom, že nemá hřeben.
Shahara se Zaryou spaly na podlaze, obě měly děti po svém boku, zatímco Turek zrovna přebaloval Tereka, který si zatím žužlal vlastní pěstičku.
Usmál se a zamával. „Jsem v pořádku, Mare-méďo. T taky. Chceme, abys byl v bezpečí.“ Zvedl Tereka do vzduchu. „Milujeme tě.“
Darling, který se právě snažil opravit Vika, Synova robota, který měl chránit jeho syna, promluvil: „Jo, Nyku, já tvému bratrovi taky nevěřím. Je to zatracený a zrádný bastard. To víme. Ale… dal nám obrovskou taktickou výhodu. Liga si myslí, že jsme mrtví a že vy uděláte chybu. Dokud si to budou myslet, nepůjdou po nás a vy se můžete soustředit na to, jak nakopat jejich zadky s jasnou hlavou a soustředěním. Využijte toho co nejlépe a nedovol, aby některý z mých bratrů udělal něco hloupého, zatímco jsem pryč. Vím, že po tobě chci hodně, ale rád bych měl říši, do které se mohu vrátit, až se odtud dostanu.“ A pak se Darling obrátil na Julliena. „A pokud tvůj bratr udělá nějaký špatný pohyb, neboj. Zabiju ho. Shahara mi pomůže. Už to na něj zkusila dvakrát.“
Jullien se podrážděně zašklebil, když obrátil kameru zpět na sebe.
„Každopádně, Nykyriane, vím, že nemáš vůbec žádný důvod mi věřit. A vím, že budeš bojovat s jednou rukou svázanou za zády, dokud se budeš obávat, že tě zradím, když to budeš nejméně čekat. Takže v gestu dobré víry, a abych ti ukázal, že chápu, že mám ve svých rukou vše, čeho si v tomhle vesmíru ceníš, jsem ti do rukou vložil své srdce a duši. Samotné prostředky, kterými mě můžeš zničit. A jako bývalý vrah Ligy věřím, že nezaváháš, pokud bych to podělal… mám tvou ženu a rodinu. A tak jsem ti poslal svou ženu, dcery a syna. Prosím, chraň je… nemohu bez nich žít, bratře. Jsou vše, co na světě mám. Vše, co pro mě něco znamená. A ty jsi jediný, komu jsem kdy ochoten věřit s jejich životy.“
Slzy naplnily Jullienovi lískově zelené oči, když polkl. „Shara, miluju tě, munatara a la frah. Budu doma co nejdřív. Neodvažuj se mít Vidarriho beze mě. A nedovol Vasilimu bojovat, pokud nebude mít za zády mého bratra. Přísahám, že mu to brzy dovolím, ale zatím ještě není tak dobrý bojovník, jak si sám myslí. Nechci pohřbít našeho syna. Není na tuhle válku připraven. Dej za mě holkám pusu a řekni Mire, aby byla pro svého paku statečná.“ Obrazovka zčernala.
Nykyrian se celou minutu vůbec nepohnul.
Upřímně řečeno, nikdo z nich. Byli příliš ohromeni mužem, kterého právě viděli. Nebyl to ten princ bez duše, který jim kdysi zničil životy. Nejenže se zdálo, že měl nějaké city, ale dokonce se zdálo, že je skromný. Milý.
Co to k čertu?
Fain tenhle ohromující vývoj sotva dokázal pochopit.
Nikdo se tak dramaticky nezměnil, aniž by v životě zažil nějakou velmi traumatickou změnu.
Kdo vzal hůl na Jullienův zadek a zmlátil ho?
„Mami?“ Roztomilá tmavovlasá dívka otevřela dveře, aby se na ně podívala. „Jsi tu?“
„Sakra! Viv! Nech mamku být! Co jsem ti říkal!“
Uskara se i přes její stav dostala ke dveřím v rekordním čase. „Vasili! Co jsem ti říkala o tom, jak mluvíš? A ještě před tvými sestrami!“
„Promiň, matarra. Utekla mi z řetězu, zatímco jsem se snažil udržet Miru, aby nelezla po stěnách. Doslova. Přísahám bohům, žemá ve své DNA pavouka. A nikdy nebudu mít děti, pokud to pocházi od tebe.“
Jako by chtěla dokázat, že má její starší bratr pravdu, proběhla mezi nohama matky malá dívka a uháněla k Nykyrianovi. Náhle se zarazila u jeho nohou a zamrkala na něj vykulenýma očima, když jí spadla čelist. Pak pohlédla na Faina, Dancera, Galene a Talyna.
„Zabijete mě?“ Pošeptala Galene.
„Ne,“ odpověděla, když si klekla před dítě. „Proč se na něco takového vůbec ptáš?“
„Protože… protože všichni Andarioňané zabíjejí ty, co nosí v krvy krev. Fyrebloody. Zabíjíte nás, protože nás nemáte rádi a nelíbí se vám, co dokážeme a… a paka tvrdí, že musíme být opatrní, protože špatní Andarioňané ho nenávidí ještě víc než nás. Jsi špatný Andarioňan a chystáš se zabít mého paku?“
Ushara se shovívavým úsměvem přikročila ke své dceři a položila jí ruku na tmavé vlasy. „Ne, Viv. Jsou to hodní Andarioňané. Tohle je hlavní Velitelka Batur.“ Vzala dceru za ruku a odvedla ji k Nykyrianovi. „A tohle je tvůj strýček, o kterém paka tolikrát mluvil.“
Viv se na něj zamračila. „Nevypadáš jako dvojče mého paky. Připomínáš spíš Fyreblooda. Jsi jedním z nás?“
Nykyrian se zamračil, ale pak hned přestal, protože si musel uvědomit, jak strašlivě by působil na malé dítě. „Ne, nemám v sobě krev Fyrebloodu.“ Stejně jako klan Okřídlených, ze kterého pocházela Galene, tohle byla velmi vzácná pokrevní linie. Bělovlasí Andarioňané, kteří dokázali chrlit oheň. Kdysi je ctili na Andarii jako bohy. A proto je Eriadne považovala za hrozbu a nařídila, aby je její vojáci pronásledovali a popravili – stejně jako to udělala s Okřídleným klanem. Byl to brutální čas v historii Andarie, známý jako léta očisty. To byl další důvod, proč nikdo nechtěl Eriadne zpátky u moci.
Nykyrian si kleknul a natáhl svou ruku, aby mu s ní jeho neteř mohla potřást. „Jsem dvojvaječné dvojče tvého paky, ne jednovaječné. Nejsme totožní.“ Setkal se s Ushařiným pohledem. „Vážně sis vzala mého bratra? Dobrovolně?“
S úsměvem přikývla, než něžně vzala dceru a podala ji jejímu bratrovi.
Vasili byl víc podobný své matce. Byl vysoký, blonďatý a měl bílé oči i tesáky. Ale byl starší než by Nykyrian očekával. Bylo mu kolem osmnácti.
Vzal Viv do náruče a odešel.
Když za sebou zavřel dveře, Ushara se obrátila na Nykyriana. „Jullien není tím stejným chlapcem, jakého jsi znal. A moc se omlouvám za to, co udělal tobě i tvé ženě. Věř mi, když říkám, že to Julliena také poznamenalo. Víc, než bys byl ochoten pochopit.“
„Nejde jen o to, co udělal Kiaře,“ prohlásil hořce Dancer, když si založil ruce na hrudi a zíral na ni.
Galene přikývla. „Musím souhlasit. Nejsem si moc jistá, že ho nestřelím do hlavy, pokud se naše cesty znovu setkají.“
Ushara si smutně povzdechla. „Vím. Nejsou mezi námi žádné tajnosti. Můj manžel má hodně co vynahrazovat. Ale ráda bych vám všem připomněla, že tady v té místnosti není nikdo, kdo by neměl špatnou minulost či nepřátele, kteří by o vás vyprávěli podobně strašlivé příběhy.“ Otočila se k Nykyrianovi. „Zvlášť o tobě, tahrs. Jsi vyškolený vrah Ligy. Ten nejlepší, jaký kdy žil. Kolik krve z nevinných duší ti barví ruce?“
„Dělal jsem, co jsem musel, abych přežil.“
„Jo,“ zavrčel Dancer. „A to platí pro nás pro všechny. Neseděli jsme si ve svých palácích, obklopeni strážci, kteří byli ochotni položit život za naši ochranu. Nikdo nám neplnil každé přání.“
Zasmála se. „Ne? A co Darling Cruel? Není snad princ?“ Poté pohlédla na Safa a Marise. „Stejně jako velvyslanec a jeho bratr?“
Nad tím si vyměnili zahanbené pohledy. Všichni věděli o hrůzách, které přišly s Darlingovo vznešenou linií. Jejich hrozná minulost bledla ve srovnání s peklem, kterým si prošel. A Maris na tom nebyl o moc lépe.
Ushara pomalu přistoupila k Nykyrianovi. „Tvá babička řekla Jullienovi, že tě zabila, a pokud se nebude chovat dle jejích přání, bude tě následovat do hrobu. A všem to bude fuk. Všem. V té době mu bylo šest let. Když se tvá matka dozvěděla o tvé smrti, a Jullien ji šel utěšit, víš, co mu řekla? Můj drahocenný Nykyrian je mrtev – má jediná naděje této říše. Proč si nemohl zemřít raději ty?“
Nykyrian sebou škubnul.
Ushara zatnula zuby, jak po nich všech přejížděla pohledem. „Od chvíle, kdy se tvá matka ztratila ve vlastních žalu z tvé ztráty, byl Jullien jen opuštěným sirotkem. Musel si najít vlastní cestu, aniž by tam pro něj kdokoliv byl. Tvůj otec byl tak zaneprázdněn snahou zachránit tvou matku před drogami, kterými ji krmila tvá babička, že Julliena celé léta ignoroval. Takže zůstal sám, aby se vypořádal s brutální babičkou, která chladnokrevně zavraždila celou svou rodinu, včetně manžela, svých dětí, sourozenců a jejich dětí, stejně jako kohokoliv dalšího, koho považovala za hrobu své moci. A i když Tylie vždycky zbožňovala tebe i tvou matku, Jullianem hořce pohrdala a nesnášela ho. Proč? Protože měl tu smůlu, že je fyzicky podobný jejímu bratrovi, který se ji pokusil zavraždit… jako kdyby za to mohl. Když mu bylo dvanáct, přežil devět pokusů o vraždu. Tři z nich byly naplánovány jeho bratrancem, Merrellem. Ale nikdo mu nikdy nevěřil a nemohl to dokázat. Když mu bylo deset a byl unavený z toho, že žije v neustálém strachu, že ho jeho vlastní rodina zabije, škemral tvého otce, aby mu dovolil žít na Triose. A víš, co mu tvůj otec řekl?“
Nykyrian zbledl. „Netuším.“
„Nemám čas bojovat s tvou babičkou o tvou péči. Nestojí mi to za to. Navíc, na Triose tě nebudou mít o nic radši než na Andarii. Jak víš, moji rodiče tě tu nechtějí. Bylo by divné, kdybys tu bydlel. Je ti mnohem lépe na Andarii, kde svým vzhledem zapadneš.“ Ushara se hořce zasmála. „Pravděpodobně si nepamatuješ na své prarodiče, protože zemřeli, než ses na Triosu vrátil. V tomhle máš štěstí. Jak moc si přeji, aby byl Jullien ušetřen před jejich zahořklou krutostí.“
Oči jí plály vzteky, když přejela pohledem po místnosti. „Všichni jste se mu vysmívali za jeho obezitu, ale jediná útěcha, jakou kdy poznal, přišla od staré kuchařky, za kterou se vždycky proplížil. A i když k němu nebyla laskavá, nebyla ani nepřátelská. Jeho slova… tolerovala mě ze soucitu. A když to tvá babička zjistila, popravila ji za to, že kvůli ní byl Jullien neatraktivní a slabý.“
Dancer zavrčel. „To ho stále neomlouvá za to, co nám provedl ve škole.“
Otočila se na něj. „Jullien nezapříčinil výbuch toho modulu, Dancere. To Chrisen. Když se chtěl Jullien vrátit, aby tě zachránil, Chrisen ho chytil a porval se s ním tak tvrdě, že z toho stále má jizvy. To proto se hádali. A i když z té nehody neseš jizvy, zachránilo ti to život. Merrell a Chrisen tě chtěli zabít, jakmile se přidáš k armádě, stejně jako to udělali tvému bratrovi Kerisovi. Právě proto se Jullien naboural do tvých záznamů u Ligy a diskvalifikoval tě, abys nebyl vhodný pro vojenskou službu. Nešlo jen o tvou švagrovou. Byl na tebe hnusný, protože kdyby se s tebou skutečně pokusil spřátelit, s Válečným Haukem, okamžitě by tě zavraždili… stejně jako jakéhokoliv jiného kamaráda, kterého si kdy našel, a obě ženy, kterým byl zaslíben. Drazí bohové, v době, kdy byl vyhoštěn z Andarie, se bál dokonce se jen vyspat se ženou, protože se děsil toho, co jí provedou. A ani na minutu si nemysli, že ho ušetřili jejich krutosti. Stejně jako jeho matka byl i on v paláci většinu času pod vlivem drog. To jen vy všichni si myslíte, že si ten životní styl sám vybral.“
Obrátila se na Nykyriana. „A pokud jde o ten ukradený prsten, když jste spolu byli ve škole, to se snažil zachránit oba vaše životy. Kdyby babička zjistila, že si naživu, oba by vás popravila. Merrell a Chrisen už plánovali, jak tě zavraždit dřív, než tě někdo pozná. Myslel si, že když skončíš ve vězení, zapomenou na tebe a budeš mimo jejich dosah. Možná to špatně odhadl, ale byl sotva dítě a všechny kroky, které udělal, byly velmi tvrdě sledovány a vždy někomu nahlášeny. A dovol mi, abych zopakovala, že ho většinu času drželi nadopovaného drogami.“
Nykyrian si založil ruce na hrudi, když se na ni díval. „A to, že dal mou ženu mým nepřátelům?“
„Myslíš tím tvému adoptivnímu bratrovi? Muži, který byl nevlastním otcem tvé dcery a Jullienovo starý přítel? Aksel za ním přišel a slíbil, že Kiaře neublíží. Přísahal, že ji jen použije k tomu, aby tě k sobě přilákal a pak ji pustí. Jullien nechtěl, aby jí ublížili. A ano, Jullien tě chtěl vidět mrtvého – stejně jako ty jeho. Není na to hrdý, ale když ses vrátil a tvá matka s otcem ho jen tak vyhnali, měl pocit, že ztratil to málo, co měl. Potřebuji ti snad připomenout, že jen tvou fotku nosila vaše matka nad srdcem? Ne Jullienovi. Tvá matka, teta a ocet se proti němu obrátili, když ses vrátil, jako kdyby tě poslal pryč on. A tvá babička mu dala jasně najevo, že pokud se tě nezbaví, zabije vás oba dva.“
„A to, že napadnul Talyna?“
Fain povytáhl obočí, když se jeho tělem rozlil vztek. „Cože?“
Galene pomalu přikývla a ukázala na značku, která byla na krku jejich syna. „Když byl Talyn přiřazen do jeho osobní stráže, označil ho Jullien za zrádce, zjizvil ho jako vyvrhele a nechal ho vhodit do vězení. Zlomili mu obě nohy a odhodili ho na Onorii, aby zemřel.“ Z očí jí vylétly slzy vzteku. „Mému děťátku bylo sotva dvacet let a Jullienovi nikdy nic neudělalo.“
Ushara hlasitě polkla. „Já vím, Velitelko. Vím. Merrell a Chrisen zahráli na Jullienovo nejistotu a žárlivost, co se týkala jeho matky. Tebe i Talyna milovala, zatímco vlastního syna odehnala. A to se Jullienovi zabodlo přímo do srdce. Bohužel to celé začalo jako hloupý žert, do kterého ho navlékl Merrell, ale rychle se jim to vymklo z rukou a eskalovalo to až v tu politováníhodnou událost. To Merrell zjizvil a označil Talyna, ne Jullien. A ano, vím, že ho to neomlouvá. Jullien ví, že mu za to nemůže být odpuštěno. To proto se k vám celé ty roky nepřiblížil. Chápe, že jeho přítomnost je jen hořkou připomínkou minulosti, kterou chcete všichni raději zapomenout. A že si zasloužíte žít bez něj, aby vám nekradl alespoň ty malé střípky radosti. Neočekává, že mu odpustíte, ani že ho budete tolerovat. Přijímáme skutečnost, že nikdy nebudeme součástí vaší rodiny, protože tohle právo už dávno ztratil díky vlastním činům. Ale prozatím ho potřebujete, aby je udržel v bezpečí a vy měli čas udělat to, co potřebujete, abyste si zajistili vlastní budoucnost. Chce jen, abyste chápali, že mu můžete věřit. Raději zemře, než aby se vašim rodinám něco stalo. Nesvěřili bychom vám naše děti, ani nepřemluvili Trajena, aby v téhle válce vstoupil do Aliance, kdybychom vás na sto deset procent nepodporovali.“
Najednou někdo zabušil na dveře a následoval křik. „Ne! Pusť mě! Můžou jí ublížít! Mami! Mami! Ma-mi!“
Ushara se vrhla ke dveřím, aby je otevřela a zastavila ten hysterický pláč. Do náruče jí vletěla naprostá kopie Viv. „Jsem v pořádku, prcku. Nikdo mi neubližuje.“
Malá holčička pevně sevřela svou matku, zatímco si ostatní prohlížela. „Neubližujte mé mamince! Myslím to vážně!“
Nykyrian mezi nimi uzavřel vzdálenost a natáhl k dívce ruku. „Nikdo neublíží ani tobě ani tvé rodině.“
„To není až taková pravda, pokud jde o tvého paku,“ zamumlal Caillen. „Jeho hrdlo bychom prořízli hned.“
Chayden ho praštil do břicha tak tvrdě, že vykřikl.
Nykyrian se na něj ostře podíval, než se otočil zpátky k dívce. „Jsem tvůj strýc, Nykyrian. A tobě je kolik? Pět?“
„Skoro.“
Vytáhl svůj komunikátor, zapnul ho a pak ho k ní natáhl. „Mám dvojčata v tvém věku. Chceš vidět své bratrance?“
Zapomněla na svůj strach a opustila matčinu náruč, aby si prohlédla fotky. „Vypadají jako my.“
„To ano,“ řekl jemně. „Jmenují se Tiernan a Taryn.“
Usmála se. „Moje oblíbená panenka se jmenuje Taryn! A já jsem Mira… a moje sestra je Vivi. A… a… mám zlého bratra se jménem Visi!“
S úšklebkem, který byl Nykyrianovo verzí úsměvu, chytil dívku do náruče a objal ji. „Těší mě, Miro.“
Ushara jí vzala za ruku. „Půjdeš si hrát, zatímco se tu o něco postarám?“
„Tak jo. Promiň, mami.“
„To je v pořádku, srdíčko. Ale máma má na starosti něco důležitého.“ Políbila Miru na líčko, než ji vyvedla z místnosti.
Nykyrian vstal a pak se obrátil na Galene. „Dobrá, Velitelko. Dali jsme vás do vedení z určitých důvodů. Můj bratr nám poskytl vzácnou příležitost.“
Přikývla. „A my toho takticky využijeme.“
***
Když opustili Ushařinu loď, Scythiankou noc, setkali se s Rynem a jeho matkou, která k nim vedla malou a královskou skupinku Wasturnumu.
Fain si nemohl pomoci a usmál se, když si všiml, jak zřetelně je Rynova skupina odlišná od Venikova Portnurnumu a dokonce i od skupiny z Gorturnumu, která právě odešla. Ale nakonec, každý Tavalský národ měl tendenci být něčím jedinečný. Ať už šlo o styl lodi, vlajku, jména, označení, stíhačky a bojové obleky, měly tendenci ukazovat svou osobitost.
Ti ze Septurnumu, jako byl například Chayden, byli obvykle drzí a otravní jako krysy z kanálů – téměř psychotická skupina, která se vrhala do úkolů, kteří ostatní obcházeli obloukem. Pokud šlo o nebezpečí, byli jako sebevražední žokejové, kteří ho chtěli obejmout oběma rukama a nepustit. Byli to potížisté, kteří neměli ani špetku sebezáchovy. A pokud někteří Tavali porušovali zákony, hlavně ty Ligy, mohli jste si vsadit, že letěli pod vlajkou Gadgehe Hinto.
Ti pod Venikem byli zpravidla mnohem opatrnější a velmi paranoidní díky nepřátelům, se kterými si vesele pohrávali. Měli pověst obchodníků, co často někoho zradí, podvodníků a okecávačů. Vždycky něco vymýšleli, jen aby rychle vydělali. Museli jste si s nimi hlídat záda a nikdy jste si nebyli jistý, jak na tom jste. Pokud byste někdy hráli karty s Porturnem, raději si spočítejte všechny prsty, až odejdete od stolu, protože vám pravděpodobně bude jeden chybět.
Možná dva.
Dál tu byl národ Gorturnum – původní, ze kterého vzešli všichni Tavali. A jako takový měl určitou úctu mezi ostatními pirátskými národy. Jak už bylo řečeno, jejich členové byli tajemní a extrémně antisociální. Až na tolik, že jejich motto hlásalo, že jsou velmi vybíraví. Stejně jako mýtičtí fantomové proplouvali galaxiemi s rychlostí a neviditelností. Dokázali se někam dostat a zase zmizet rychleji, než jste stihli mrknout. A pokud jste potřebovali něco vyřídit tak, aby nezůstali žádní svědci, šli jste za nimi. I když ostatní vyhledávali slávu, Gorturnum se držel až téměř psychoticky ve stínech.
Ze všech Tavali byli těmi nejvěrnějšími, ale i nejtajuplnějšími.
A pak tu byla královsky modrá krev… Wasturnum. Důstojní. Ctihodní. Žili dle kodexu Tavali a jejich Rady, a rozhodně mezi nimi nebyl žádný flákač. Jejich členové měli v krvi dekórum a rafinovanost, a přesto vyřazovali jakousi barbarskou auru, která napovídala, že vám jsou schopni podříznout krk a při tom se na vás usmívat. Tahle obojživelnost byla ve skutečnosti velmi znepokojující. Bylo to jako večeřet se lvem, o kterém si nejste jisti, zda jí s vámi, nebo jste součásti jeho večeře, pokud řeknete něco špatně.
Nebo použijete špatný příbor.
Přesto, Fain Wasturnum opravdu ctil. Měli pravidlo, že pracovali přímo, takže jste nemuseli neustále stát zády ke zdi ze strachu, že vás někdo zastřelí. A vedla je neslavná Hermona Dane. Vládkyně Spojených Národů Tavali.
Bylo to už dlouho, co ji Fain naposledy viděl, přesto se zdálo, jako by ani o den nezestárnula. Byla stále mladá a svůdná. Smutná a elegantní. Jakožto nejvyšší admirál univerzální rady Tavali byla také jejich verzí královny. Ale nebyla to pozice, kterou by zdědila. Všechny vládnoucí pozice u Tavali byly získány jen skutky, bojem, službou a ctí. Tyhle pozice jste si musely udržet a mohly vám bát kdykoli odebrány.
Stačila jediná chyba nebo výzva.
Občanství, jména i vlajky byly vyznamenáním, které všichni členové jejich národů posvátně respektovali. Neporušili jste kód Tavali. Ne, pokud jste chtěli žít.
Fain ji pozdravil zasalutováním a uctivě sklonil hlavu před jednou z mála politických vůdkyň, které skutečně respektoval. „Moje paní, Velkolepá Císařovno a nejvyšší admirálko.“
Zlaté oči měla celé zrudlé ze slz, proti kterým viditelně bojovala. Aby prokázali čest Darlingovi Cruelovi a jeho rodině, bílé proužky v jejich Wasturnumských uniformách byly elektronicky zasaženy, aby zšedivěly – byl to jejich zvyk, kterým uctívali zemřelé, společně s červenou stuhou, kterou si uvázali hned pod vlajkou na rukávu.
Její i Rynova mašle však nesly ještě další vzkaz, který je odlišoval od ostatních. Hermiona na té své měla pramínek rudých vlasů, které mu musela ostřihnout, když byl ještě dítě – další Wasturnumská tradice. Rynova zas měla kroužek z explozivního zařízení, který byl označen Darlingovo znakem v Sentelle. Aneb Darlingovo podpis ala „jděte do prdele“, který vždycky zanechal pro vůdce Ligy, Kyra, aby ho naštval.
Fain byl Rynovo volbou pobaven, když poznal, co tím myslí. Nešlo jen o vzpomínku na milovaného bratra, ale byl to slib pomsty Kyrovi za to, že se odvážil vzít Darlingův život. A i když si Ryn a Darling vždy neviděli z očí do očí, přestože byli nevlastní bratři skrz jejich otce, stále to byli bratři.
A bez pochyb by jeden pro druhého zemřeli a vraždili.
Hermiona by nemohla být víc rozrušená ani kdyby byla Darlignovo matkou. Elegantní a vznešená, s pláštěm přehozeným přes rameno, vypadala jako vzdorovité stvoření s absolutní mocí. Dlouhé, tmavě červené vlasy měla spletené na zádech a jednu ruku měla nenápadně položenou na blasteru na levém boku.
„Veliteli Hauku.“ Kývnula na něj v pozdravu. „Je mi potěšením tě znovu vidět.“
Políbila Faina na tvář. Potom uchopila Nykyriana do mateřského objetí a zadusila vzlyk. „Je mi tak líto tvé i naší ztráty. Nemůžu uvěřit, že je Darling pryč.“
Ryn přistoupil blíž, kdyby ho potřebovala.
Nyk ji chytil a začal jí něco šeptat do ucha.
A zatímco to dělal, Fain od nich odtáhl Ryna.
Když se chystal protestoval, chytil ho za tvář a naklonil se, aby mohl k velvyslanci Tavali důvěrně šeptat, aniž by je někdo zaslechl. „Nyk tvé matce říká něco, na co nemůžeš reagovat. Uklidni se a dej pozor na svůj výraz, abys neukázal žádné emoce… Darling žije a je v pohodě. Stejně tak jeho žena i syn. Všechny se podařilo zachránit dřív, než Liga vybombardovala palác. A teď vypadej rozrušeně.“ Fain ustoupil.
Jako kdyby patřil mezi špičkové herce se Ryn zadrhl, vzlykl a popadl Faina za ruku. „Díky, bratře. Cením si tvé soustrasti v mé nejtemnější hodině. Nezapomenu na to.“
Fain na něj kývnul. Viděl v Rynových očích úlevu a stejně tak viděl oheň, který se vrátil do těch Hermioniných. Tohle byla královna Tavali, kterou znal a miloval.
Hermiona chytila Nykyriana za ruku. „Od chvíle, kdy se v tomto životě poprvé nadechl, pro mě byl Darling jako syn. Pro jeho otce bych se vzdala své vlajky i občanství Tavali.“ Zuřivě se rozhlédla po přístavu. „Nechť se bohové smilují nad duší Tavali, kteří se odvážili ublížit Darlingovi a jeho rodu, neboť já milostivá nebudu. Stejně jako kdysi má vážená předchůdkyně, Hestia Waring-Dane, na ně snesu svůj vztek a neseberu jim jen vlajku a jméno, ale proříznu jejich hrdla. Řekni Braxovi, ať mi dá jejich hlavu na stříbrném podnosu, nebo si z jeho koulí udělám náušnice.“
Ryn se na Faina ušklíbl. „To je má máma. Teď už víš, proč jsem svobodný.“
Hermiona na svého syna podrážděně pohlédla.
Okouzlivě na ni mrknul. „Přesně jako ty, mami. Nezávislost mě vlastní a řídí.“
Chayden se rozesmál. „Hej, alespoň to máš lepší než já. Nevím, jestli jsem svobodný proto, že mě nikdo nemá rád, nebo proto, že já nikoho nemám rád.“
Caillen si odfrkl. „To je snadné. Rozhodně první možnost.“
Chayden po něm vrhnul hrozivý pohled, kterého si Caillen rozhodně všiml. Probralo to v něm vzpomínku na to, že než si Caillen vzal Chaydenovu sestru, vyspal se s jeho snoubenkou a to byl také jediný důvod, proč se rozdělili.
A proč byl Chayden až do dnešního dne svobodný.
Caillen se rychle schoval za Faina.
Hermiona je ignorovala. Pustila Nyka a setkala se s Galeniným pohledem. „Jsem připravena, Velitelko. Dejte nám vědět, kdy a kde je máme napadnout. Mé síly jsou vám k dispozici.“
A zatímco se Hermiona vydala po rampě, aby pozdravila Usharu, Ryn zůstal vzadu.
„Jsi si ohledně Darlinga jistý?“ Zeptal se Faina sotva slyšitelným tónem.
„Absolutně. Chtěl, abychom se ujistili, že neuděláš nic hloupého – jeho slova – zatímco se bude skrývat a nebudeš ho stát jeho říši.“
Nad tím se Ryn pousmál. „Jo, to zní jako můj malý bratr, ten trouba. Nemůžu to už moc zhoršit. Nejsem takový idiot, abych vyhlásil válku Lize tím, že řeknu jejich veliteli o tom, jak napadnu každou vesnici a spálím ji – a teď abych citoval – až na prach a nebude nic, čím mě ty děvky budou moct zastavit – konec citace.
Dancer se zasmál. „Jo, to nebyl jeho nejlepší den. Ale rozhodně to byl jeden z nejzábavnějších projevů.“
Ryn si odfrkl. „Jo, jasně. To je standardní diplomacie rodiny Cruelů.“
„Bratře,chápu tě. Neexistuje žádný problém dost velký na to, aby ho nevyřešil dostatek výbušnin,“ dokončil za něj Chayden. „To byla na Darlingovi vždy jedna z mých nejoblíbenějších vlastností.“
Fain potřásl hlavou. „Jo, to by se ti líbilo, psychokrálíčku.“
„A ty…“ Ryn se otočil na Talyna, který se s jeho pohledem setkal s vyklenutým obočím. „Slyšel jsem, že máš nového syna, kterého můžeme přivítat do naší rodinné skupiny. Rád tě znovu vidím, chlape.“
Talyn natáhl ruku. „Také vás rád vidím, velvyslanče.“
Ryn ho vzal za ruku a přitáhl ho do objetí. To Talyn bez stížnosti přijal. „Rodina si netřese rukama. Otřásáme jeden s druhým, přesně jak to bohové zamýšleli… a jsem tak rád, že jsem Venovi před lety zabránil, aby tě zastřelil.“
Talyn ho poplácal po zádech. „Já taky. Vážně by to zničilo mé budoucí plány.“
Ryn se usmál, ustoupil, ale pak si vzpomněl, že má být smutný. Odkašlal si a úsměv okamžitě zmizel. „Gratuluji k sjednocení.“
„Děkuju.“
Když se Fain otočil ke Galene, náhle zazněla exploze a otřásla celou stanicí. Zazněl poplach a světla se ztlumila. Jejich komunikátory zazněly s varováním a s předvoláním.
Fain zbledl, když si přečetl zprávu a celý jeho svět se naklonil.
Ne…
„Cílem byl sirotčinec… přesně tam, kde bydlí War a Vega.“ Aniž by na někoho čekal, vyrazil Fain sprintem pryč. Srdce se mu hrůzou stáhlo, když se jim snažil dovolat.
Nikdo neodpověděl.
Znovu a znovu si namlouval, že jsou v pořádku, když se k nim snažil dostat. Že jen jejich komunikátory nefungují, nebo je spojení přetíženo, jak se i ostatní snaží dovolat svým blízkým.
Přesto, když se dostal k úseku, kde žili, a viděl ho uzavřený kordónem, který obklopoval část, která byla zcela vyhozená do povětří a ze které se záchranné týmy snažili dostat těch pár přeživších, naděje zmizela.
Nikdo v té budově nezůstal naživu.
Nikdo.