Po celou minutu se Galene nebyla schopna nadechnout, když čelila té poslední osobě, kterou tu čekala.
Omira Hauk. Fainova lidská žena.
„Stromy,“ řekl Fain tiše. „Není to tak, jak si myslíš.“
Vrhla po něm nepřátelský pohled, než zuřivě vybuchla. „Ty nevěrný bastarde!“
Neschopna se s tím vypořádat, vykročila pryč z místnosti a v uších jí zvonily jeho lži.
Fain ji následoval na chodbu. „Galene, prosím!“
„Vrať se ke své člověčici! Jinak tě zabiju!“
„Je to Dancerova žena!“
To byla ta poslední věc, kterou Galene čekala.
Dancerova? Co to k sakru?
Upadli snad na hlavu oba?
Chytila se zdi a otočila se zpátky na Faina, více než překvapená. „Cože?“
„To není Omira. Přísahám! Je to její sestra Sumi a je to Dancerova žena. Ne moje.“
Galene se zamračila, jak se snažila strávit jeho vysvětlení. Mohla to být pravda?
Dancer a vysoká blondýnka, která stále měla dívku v náruči, k nim opatrně přistoupili. Chlapec zůstával vzadu, jako by se bál, že mu ublíží.
„Nejsem Omira,“ řekla žena pomalu. „Vím, že jsem své sestře hodně podobná, ale jsem o pár let mladší.“
Byla také vyšší, uvědomila si Galene, když si ji prohlédla bez hněvu v srdci. A mnohem hezčí.
Naprosto ohromeně se obrátila zpátky na Faina, aby jí to dovysvětlil.
Malá dívka se zamračila na Dancera. „Pako? Proč je ta hezká paní tak naštvaná? Co jsme jí provedli?“
Převzal si ji od matky. „Nikdo není naštvaný, Lee-lee. Jde jen o malé nedorozumění.“
Galene zavrtěla hlavou, když konečně přijala tvrdou pravdu. „Rodinné setkání musí být nepříjemné.“
Smutnost potemněla ženiny oči. „Ani ne. Má sestra zemřela už dávno. Jediná rodina, kterou teď mám, stojí před vámi.“ Ukázala na chlapce, který byl s nimi. „Tohle je náš syn, Darice.“
Galene se ženou, která neměla žádnou jinou rodinu, okamžitě soucítila.
„Promiň…“ zaváhala a snažila se vzpomenout na její jméno.
„Sumi.“
„Sumi, vím, jaké to je být sama. Nechtěla jsem tak přehnaně reagovat.“
Fain vypustil zadržovaný dech. „Měl jsem tě varovat, Galene. Ale upřímně, nemyslím na to, že jsou to sestry. Vůbec mě to nedošlo.“
Což jí řeklo vše, co potřebovala vědět, aby uvěřila jeho slovům ohledně pocitům vůči Omiře. Kdyby ji opravdu miloval, nedokázal by být v Sumině blízkosti. Vidět ji těhotnou s dítětem svého bratra. Bolest z toho by byla nesnesitelná.
Ve skutečnosti se vážně nestaral.
Usmála se na Sumiino bříško. „Kdy máš termín?“
„Až příští rok.“
„Gratuluji.“
Pohladila se po břiše a vřele se usmála. „Díky.“
Fain si převzal malou holčičku od bratra a přistoupil s ní blíž. „Kaleo, tohle je tvoje teta, Galene.“
Kalea se s prstem v ústech zamračila. „A jsi dívčí teta, nebo chlapecká?“
„Cože, promiň?“
Sumi, Dancer, Darice i Fain se rozesmáli.
Fain se poté vzpamatoval a vysvětlil jí to. „Zná Marise Sulle jako tetu Mari.“
„Ach.“ Galene se připojila k jejich smíchu. Maris byl Andarioňanský velvyslanec pro Caronu. A také to byl okázalý gay. „Jsem dívčí teta.“
Kalea přeskočila z Fainových paží do Galeniných. „Ráda tě poznávám, této Galene.“
Galene zavřela oči a užívala si ten pocit z toho, že znovu drží malé dítě. Nebyla v jejich blízkosti od doby, kdy byl Talyn batole. A Kalea vážila mnohem méně než on v jejím věku. Byla tak neuvěřitelně drobná a křehká. „Také tě ráda poznávám, Kaleo.“
Vytáhla z kapsy několik bonbónů a strčila je Galene do obličeje. „Chceš? Bratr mi je většinou vezme, protože mě prý bude bolet bříško, když jich sním moc, ale myslím, že mi je jen chce sníst. Darry je zlý!“
Galene se znovu zasmála a zavrtěla hlavou. „Ne, děkuji. Můžeš si je nechat.“
„Fajn.“ Kalea kopnula nožkou, aby dala najevo, že je připravena jít na zem.
Galene ji postavila na nohy a sledovala, jak se rozběhla k Dancerovi.
„Pako? Lee-lee potřebuje čůrat. Rychle!“
Podrážděně se na Sumi ušklíbl. „Proč s tím jde vždy za mnou?“
Sumi se zlomyslně zasmála a natáhla ruku ke Kalee. „Pojď, zlatíčko. Maminka taky potřebuje jít.“
Dancer si povzdechl. „Teď, když není Fainův život v nebezpečí, dohlédnu na to, aby byli ubytováni. Vy dva… se chovejte slušně.“ Dal Daricovi ruku na rameno a vedl ho stejným směrem, kde zmizely i Sumi a Kalea.
„Je mi odpuštěno?“ Zeptal se Fain, jakmile byli znovu sami.
„Vážně ti nevadí, že je tak moc podobná Omiře?“
Zakroutil hlavou. „Stejně jako tebe mě to poprvé, když jsme se potkali, šokovalo. Ale jakmile jsem si uvědomil, že je to jen dospělá Sumi, neměl jsem s tím vůbec problém. Je pro Dancera perfektní… navíc je mou sestrou, vzhledem k tomu, že nás oba Cairistiona adoptovala.“
Galene na něj zírala. „Tohle je tizirah Sumi?“
„Nevědělas to?“
„Předpokládala jsem, že je Andarioňanka. Ne člověk.“
Lehce a sarkasticky se zasmál. „Tadara je velmi zajímavou a vysoce nekonvenční osobou.“
„Povídej mi o to. Několik let jsem byla hlavou její ochranky.“
„Vážně?“
Galene přikývla. Pak na něj zúžila pohled. „Chystáš na mě nějaké další překvapení?“
„To je asi všechno. Doufám. Jak jsem řekl, ani mě to nenapadlo. Jinak bych to zmínil.“
Utichla, zatímco se potýkala s tím, co o něm zjistila. A přemýšlela nad tím, co ještě mohl zapomenout. „Nemáš žádné další děti, které bych nečekaně mohla potkat, že ne?“
Oči mu potemněly bolestí. „Ne. Jak jsem říkal, hned poté, co jsem tě opustil, jsem měl vasektomii. Jediné dvě děti, o které se starám, už znáš. Jsi jediná, od které mám skvělého syna. Bylo by fajn, kdyby se mnou vydržel v jedné místnosti, ale lepší než nic, aspoň myslím.“
„Stejně jako jeho otec ani on není tak tvrdý jak se zdá. Talyn je nesmírné zlatíčko.“
Fain se rozesmál. „No jistě. Znáš vůbec své dítě?“
Galene potlačila úsměv, než vytáhla komunikátor a poprosila Gavariana, ať vezme na starost Fainovu práci. Potom mu koukla přes rameno do chodby. „Mohu tě na minutku ukrást?“
Povytáhl obočí nad jejím výběrem slov.
Protočila oči. „Schovej si ho zase do kalhot, piráte. Chci tě kvůli něčemu jinému.“
Trucovitě strčil hlavu zpátky do místnosti, aby jim řekl, že na okamžik zmizí, než popadl papíry, které mu Dancer přivezl a znovu se k ní připojil. „Chci toho vážně tolik, když doufám, že si užijeme trochu dospělácké zábavy?“
„Ano. Ano chceš, ale…“ Chytila ho za ruku a vedla ho k obchodní části stanice.
Když došli k malému bistru, zastavila se a vykoukla zpoza zdi. „Koukni se tamhle.“
Fain poslechl a ten pohled mu vzal dech.
Mýlil se. Talyn Felicii neodvedl rovnou do postele. Místo toho ji vzal přímo k jídlu. A jeho obří syn tam seděl vedle Felicie, která ho krmila kousky svého sendviče, zatímco se oba smáli a šťouchali do sebe jako dva teenageři. Pryč byl jakýkoliv náznak Železného kladiva či toho chladného vojenského velitele, který zuřivě zíral na všechny kolem. Jen uniforma byla stejná.
Talyn se poprvé choval jako normální mladík. S ní byl ještě uvolněnější než tu noc, kdy si sledovali zápas, a nebo si hráli s Gavarianem a dětmi.
Fain se ohromeně podíval na Galene, která se spokojeně usmívala.
„Buď hodná na Felicii a neexistuje nic, co by pro tebe Talyn neudělal. Je jeho srdce a duše. S nikým jiným se takhle nechová.“
Fain naklonil hlavu, zatímco zíral na své vlastní srdce. „Zcela to chápu.“ Přejel jí prsty po čelisti. „Tyhle chvilky mi schází.“
Galene si olízla rty, zatímco cítila, jak její vůle chřadne. Už to nebyl ten stejný ostýchavý mladík, který ji kdysi držel. Fain byl teď drsný pirát. Byl sebejistý a spokojený se svou rolí v extrémně násilném světě. Viděla to čím dál tím víc, kdykoli se bavil s jeho Tavali bratry. Přesto ho chtěla. A když sklonil hlavu, aby ji políbil, vjela mu rukama do copánků a tiskla ho k sobě blíž. Jeho vůně jí naplnila hlavu a ta se jí začala točit. Jazykem se otřel o její tesáky a to jí vyslalo tělem zimnici. Žádný muž se jí nedotkl ode dne, kdy počali Talyna. Nikoho k sobě nepustila.
Jen Faina.
Vlastnil její srdce. Vždycky.
A když se odtáhl, měla co dělat, aby ho nezatáhla do svého pokoje a nesvlékla.
Hravě ji kousnul do rtu, než ji pustil a zamířil k Talynovi a Felicie.
Talyn při jeho příchodu zvážněl, ale nebyl už tak nepřátelský jako dřív. Utřel si rty i ruce, než na Faina kývl. „Felicio, tohle je můj otec. Fain Hauk.“
Zvědavě povytáhla obočí. „Jaký rod Hauků?“
„Můj bratr, který tě sem dovezl, je Dancer z Válečného Pokrevného klanu Hauků. Naše biologická matka je příbuznou Nejvyšších Anatolů.“
„Počkej…“ Zúžila pohled na Talyna, který byl najednou v rozpacích. „Myslíš tím příbuznou přes koleno od tadary?“
Fain přikývl. „Náš dědeček byl bratrancem. Naše matka je třetí či čtvrtou neteří. Nikdy jsem si v tom nedokázal udržet přehled, což ji pořádně štvalo a neustále mi to připomínala.“
Stále měla svěšenou čelist, jak se mračila na Talyna. „Ty pocházíš z královské kasty a tvůj otec patří do rodu třinácti původních Válečných Hauků a nikdy si mi to neřekl? Ty bestie! Jak jsi mi něco takového nemohl říct, po tom, kolikrát jsem se tě ptala?“
„Jsem hajzl. Ale jsem tvůj hajzl,“ ušklíbl se s ďábelským úsměvem.
Zasmála se, když ji chytil za ruku a políbil ji na klouby. „Ty si hrozný!“
Fain položil papíry ve složce na stůl před Talyna a postrčil ji k němu. „Poprosil jsem Dancera, aby mi na Andarii něco vyzvedl.“
Talyn se zamračil a otevřel ji. Jakmile papíry vytáhl, zalapal po dechu. „Je to skutečné?“
Fain přikývl. „Vše bylo změněno. Všechny tvé vojenské i osobní záznamy teď ukazují, že jsi plnohodnotný tiziran. Uvedena je jak linie tvé matky, tak ta má.“
Talyn se trhaně nadechl, potom položil dlaň Felicii na tvář. Vyklouzl ze židle a kleknul si na jedno koleno. Radost v jeho očích dojala Faina k slzám. „Uctíš mou pokrevní linii tou svou, Felicio?“
„Samozřejmě, že ano!“ Po tvářích se jí koulely slzy a bez zaváhání přikývla. Vrhla se mu do náruče a tiskla ho k sobě. Se vzlyky se poté natáhla k Fainovi. „Děkuji!“
S krkem příliš stáhnutým na to, aby promluvil, ji Fain chytil za ruku, zatímco mu Galene obtočila paže kolem pasu a opřela se mu o záda.
„Díky, Faine.“
Galenin dotyk si vychutnával mnohem víc než její vděčnost, jak pustil Feliciinu ruku.
„To bylo to nejmenší, co jsem mohl udělat. Jen bych si přál, aby to šlo dříve.“
Stiskla ho, než ustoupila, aby si prohlédla Talynovo nové doklady. „Zavolám Marně, jakmile bude na Erisu ráno. Sjednocení můžeme začít plánovat na příští rok.“
Felicia si otřela oči, políbila Talyna a vrátila se na židli. „Ráda bych to udělala co nejdříve.“
Galene se zamračila. „Proč? Čekali jste tak dlouho…“
„Radši bych, aby nikdo nezpochybňoval rodovou linii našeho dítěte.“
Fain si nebyl jistý, koho Felicia víc šokovala. Jeho. Galene.
Nebo Talyna, který na ni vykuleně zíral.
Položil jí třesoucí se ruku na břicho. „Jsi těhotná?“
Přikývla. „Chtěla jsem ti to říct dnes večer.“
Tvář měl bledou a trhaně dýchal. „Jak dlouho to víš?“
Felicia se přikrčila. „Ani ne měsíc. Měla jsem v plánu zůstat s Jayne a Hadrianem, jakmile to na mě bude vidět, aby to nikdo nezjistil.“
Talyn by jako bastard bez linie skončil ve vězení za to, že ji oplodnil. Zvlášť vzhledem k jejím ušlechtilému původu. Nejvyšší soud na Andarii by ho kvůli tomu s největší pravděpodobností nechal vykastrovat.
„Řekla si o tom Jayne dřív než mě?“ Zeptal se Talyn ublíženě.
Vzala jeho tvář do dlaní a smutně, i když škádlivě se na něj usmála. „Byla jsem vyděšená, když byl ten test pozitivní, Talyne. Netušila jsem, komu jinému se svěřit. Kdybych to řekla tvé matce, okamžitě by tě informovala. Můj bratr a otec by nás oba uškrtili. Má matka by na mě křičela za to, že jsem tak neopatrná a ohrožuji tě, a ty bys trval na to, aby si mě okamžitě prohlédl doktor, bez ohledu na to, že by tě zatkli, jakmile by bylo těhotenství potvrzeno. Nemohla jsem dovolit, aby se to stalo.“ Přejela po tetování z vězení, které měl na krku. „Ne po tom, co se stalo posledně. Nehodlala jsem riskovat ani tvůj život ani kariéru. Ne, když vím, jak moc si tvrdohlavý.“
Talyn ji chytil za ruku a zavrtěl hlavou. „To je v pohodě, Licia. Zachránilas mě před vlastní hloupostí. Ne, že bys to za posledních pár let neudělala už několikrát.“ Políbil ji. „Nechci, aby ti tuhle zkušenost cokoliv zkazilo, zlato. Víš, jak moc tě miluju a nemůžu být už šťastnější. S vězením nebo nez. Vlastně bych dal přednost té možnosti bez vězení.“ Pohlédl na matku. „Nakonec budeš yaya.“
Galene mu vešla do náruče a přitiskla ho k sobě. „Blahopřeju, Talyne. Nemůžu se dočkat,“ řekla bez dechu. „Vím, že nás všechny tvé dítě poctí.“
Fain, který se znovu cítil jako vetřelec, se chystal odejít, ale Galene k němu natáhla ruku.
„Kam to jdeš?“
„Říkal jsem si, že chceš být s rodinou, abyste to mohli naplánovat.“
Talyn se pomalu postavil. S tvrdým výrazem stiskl Fainovi ruku. „Ty jsi rodina, Haukui.“
Fain mu s ní ohromeně potřásl a dovolil Talynovi, aby ho vtáhl do objetí. Přitiskl se ke svému synovi a nedokázal uvěřit tomu, že je to skutečnost. „Je mi moc líto, že jsem tam nebyl, Talyne. Ale přísahám ke všem Andarioňanským bohům, že dokud budu dýchat, budu tu pro tebe.“
Talyn přikývl, pustil ho a vrátil se k Felicii boku. „Tak co plánujete říct tvým rodičům?“
Spolknula sousto Talynovi zmrzliny. „Že mě unesli mimozemšťané a implantovali mě.“
Talyn se zasmál. „Teď, když o tom tak přemýšlím, bych si měl uchovat své spermie, než jim to půjdeš říct. Lorens mě pravděpodobně zabije nebo vykastruje.“
„Neboj se, zlato. Ochráním tě.“
„To je dobře. Protože své malé sestřičky se bojí. Já ho vůbec nezastrašuji.“
Felicia se zasmála. „To je přesně to, co chce, aby sis myslel. Věř mi. Poslední věc, po které Lory touží, je stanout proti tobě v aréně.“
Galene sebrala papíry s doklady a vložila je zpět do obálky. „Neztrať to.“
„I kdyby, vše je teď v jeho oficiálním záznamu. Pouze ty, soud či tadara ho někdy mohou připravit o jeho status. Je a vždy bude legálně eton Anatole.“ Fain se setkal s Talynovým vděčným pohledem. „A můj bratr i Sumi souhlasili, že tě adoptují, pokud bys chtěl být u Válečný Hauk. Koneckonců, je to tvé právo od narození a slíbili, že to budou ctít, pokud se tak rozhodneš. Takže máš teď tři prestižní linie, plus tu Feliciinu, ze kterých si teď můžeš vybrat.“
„Teda, netuším, co na to říct. Díky Hauku, vážně.“ Talyn se zakřenil na matku. „A pokud to nevadí, myslím, že zůstanu u Batura. Sedí mi to. A nechám na Felicii a matarre, aby vybraly to, co je pro dítě nejlepší.“
Galene ho pohladila po tváři. „Vždy mi courani.“ Poté hravě zatahala za jeho bradku. „Felicie? Mohla bys prosím zařídit, aby tohle roští z jeho tváře zmizelo? Naprosto to nesnáším. Vypadá jako bezdomovec.“
Felicia se zasmála. „Ale já tak trochu…“ její hlas se vytratil, když Galene povytáhla obočí.
„Myslím, že by to měl oholit.“
Talyn si odfrkl. „Vypadám bez toho jako dítě.“
Galene mu rozcuchala copánky. „Pro mě vždy budeš vypadat jako dítě. Jen počkej, až bude tvé dítě na světě. Pak konečně pochopíš, proč ti stále chci krájet maso na talíři.“
„Pokud to bude kluk. Jestli to bude holka, zamknu ji ve svém pokoji až do své smrti.“ Samolibě pohlédl na Felicii. „A nebo ji zapíšu k jeptiškám.“
„Nad jejím zaslíbením nebudeš mít žádnou kontrolu. To je na mě a našich matkách.“
„Jo, ale budu mít plnou kontrolu nad tím, zda muž, kterému ji zaslíbíte, bude anatomicky v pohodě v den sjednocení.“
Fain se rozesmál. „Jak se ti to vždycky podaří říct tak klidně a suše?“
„To je jeho sexy mrzutost. Řekla bych, že to proto jsem se do něj zamilovala, ale vlastně si mě získala jeho ostýchavost.“
„Vždycky jsem si myslel, že šlo o můj velký… byt, po kterém si tak toužila.“
Felicia rozzlobeně vykřikla. „Ach bože, Talyne! Tvoje matka je přímo tady! Hlídej, co před ní říkáš!“
Ale v jeho výrazu nebyla žádná omluva, když Felicii ukradl kousek jídla. „A po téhle poznámce vás necháme o samotě. Dobrou, děti,“ Galene políbila Talyna a poté i Feliciu na tvář.
Fain na ně kývl a ustoupil, aby jí udělal místo.
Talyn se otřel svou vousatou bradou o Felicii prsty. „Dobrou, Hauku.“
„Dobrou, synu. Felicio.“
„Dobrou, mami, dobrou, paka,“ řekla sladce, než Talyna nakrmila dezertem.
K Fainově šoku i potěšení ho Galene vzala za ruku a vedla ho k jeho postu. „Kdy ti končí směna?“
Zkontroloval hodinky. „Za hodinu.“
„Moje skončila před tím, než jsem mluvila s Cairií, takže nechám dveře k sobě odemčené… pokud by ses potom rád stavil na čaj?“
„Cože? Aniž by tam byl Talyn a mračil se na mě jako rozzlobený otec?“
Něžně se na něj usmála, což bylo jako pěst do břicha. „Žádný mračící se Talyn. Nakonec jsi našel způsob, jak se ho zbavit. A zařídils to i chytře, máš teď pokoj blíž k mému.“
„Ach, přišla si na můj postranní motiv ohledně přehození bytů, co? A to jsem si myslel, jak jsem nenápadný.“
Zvážněla, než ho políbila na tvář. „Uvidíme se později… možná.“
Otisk jejích rtů na kůži přetrvával jako mírné pohlazení, zatímco ji sledoval odcházet s tím přitažlivým houpáním boků, které pro ni bylo jedinečné. Každou svou buňkou se za ní chtěl rozběhnout, ale nemohl odejít ze směny. Ne, když kryl Talyna. Poslední věc, kterou chtěl, bylo dostat svého syna do potíží. Stále byl naštvaný kvůli tomu, co viděl napsáno v jeho vojenském spisu.
Ta opatření proti Talynovi kvůli Fainově mladistvé hlouposti. Upřímně byl ohromený, že s ním Talyn mohl vydržet v jedné místnosti. To, že ho Galene a Talyn vůbec dokázali tolerovat, vypovídalo mnohé o jejich povaze.
Ve snaze nad tím nepřemýšlet se vrátil do komunikačního střediska, kde mu Gavarian vrátil přístroj na zápěstí a představil i Feliciin doprovod, Andarioňanského kapitána, který byl velmi podobný Lorensovi. Ten chlapec byl prakticky klon Kerisova bývalého přítele.
„Tohle je můj bratr Brach. Brachu, tohle je Fain Hauku.“
Fain na něj kývnul. „Takže tentokrát mě varuješ před svou rodinou?“
Gavarian se ušklíbl. „Řekl jsem ti, že o soukromí velitele nemluvím. Ne, pokud mi to předtím nedovolí.“
Brach si odfrkl. „Bylo by mu fuk, kdyby mě někdo zastřelil. Můj zadek pro něj není posvátný.“
Gavarian souhlasně přikývl. „Přesně tak.“
„Veliteli?“
Fain pohlédl na Tavaliho po jeho pravici, který promluvil. „Ano?“
„Zachytil jsem něco divného. Ten jazyk neznám.“ Podal mu sluchátka.
Fain si ho přitiskl k uchu a naslouchal. „Nahráváte to,“
Přikývl. „Víte, o co jde?“
„Myslím, že je to phrixianština. Zavolej Morru.“
„Ano, pane.“
Fain zachytil náhodná slova, která se naučil během let strávených s Darlingem a Marisem. Používali je kdykoliv se opili, naštvali a vrhli se na sebe, ale nedokázal z toho rozluštit, co říkali.
Merra vešla dovnitř a natahovala si bundu. „Ano, šéfe?“
Podal jí sluchátka. „Bastardi z frakce Naglfari… doufám, že jim všem odpadnou pinďoury.“
Fain i polovina ostatních v místnosti vyprsklo nad tím nečekaným komentářem.
„Zní to jako zpráva pro Kyra. Něco ohledně vyjednávání… ne, ohledně smlouvy, to je přesnější. Pokrevní bratři?“ Podala mu sluchátka. „Právě to bylo utnuto, jako by si uvědomili, že je slyšíme. Zjistil někdo, odkud to přichází?“
Důstojník u komunikátoru zavrtěl hlavou. „Jde to z téhle stanice. Nic přesnějšího nevím.“
Morra zkřížila ruce na prsou a zamračila se. „Není tu nikdo od Naglfari, co?“
„Nikdo, o kom bychom věděli. Ty jsi byla jediná, o kom vím, že ten jazyk dokáže určit.“
Morra zaklela. „Rozhodně musí jít o Naglfari, pokud nevíte. Jen se koukněte. Schvardané vykukují z davu. Je těžké se ukrýt, když jste sytě zelení a v tlumeném světle záříte.“
To rozhodně dávalo smysl. Fain rozklikl soubor. „Tady je to nahrané celé.“
Vzala si sluchátka a naslouchala. Fain věděl, že to musí být špatně. „Tak co?“
„Není to úplně jasné. Mluví v kódech a používají termíny, které nedávají smysl.“
„Jako?“
„Nálev je ve sklenici a víko je otevřené.“ Zamračila se ještě víc. „A pokud mě přirovnávají k okurkovému nálevu, tak si je dám k obědu.“
Ignoroval její jedovatou hrozbu. „Co to má znamenat?“
„Říkám, že to jsou většinou náhodné fráze. Cena je na vrchu skříně. Nezapomeň zhasnout a vyčistit si zuby. Co to k sakru? Myslím, že berou drogy.“
Fain frustrovaně zavrčel. „Rozpoznal náš systém hlas?“
Důstojník ptořásl hlavou. „Nedokážu to rozšifrovat.“
Fain vytáhl svůj komunikátor a zavolal Dancera. „Hele, mám tu soubor. Potřebuji, aby si na něj zapůsobil svou magií. Je nutné identifikovat, komu ten hlas patří.“
„Jsem na cestě.“
Fain ukončil spojení a vzdychl, jak nad tím přemýšlel.
Co jen plánuješ, Kyre… udělal by vše pro to, aby byl schopen porozumět, jak velitel Ligy přemýšlí. A existovala jen jediná osoba, která by to alespoň mohla odhadnout.
Pohlédl zpátky na důstojníka. „Zkomprimuj soubor tak, aby šel poslat.“
Zatímco na tom pracoval, vykročil z místnosti, aby měl soukromí a zavolal Marisovi Sillemu, mladšímu bratrovi Kyra a nejlepšímu kamarádovi Darlinga Cruela. Také to byl člen Sentelly a jeden z nejžádanějších zločinců, které Liga chtěla. Naznačil Morre, aby ho následovala do Galeniny kanceláře. Když došel ke stolu a posadil se, Maris přijal komunikaci s vyčerpaným zívnutím.
Fain sebou škubnul, když si uvědomil, že na místě, kde Maris byl, musela být noc. „Promiň, Mari. Nezkontroloval jsem čas ani tvou polohu.“
„Mmmm, to je v pohodě, sexouši. Něco povstalo? Kromě tebe a mě v téhle neslýchané hodině.“ Znovu natelně zívl. „Ačkoliv tam, kde si, nemusí být zrovna bezbožná hodina, ačkoliv celým svým srdcem doufám, že sdílíš mé utrpení.“
Fain se snažil nenechat se pobavit. „Zrovna jsem zachytil zajímavý rozhovor od Kyra. Jedná se o zakódovanou phrixianštinu. Jsi jediný, o kom vím, že to dokáže přeložit.“
„Ještě Saf.“ Maris znovu zívl. „Ten o tom ví víc než já, zvlášť pokud jde o Ligu. Můžeš mu prosím poslat kopii a vzbudit ho? Dokáže se snáz vyrovnat se spánkovou deprivací než já. To já tu mám manžela a kojence, a on se chlubí tím, že si objednává levné ženské a nemá žádnou zodpovědnost, protože jsme ho tak moc zkazili.“
„Jo, promiň, že jsem tě probudil.“
„V pohodě.“ V pozadí začalo plakat dítě.
„Mám ho,“ ozval se Ture zpovzdálí.
„Díky,“ odpověděl Maris, než se zase soustředil na něj. „Mám ten soubor. Spojím se se Safem a uvidíme, jestli to rozluštíme.“ Znovu zívl, díky čemuž se Fain cítil hrozně za to, že ho probudil.“
„Dlužím ti.“
„Kdykoliv, fešáku. Zavolám, jakmile něco zjistím.“
Když Fain zavěsil, všiml si, že Morra někomu posílá zprávu. „Co děláš?“
„Dávám vědět Rynovi, vzhledem k tomu, že Nykyrian cestuje se Synem. Říkal, že jejich rodiny jsou připraveny a uzamčeny.“ Ukázala mu zprávu. „Jsem osobně zodpovědná za bezpečí Sumi a dětí, dokud nedorazí, a to jsem postarší důstojník Sentelly pod vedením Hauka a Jayne.“ Vrátila komunikátor do kapsy. „Nemohu pustit Haukovi rodinu na tři vteřiny z dohledu.“
„Cože?“ Zeptal se zamračeně Dancer, když vešel dovnitř při její poslední větě.
Fain se rozesmál nad myšlenkou toho, že by Morra hlídala Sumi a Dancera v jejich ložnici. „To zní jako plán.“
Morra štípla Dancera do paže. „Jsem vždy kolem, abych ti zničila zábavu, hmm, chlapáku?“
Dancer zavrtěl hlavou. „Než vstoupíš, zaklepej. Když se Sumi vzbudí s cizincem v místnosti, začne střílet.“
„To jsem o tvé paní slyšela. A také to, že má Kyr stále problémy s hrudním košem poté, co se s ní naposledy setkal.“
„To zní jako ona. Má ger tarra je divoká.“
„V tom případě proberu toho hromotluka Q a pošlu ho dovnitř jako prvního.“ Mrkla a vyplázla na něj jazyk. „Uvidíme se později, přátelé kyslíku.“
Dancer se rozesmál, než se obrátil na Faina. „Vážně Nagly nesnáší, co?“
„Horlivě. A teď, když si tady, předám ti kormidlo a půjdu sdělit Galene novinky. Zavolej, kdybys tu šifru rozluštil nebo mě potřeboval.“
„Jasně.“
***
Galene se usmála, když viděla, že papíry, které vyplnila, dorazily na místo. „Je třeba ještě něco dalšího?“ Zeptala se ženy.
„Ne, velitelko. Odtud jde o poměrně standardní postup. Všechno se překontroluje. I když nejde o zcela standardní žádost, nevidím důvod, proč by to okamžitě neprošlo. Naším cílem je umístit je co nejrychleji, takže rádi vyjdeme vstříc.“
„Kdy budu mít odpověď?“
„Během několika hodin vyřídí oficiální papírování. Jakmile vás upozorní, jsou okamžitě vaši.“
Naplnila ji radost. Nemohla se dočkat, až Faina tou zprávou překvapí. „Děkuji. Nemohu se dočkat.“
„Ne, my děkujeme. Oceňujeme váš zájem a doufáme, že to do rána bude vyřízeno.“
„Skvělé!“ Galene zavěsila. Ano, šlo o velký závazek a změnu, ale chtěla to.
Pro Faina.
Ne, pro všechny. Potom, co sledovala Felicii s Talynem, vzpomínala na to, jak takové věci plánovala i s Fainem. Byli okradeni o to, že by společně mohli sdílet Talynovo dětství. Ale ona to Fainovi vynahradí.
Od teď.
Komunikátor zazvonil. Kouknula na něj a kousnula se do rtů, když si všimla, že se jí ozval Venik. To bylo to nejpodstatnější ze všeho. Prosím, prosím..
Zhluboka se nadechla a bez dechu otevřela jeho zprávu.
Velitelko,
S takovou žádostí mě urážíte. Tavali své odpadlíky jen tak nepouští. Hauk mi dluží a já se tak cenného majetku nevzdám. S tak směšnými dotazy už znovu neztrácejte čas, alespoň pokud jde o něj.
H. A. B. V, lord Porturnumu
Zaslepily ji slzy, jak četla ta chladná a zlá slova a cítila, jak se její naděje i sny s každým dalším hroutí. Tolik k osvobození Faina.
Měl pravdu. Brax ho nikdy nepustí.
***
Fain opustil centrum a procházel kovovými chodbami s neklidným pocitem. U každého, koho minul, přemýšlel, zda oni jsou těmi zrádci. Kdo by byl tak hloupý? Tavali nebyli jako ostatní národy. Byli vysoce vycvičenou, zuřivou kulturou válečníků, která měla cnost za posvátnou. A i když se neváhali maskovat a tvářit jako ne-Tavali, nikdy by neublížili těm, co létali pod Tavali zákony a vlajkou.
Za to byl automaticky trest smrti. Jediný důvod, proč Ven netrpěl za to, co provedl Fainovi, bylo to, že to udělal před tím, než Fain získal svou vlajku. A právě proto mu Ven od té doby neodpálil hlavu. I když tím hrozil, vždycky si to rozmyslel.
Vedllo by to k vyšetřování, kde by se Ven musel zodpovídat za Fainovu smrt. Musel by to před jejich spojenou radou odůvodnit, nebo by ztratil své postavení a vlajku.
A Fain věděl to samé co Ven.
Nestál mu za to. Takže teď byl před jeho hrozbami relativně v bezpečí. Za předpokladu, že svého majitele příliš nenaštve. Existovala hranice, za kterou se Ven nestaral a reagoval bez přemýšlení. Naštěstí ji Fain ještě nenašel.
„Ahoj Hauku.“
Kývnul na staršího bratra Kareema, Stanise, který byl víc podobný jejich matce Qill než svému otci, co byl poloviční Andarioňan. Byl jedním z mála Tavali, který mohl konkurovat Fainově masivní výšce a stavbě. „Hej, Staine. Nedošlo mi, že už si zpátky na stanici.“
„Jo, zrovna jsem dorazil. Chystám se za otcem. Co ty?“
„Zrovna mi skončila směna a mířím do postele.“
Stain přikývl. „Vypadáš, že bys to potřeboval.“
„Jo, moc jsem nespal. Něco se stalo.“
„Kareem říkal, Slyšel jsem, že si se střetl s Ligou uprostřed našeho území.“
„Ano, přesně tak. Byl to od nich odvážný krok.“
Stain se zasmál. „Rozhodně. Jsem rád, že si to zvládl.“
„Ne tak jako já.“
„To je mi jasné, bratře.“ Stain si přehodil balíček v ruce do druhé. „No, musím vyrazit a pozdravit ho. Měj se.“
Kývl, zatímco sledoval, jak menší muž odchází. A i když Fain Venovi nikdy nezáviděl pozici ani peníze, vždycky mu záviděl jeho rodinu. Měl čtyři syny a dcery. Všichni to byli skvělí válečníci i piloti.
A Malys Venik nebyla sama o sobě žádná padavka. Neuvěřitelná válečnice z rasy Qillaq, beznadějně oddaná svému manželovi a dětem. Ačkoliv to nebyla zrovna nejmilejší žena. Protože pocházela z kultury válečnic ještě vážnějších, než byli Andarioňané, byla trochu chladná a méně mateřská než jeho vlastní matka. Fain měl podezření, že to byl důvod, proč Ven občas vyhledával pohodlí s jinými, kdykoli byla jeho žena na dlouhou dobu pryč.
Buď, nebo chtěl spáchat sebevraždu. Kdyby Malys zjistila o jeho bokovkách, nebylo úplně jasné, co by svému muži provedla. Ale jedna věc byla o ženách z rasy Qillaq jistá.
Jejich muži je podvedli jen jednou.
Proč to Ven riskoval, to Fain netušil. Dal by cokoliv za to, aby měl takové štěstí. A s touhle myšlenkou vstoupil nejprve do svého bytu, aby nevyděsil svou nejnovější spolubydlící.
Dveře, které spojovaly jeho pokoje s Galeninými, byly pootevřené.
Projel skrz něj hrozný pocit. To jí nebylo podobné. Řekla přece, že budou odemčené, což znamenalo, že je nezabarikáduje. Ne, že je nechá takhle otevřené. Galene neměla ráda otevřené dveře. Nikdy.
To nemohlo znamenat nic dobrého.
Prosím, prosím, buď v pořádku.
Vytáhl zbraň, přikrčil se a šťouchnul do otevřených dveří nohou.
A se srdcem bušícím jako o závod ztuhl nad tím, co za nimi našel.