Galene připevnila copánek k Vegině hlavě. „Moc ti to sluší.“
Dívka se na ni v zrcadle usmála. „Myslíš, že se na mě Hauk zlobí za to, co jsem řekla?“
„Ne. Já mu řekla mnohem horší věci a odpustil mi.“
Vega se zasmála.
„Pojď, najdeme naše muže.“ Galene odvedla dívku z bytu. Neměla tušení, kam se vydat, tak ji Vega předběhla a zamířila k místu, kde si hrály děti. Teprve když dorazily k hřišti, všimla si, že kluci tam dělají něco, co připomínalo zápas na život a na smrt.
Vega se zastavila a zamračila se na ně. „Co to dělají?“
Galene si povzdechla nad divokostí, se kterou hráli. Naštěstí byl Talyn dostatečně veliký na to, že dokázal Wara udržet v bezpečí, aby ho Fain s Gavarianem neudupali. I když se zdálo, že se vážně snažili. „Věřím, že si jen hrají.“
„Vypadá to, že se spíš snaží jeden druhého zabít.“
Nemohla se s ní hádat. Ale jak je tak sledovala, došlo jí, o co všechno je osud připravil. Bylo to poprvé, kdy viděla, že spolu Fain s Talynem spolupracují, místo toho, aby stáli proti sobě.
Pryč bylo nepřátelství. Až tedy na tu vrozenou mužskou konkurenčnost, která je všechny poháněla. Ale nebylo to stejné jako to, co z nich obvykle vyzařovalo, když spolu mluvili. Takhle to mělo vypadat.
Hravě a dobrodružně.
A také jasně viděla, po kom Talyn zdědil svou přirozenou atletičnost.
A i když Fain neměl v povaze prohrávat, viděla, jak se držel zpátky, aby kolem něj mohl Talyn s Warem proběhnout a tím mohl War dát vítězný gól.
„Juchůůůů!“ Křičel War. „Vyhráli jsme!“ Objal Talyna kolem krku a poskakoval mu v náručí.
Gavarian si se smíchem otřel pot z tváře. „Nefér. Příště chci Talyna.“
War vykulil oči, když uviděl svou sestru. Seskočil z Talyna a utíkal k ní. „Vego! Viděla si, jak jsem to zahrál!“ Potom ale zmlknul a stáhl se. „Oh. Počkat. Pořád mám penis.“ Kousnul se do rtu a nervózně se rozhlédl.
Vega zasténala a vypadala, že je v rozpacích. „To je v pořádku, Warwyku. Pšššt!“
Jeho nadšení se vrátilo. „Viděla si, jak jsem dal gól?“
„Viděla. Byls skvělý.“
Rozběhl se zpátky pro míč, zatímco se k nim Fain obezřetně blížil.
„Cítíš se lépe?“ zeptal se starostlivě.
Přikývla. „Je mi líto, jak jsem se k tobě chovala.“
Objal ji a nervózně kouknul po Galene. „V pohodě.“ Potom ji představil Talynovi a Gavarianovi.
Vyvalila oči, jak si oblékali uniformy přes jejich nahé hrudi a připevňovali je. Zamračila se, než popadla Wara za ruku a táhla ho k jejich bytu.
Fain se nad jejím chováním zamračil.
Galene se zasmála. „Už je z ní mladá žena.“
„Jo, já vím. Dělá mi starosti, že je tu sama. Snažím se tu několikrát týdně zastavit. Abych se ujistil, že je vše v pořádku a nikdo je neotravuje.“
„Říkala mi to. A také říkala, že si vyděsil několik chlapců, kteří se jí líbili.“
Fain se pyšně zazubil. „Dělám, co mohu.“
Galene zavrtěla hlavou. „No, to byl důvod, proč byla rozrušená. Jeden z nich ji pozval na ples a ona nemá šaty. Snažila se si na ně vydělat, ale starší kluk jí ukradl peníze.“
Z jeho očí zmizel humor. „Kdo to byl?“
„To je v pohodě. Postarám se o to.“
„Kdo jí vzal peníze?“
Položila ruku Fainovi na paži. „Postarám se o to, Faine. Dýchej.“ Políbila ho na tvář a usmála se. „Potřebuji se vrátit do velitelského střediska. Pokus se našeho syna mezitím nezabít.“
Talyn si pobaveně odfrkl.
Když vyrazila, Fain ji zarazil. „Neodpověděla si mi ohledně té večeře.“
„Zítra večer. U mě. Uvidíme se v šest.“
Ta slova ho nadchla, dokud si nevšiml zlověstného výrazu v synově tváři. „Hádám, že tam budeš taky?“
„Nenechal bych si to ujít.“
Fain tiše zasténal, na to se Gavarian zlomyslně rozesmál Talynovu krutému úšklebku. Báječné. „Těším se, až spolu strávíme nějaký čas.“
To z Talynovi tváře vyhnalo trochu té přísnosti. „Proč nevezmeš děti a nezajdeme na něco k jídlu? Můžeš mámě něco donést, zatímco mi s Varim je nakrmíme.“
„Věříš mi?“
„Víc než ostatním Tavali ve velitelském středisku.“
„Takže jsem menší zlo?“
„V tuhle chvíli.“ Talyn mu nabídl vodu. „Sežeň děti. Večeře je na mě za to, že jsem se choval jako kretén.“
***
Když Fain sehnal Vegu a Wara, uvědomil si, že když Gavarian a Talyn nepracují, chovají se k sobě spíš jako rodina než kamarádi či spolupracovníci. Hádali se jako dva bratři.
„Mám vás rozsadit?“ Zeptal se Fain, když se téměř poprali nad posledním kouskem dortu v kavárně.
„Ne,“ Gavarian se natáhl pro kousek koláče. „Jen ať si ho ten tlušťoch nechá. On samici má. Pokud Felicii nevadí, že jí svou obří hmotností rozdrtí, proč bych mu bránil?“
„Alespoň mám nějakou samici.“
Gavarian se zašklebil a v tichosti a pitvořivě zopakoval jeho slova, jako teenager, který se snaží naštvat svého otce.
„Proč nejsi zaslíbený?“ Fain následoval Gavariana ke stolu. Vzhledem k jeho společenskému postavení i hodnosti bylo nezvyklé, že by Andarioňan jeho věku byl svobodný.
Smutek mu potemněl pohled. „Má samice byla zabita v bitvě proti Tavali před dvěma roky. Matka mě otravuje, abych si našel jinou. Ale ještě nejsem připraven.“
„To je mi líto.“
Pokrčil rameny, než našel prázdný stůl a položil na něj talíř. „Nevěděls to.“
Fainovi se udělalo zle, když shlédl na Talynovu nohu. „Nebylo to…“
„Ne. Jiná bitva. Nemohl jsem tehdy létat. Snažil jsem se ji přimět, aby zůstala se mnou, ale nechtěla velet ze země. Žila pro let.“
„A teď tráví čas s těma nejlevnějšíma holkama, jaké dokáže najít. Za což do něj reju.“ Talyn položil podnos vedle Gavariana, než šel pomoc Veze a Warovi s jejich jídlem.
Gavarian kývl na Faina. „Jo, nechci žádné závazky. Samice nestojí o emocionální vazby o nic víc než já. Vyměňujeme si zboží… pokud víš, co tím myslím.“
Když se děti objevily s jejich podnosy, Talyn podal Fainovi zabalené jídlo a pití. „Oba odvedu domů a ujistím se, že za sebou zamknou.“
„Děkuju ti.“ Fain rozcuchal Warovi vlasy. „Potřebujete vy dva ještě něco, než půjdu?“
„Jsme v pohodě, paka.“
Pohlédl na Vegu a povytáhl obočí.
Postavila se, aby ho objala. „Promiň mi za to, co se stalo.“
„V pohodě.“ Fain se naklonil, aby ji objal. Políbila ho na tvář, než se odtáhla. „Dobrou noc, paka.“
„Dobrou. Buďte na Talyna a Gavariana hodní. Nedoveďte je k šílenství.“
Fain je opustil, ale u východu se zarazil, aby se ohlédl a mohl si prohlédnout, jak spolu jí a žertují. V těle se mu rozlilo podivné teplo. Bože, jak nenáviděl ty roky, které s Talynem a Galene jako se svou rodinou ztratil.
V žaludku mu zakručelo, jak mířil do velitelského střediska, kde Galene přijímala denní hlášení od velitele Andarioňanů. Byla ve své roli elitní vojenské vůdkyně působivá. Na rozdíl od jeho matky Galene své postavení nevyužívala k tomu, aby ostatní ponižovala. Držela se svého vnitřního klidu, což jí umožnilo poslouchat a vést se sebejistotou, která byla nakažlivá. Byla inspirativní. Jak moc jí tu schopnost záviděl.
On osobně byl kretén. Všem lezl na nervy a většinou neprokazoval žádnou jinou schopnost.
Když ukončila spojení, otočila se k němu s povytáhlým obočím. „Něco se děje?“
Usmál se. „Jen jsem v úžasu z tvých vojenských schopností. Připomínáš mi Hermionu Dane.“
„Rynovu matku?“
Přikývl a uzavřel vzdálenost mezi nimi. „Ano, a to je ode mě obrovský kompliment.“
Podal jí krabičku. „Přinesl jsem ti večeři.“
„Ach!“ Vydechla a našpulila rty v tom nejpřitažlivějším způsobu, jaký kdy viděl. „Děkuju! Umírám hlady.“
Stejně tak on, jen netoužil po jídle. Sakra, rozčilovalo ho, jak z něj dokázala udělat zase toho teenagera, a stačil jí na to jediný pohled. Nebylo spravedlivé, že nad ním má takovou moc a zdálo se, že on ji nijak neovlivňuje.
Vzala si jídlo k malému stolku, ze kterého mohla sledovat veškerou komunikaci i stanici.
„Mohu se k tobě přidat?“
Galene se posadila a zamyšleně se zamračila nad jeho otázkou, jak rozbalovala jídlo.
„Předpokládala jsem, že ano.“
Posadil se vedle ní a zalovil ve své vlastní krabičce.
Na okrajích rtů si jí pohrával lehký, roztomilý úsměv.
„Co je?“ Zeptal se s obavami.
„Tohle musel vybírat Talyn.“
„Jak to víš?“
„Je to až nechutně zdravé. Pořád se stravuje, jako kdyby trénoval v aréně. Dokonce i Felicia si stěžuje, že z toho má trvale poškozené chuťové pohárky.“
Fain jí se smíchem nabídl své jídlo. „Chceš to vyměnit?“
Z počátku na něj koukala podezřívavě, než nadšeně přikývla. „Zapomněla jsem, jaký si gurmán. Pořád vaříš?“
„Ne tak jako kdysi. Je těžké ve vesmíru shánět koření. A na lodi na nějakou troubu můžeš zapomenout.“
Podělila se s ním o kousek jídla. „To je mi líto.“
„Proč?“
„Protože nemůžeš dělat to, co vím, že tě moc baví.“ Zavrtala vidličku do nudlí a dala je do úst.
Fain seděl v tichosti, jak ho zaplavily bolestivé emoce. Nikdo ho nikdy neznal lépe než Galene.
Ani Dancer.
Protože ho nikdy nesoudila ani nezesměšňovala jeho sny, sdílel s ní věci, pro které by raději zemřel, než aby je řekl někomu jinému. A to ho přimělo vzpomenout si na věci, které dělala, když byla mladá. Na to, jak vše prožívala, jako kdyby se ze života snažila vysát veškerou dřeň.
„Mluvíš se svými sestrami?“
Smutek jí potemněl oči. „Ne. Rodina se mnou přerušila kontakt, když jsem odešla z domu.“
Zachvěl se.
Chytil ji za ruku. „Ne. To já jsem si zvolila. Mohla jsem se Talyna vzdát a oni by mi domluvili jiného samce.“
„Proč jsi to neudělala?“
Galene přemýšlela nad tím, jak mu na tu otázku odpovědět. Nakonec řekla holou pravdu.
„Byl to tvůj syn. A můj. Ano, měla bych snazší život. Ale žádný život není bez problémů a tragédie. Pokud jsem měla prožít mizérii, raději jsem vedle sebe měla své dítě, než abych musela neustále přemýšlet nad tím, co se mu stalo. Jak se má. Kdy ho znovu uvidím. A ano, má všechny tvé špatné zlozvyky. Přísahám ke všem bohům. Je to, jako kdybych tě naklonovala.“
„To tě musel dovádět k šílenství. Matka si vždy stěžovala, jaké jsem břímě a že ji připravím o rozum.“
Galene utichla, když zachytila bolest skrytou v jeho škádlivých slovech, a vzpomněla si na tvrdou kritiku jeho matky. „Vlastně jsou to vlastnosti, které na svém synovi mám ráda. Je velmi uvážlivý a laskavý. Sladký.“ Kývnula k jeho jídlo. „Všimni si, jak je tvé nechutně zdravé jídlo pěkně vyvážené.“
Zasmál se. „Ano, to je.“
Nabídla mu kousek z jejích mnohem chutnějších pikantních nudlí. Potom na něj zamlaskala jazykem, když se netrefil a musela mu otřít bradu ubrouskem. Ale úsměv jí ztuhnul na tváři, když si všimla jedné z jizev mezi jeho vlasy, která byla po operaci mozku, kde Venik buď implantoval jeho bombu či neurospojiče pro jeho loď.
„Jsi v pořádku?“
Galene přikývla. „Jen obdivuji tvou krásu.“
„Opatrně, nebo si začnu myslet, že mě máš ráda.“
„Tak to nemohu dopustit,“ ušklíbla se.
Fain zmlkl, když ho začaly vzpomínky dusit tak divoce, že měl problémy polknout jídlo. Bože, jak mu ta žena chyběla. To, že s ní byl teď, bylo mnohem horší. S křišťálovou jasností si uvědomoval, o kolik toho ve svém životě přišel.
Olízla si prsty, než si otevřela denní report. „Mimochodem, víš, jak moc tě Vega zbožňuje?“
„Cože?“
Pohlédla na něj, zatímco psala a dělala zároveň další tři věci, zatímco s ním mluvila. Sakra, zapomněl, jak dobře dokázala fungovat. „Říkala mi, jak jsi je zachránil. Že si odmítl Venikův rozkaz, jen aby sis je mohl nechat jako svou rodinu, i když vyhrožoval, že tě zabije, pokud se jich nezbavíš.“
Fain se bezmyšlenkovitě natáhl, aby se dotkl staré jizvy, která procházela parietálním lalokem, kde mu byl vložen čip, který by jednoho dne mohl ukončit jeho život.
Nebo z něj udělat mrzáka bez mozku.
Venik byl rozpálenější než jádro samotného slunce, když se Fain vrátil z mise se dvěma lidskými dětmi.
„Co si k čertu myslíš, že děláš, ty zelenáči?“ Venik ho chytil pod krkem a přitiskl ho ke zdi. „Nejsme žádná školka. Máme tu od Tavali dost sirotků. Nebereme nalezence.“
Fain zatnul zuby, aby nepromluvil. V takové náladě ho Ven vůbec neslyšel. Fain však byl otrok a odmítal být součástí systému, který by zničil další život. „Zaplatím za jejich pokoj i stravu.“
„Čím? Vlastním tě.“
„Mohu vzít mise navíc.“
Krutý úsměv mu zkroutil rty. „Vážně si je chceš nechat? Můžeš skočit do arény.“ Vrazil Fainovi dvě facky. „Tak co? Pořád je chceš?“
Fain musel Venikovi vzdát hold. Věděl, jak najít to nejslabší místo, kterým někoho mohl nejvíce zranit. „Ano. Pořád je chci.“
Ven ho odstrčil pryč. „Skvěle. Dnes večer se tam hlas. Ujistím se, že tě přidají do programu.“
Fain se se zvednutým žaludkem vrátil na palubu, kde na něj děti čekali. Stellavega Jaswinder mu dosahovala v deseti sotva ke stehnu. Ale při pohledu na tu zranitelnou odvahu, kterou prokazovala, když držela bratra za ruku a utěšovala ho, mu tolik připomínala Galene, že jí propadl. Usmál se a chytil ji za ruku. „Všechno je v pořádku. Vezmu vás na místo, kde budou i další chlapci a dívky, dokonce i milá dáma, která vás bude hlídat. Když budete mít nějaké problémy, kdykoli mi můžete zavolat a já se o ně postarám.“
To byl jeden z mála slibů, které kdy v životě dokázal udržet. A byl za to vděčený bohům.
Vzdychl a pokrčil rameny, když si všiml Galenina zvědavého pohledu. „Jsou to hodné děti. A věděl jsem, že mě Ven nezabije. Mohl mě možná donutit přát si, aby to udělal, ale příliš do mě investoval jakožto do pilota Tavali, jen aby mě popravil kvůli osobní zradě.“
„Jsi si tím jistý?“
„Jo… provokoval jsem ho dost na to, abych to věděl.“
Galene znovu nepromluvila, dokud Tavali v koutě neodešli a nebyli sami. Poté se na něj upřeně podívala tak, že ho to zneklidnilo. „Vážně sis nechal udělat vasektomii?“
„Co tě na to navedlo?“
„Myslím na to od chvíle, cos to zmínil.“
„Proč?“
„Jen se ptám. Není to rozhodnutí, které by Andarioňan udělal lehce.“
To proto, že to bylo proti všem náboženstvím na jejich planetě, dokonce i proti jejich kulturnímu učení, no jo. Andarioňané byli učeni chránit a rozšiřovat svou pokrevní linii co největším počtem děti. „Já vím.“
„Tak proč si to udělal?“
Pokrčil rameny. „Omira nechtěla vychovávat hybrida. Bála se, co by se jí mohlo stát při těhotenství. Nestaral jsem se dost na to, abych se s ní hádal. Vzhledem k tomu, jak lidé i Andarioňané zacházejí se smíšenými dětmi, myslel jsem, že to tak bude nejlepší. Dítě by to mělo vážně těžké i bez matky, která by ho nemohla vystát.“
„Když to bylo takhle, proč sis jí vzal?“
„Byl jsem sám, Stormy. Vyhoštěn svou rasou i rodinou. Doma to měla vážně špatné a zoufale se chtěla zbavit svého otce. A i když věděla, že ji nemiluju, také věděla, že jí nikdy neublížím. Na začátku se ke mně chovala hezky, takže bylo snadné předstírat, že to není tak zlé.“
„A co se stalo pak?“
Zvedl ruku. „Když jsem byl v práci, našla tvou fotku, kterou jsem si schoval, a uvědomila si, že nosím tvůj prsten. Když jsem se vrátil, šíleně mi šla po krku. A vzhledem k tomu, že to bylo napsané v Andarionštině, nechala si to přeložit a šla mi po koulích. Přiznala, že ani ona mě nemiluje, že mě jen využila, aby se dostala od otce.“
„Ach, Faine… to je mi líto.“
Povzdechl si. „To nebylo to nejhorší. Řekla mi, že je těhotná a vyhodila mě z domu. Bohužel jsem tomu nevěřil. Myslel jsem si, že lže, aby mi ublížila. O tři dny později jsem se vrátil, abych si vzal pár věcí, a našel ji v posteli s mým dávným přítelem… a viděl jsem test, který potvrzoval těhotenství. To potvrdilo, že mě už nějakou dobu podváděla.“
Zvedla se a přitiskla si jeho hlavu k břichu. „Nenávidím to, že sis tím musel projít. To sis nezasloužil.“
„Za to, jak jsem tě opustil, jo. Nikdy jsem neměl dovolit, aby mě od tebe Merrell a Chrisen zahnali.“
„Byl jsi sotva dítě. Vážně. Co si mohl dělat?“
„Nevím… ale hádám, že to je důvod, proč jsem s Venem tak sebevražedný. Jim jsem vzdal svůj život, takže je mi teď fuk, co mi Ven udělá.“
Odtáhla se a pohlédla na něj. „Měl by ses starat. Mě to není jedno.“ A potom ho políbila tak sladce, že zůstal bez dechu.
Zavřel oči a vdechoval její vůni, když ho provokovala jazykem a plně ochutnávala. Chytil jí obličej do dlaní a vychutnával si dozvuky polibku. V tu chvíli zapomněl, kde jsou. Zapomněl na všechny ty roky, kdy byly od sebe.
Vzpomínal si jen na to, že ji potřebuje, aby žil.
Krev se mu řítila žilami s takovou intenzitou, že přerývavě dýchal a tělo měl tak ztuhlé, že cítil fyzickou bolest z touhy být uvnitř ní.
Galene se znenadání odtáhla.
A protože neměl v mozku žádnou krev, měl co dělat ji dohnat, když se vrátila k panelu a začala mačkat obrazovku. „C-c-c-o se děje?“
„Slyšels to?“
Upřímně řečeno? Jediný zvuk, který slyšel, bylo jeho srdce, které mu tlouklo v uších. Ale když se naklonil, zachytil mužský hlas, který něco říkal v Andarioňštině.
Ženě.
Na obou hlasech bylo něco známého. Přesto je nedokázal umístit. „Počkej… je to…“
„Eriadne,“ dokončila. „Pustili ji z vězení.“
„To je vážně ona?“
Přikývla. „Ano. Věř mi, znám hlas té děvky.“
Zamračil se, jak dál mluvili. „Kdo je to Nyran?“
„Merrellův nejmladší bratr.“
„Myslel jsem, že zemřel.“
„Já taky.“
Fain zatajil dech, když bylo vysílání přerušeno, jako kdyby si uvědomili, že jsou odposloucháváni. Posadil se a hlava se mu točila. Kdysi byl Ven s Eriadne v posteli – doslova a obrazně – a snažil se tak vrazit Andarioňanům kudlu do zad. Bylo možné, že se o to snažil znovu?
„Tohle je zlé, Storm.“
Opřela si bradu o ruce a přikývla. „Nemáš ani tušení.“
Z jejího hrůzostrašného tónu se mu postavily chloupky v zátylku. „Povídej.“
„Talyn zabil Chrisena a Merrella. Roztrhal je na kusy v aréně poté, co se pokusili zavraždit Feliciu a postavit se Cairistioně, z čehož byli i obviněni. Také Eriadne vlastnoručně dovedl ke spravedlnosti. Tedy, Morra a Qory s Rynem mu pomáhali, ale on byl v té partě jediným Andarioňanem. Osobně ji zatkl a také byl na stanici, když byla Paris, Nyranova matka, zabita. Nyran slíbil, že mu bude tančit na hrobě. A Eriadne… pokud ho někdy dostane do spárů, rozcupuje ho.“
Fain zaváhal, než se rozhodl říct jí něco, o čem nikdy nešeptnul ani slůvko. Nikomu.
Nikdy.
„Víš, ona je důvod, proč můj otec přišel o nohy.“
„Cože?“ Vydechla
Fain polkl a chvilku mu trvalo, než odhalil to nejstřeženější tajemství rodiny Hauků. Něco, o čem netušil ani Dancer. On to věděl jen proto, co se stalo jemu a Galene. Byl to poslední pokus jeho otce otřást Fainovým egem, a to proto Fain svého otce tak neuvěřitelně nesnášel.
„To pro ty bezcenné bastardy, které si ze sebe vytlačila, jsem se vzdal nohou? Měl jsem Eriadne nechat, aby je zabila a zachovat si své tělo!“
Fain se ušklíbl, když odsunul vzpomínku stranou a vysvětlil to Galene. „Protože můj otec zahanbil Eriadninu rodinu tím, že se vyspal s mou matkou, když byl zaslíbený Cairistioně, dala mu Eriadne na výběr – buď se vzdá životu jakéhokoliv syna, který se narodí mé matce, nebo nohou, na kterých tak hrdě stojí. A protože to byl Válečný Hauk, Eriadne nemohla legálně chtít jeho život ani ho uvěznit, aniž by jí to vybouchlo do obličeje, tak tohle byla její nabídka. Proto mou matku tak nenávidí. Proto je tak zahořklý a je zlý na každého, kdo se kolem něj mihne.“
„Myslela jsem, že o ně přišel v boji.“
„To je lež, kterou nás Eriadne donutila říct. Musel podepsat smlouvu a souhlasit, že je ztratil při bitvě s Tavali. To proto Anatolové tak nenávidí mou generaci. Proto si Dariana vzala Kerise a pak ho zabila a šla po Dancerovi. Kdybych zůstal, jednoho dne by mi naše dítě drželi nad hlavou a já bych stejně jako můj pakanenáviděl své syny za to, co mě stáli.“
„Nikdy bys nebyl jako tvůj otec.“
Možná, ale byly chvíle, kdy ze svých úst slyšel otcova slova a v hlavě měl jeho myšlenky. Časy, kdy cítil k vesmíru stejnou zahořklost. Zjevně čím víc se snažil utéct, tím rychleji se vracel na místo, kde začal. „Jen jsem chtěl, aby konflikt mezi mou rodinou a eton Anatoly ustal.“
Přitiskl si její ruku k tváři a vychutnával si ten vřelý kontakt. „Bože, je tak nespravedlivé, že musíme ty nejtěžší rozhodnutí dělat tak mladí. A pak zbytek života trávit s následky.“
Zahořkle se zasmála. „Myslíš, že jako starší bys udělal lepší rozhodnutí? Nevím jak ty, ale já jsem na tom pořád mizerně.“
Zasmál se a pak ji lehce políbil.
Pak na ně ale znovu dopadla realita. „Jdou si pro nás.“
„To je mi fuk,“ ujistil ji Fain. „Mohou jít po mně. Ale máš pravdu, Eriadne se nezastaví, dokud nebude ve svých spárech mít Talynovu hlavu.“
Galene překvapeně nadskočila a shlédla dolů na svůj komunikátor. Obličej jí rozzářil úsměv, než ho zdvihla k němu. Byla to fotka Talyna, Gavariana, Vegy a Wara v ložnici v dětském bytě. Stiskla tlačítko a objevilo se spojení.
„Dobrou, paka!“ Ozvala se Vega a War najednou. „Bratři nás uložili do postele a zamknuli. Uvidíme se zítra!“
Vega jim poslala polibek a pak se přetočila, aby se přitiskla ke svému bráškovi.
Talyn se postavil a natočil komunikátor na sebe. „Jen vám dávám vědět, že jsou nakrmení, v posteli a v bezpečí. Míříme do svých pokojů. Tedy, k tomu mému. Vari pravděpodobně zamíří k bordelu-“
„Trhni si, ty samolibý troubo,“ odsekl Gavarian zpoza kamery.
Talyn se chlapecky ušklíbl tak, že odhalil tesáky. „Dobrou, mami. Dobrou, Hauku.“ Než spojení skončilo, zaslechli ještě, jak provokuje Gavariana.
„Jsou vždy takoví?“
Přikývla. „Ale je to pro ně dobré. Vari je první osobou v Talynově věku, kdo s ním vždy zacházel jako s přítelem nebo bratrem. Dokud nezačal trávit čas s Varim, byl vždy tak vážný a přísný. Asi jako ty, kdykoliv kolem nebyl Dancer. Je dobré, že se pošťuchuje a směje jako normální mladý muž.
To dávalo smysl. Mezi většinou vojáku panoval blízký vztah, protože byli v boji odpovědní za své životy.
Smutné bylo, že to Fain nikdy nepoznal. Jako Andarioňan v armádě a s jeho příjmením, ho vždy drželi dál od jeho vrstevníků. Nikdo nechtěl být členem týmu s Haukem.
Chtěli je jen promenádovat kolem.
A když už byli u toho…
„Chci na tom spojení něco zkontrolovat. Za chvilku budu zpátky.“
„Buď opatrný.“
Cenil si těch slov, zatímco mířil k bytové oblasti. Při chůzi ho napadaly staré a surové vzpomínky. Viděl, jak se rodiče hádají, zatímco se skrýval v Kerisově pokoji před jejich zuřivým nepřátelstvím. Okolo Kerisovo narozenin šlo vždy vše do kytek.
Ale nikdy to nebylo tak zlé, jako tahle hádka.
„Všechno je to tvá chyba! Tvoje mizerné geny poskvrnily mou krev, vidíš, podívej, co si způsobila!“
„Moje? Neházej to na mou rodinu! Ne, když tvůj bezcenný předchůdce jen tak předal trůn! Kdo by udělal takovou hovadinu? Jedině blázen! Haukové jsou idioti od samého začátku historie a teď vidíš, co za to máš?
„Ano! Děvku za ženu a tři slepičky místo synu!“
V Kerisovbě pokoji, kus od jejich hádajících se rodičů, se Keris obrátil na Faina a popadl ho tak rychle, že se ani nestihl bránit, než ho bratr udeřil tak silně, že ho omráčil. „To je všechno tvá chyba! Budou mě teď nenávidět ještě víc, protože si musel jít a ošukal nějakou lidskou kurvu! Nenávidím tě!“ V zuřivosti, ho bratr začal bít rychleji, než se stihl bránit.
Dancer se rozběhl ho zachránit, ale Keris jejich bratra zvedl do vzduchu a mrštil ho proti zdi.
Pak Faina z pokoje odtáhl za vlasy. To, co pak následovalo, mělo rychlý sled. Ten křik a nadávky.
Fain si nakonec vzpomínal jen na to, jak ho Keris držel, zatímco z něj matka dělala vyvrhele, než ho polonahého a zkrvaveného vyhodili ze dveří a řekli mu, ať už je nikdy neobtěžuje.
Dancer poté slezl z okna ložnice s dvěma batohy. „Jdu s tebou.“
Ohromeně a bolestivě zíral na svého bratra, který ještě nebyl uzdravený po jeho operacích, které musel podstoupit kvůli Chrisenově zradě a Kerisovu násilí. Zadusil v sobě slzy. Dancer vypadal spíš jako malé dítě než Andarioňan. „Nemůžeš, Dancere. Musíš tu zůstat.“
„Nebudu tu s nimi. Jsou zlí. Ty jsi jediný, na koho se mohu spolehnout. To přece víš.“
Bohužel věděl.
Se strachem o svého bratra si ho vzal do náruče, objal ho a políbil na temeno hlavy. „Pojď. Vezmu tě za yayou. Ale nemůžeš jít se mnou. Nemám dost místa. A potřebuješ doktora.“
„Nechci tu být bez tebe, Faine. Nepřežiju tu sám.“
„To jsou Kerisovy kecy, D. Jsi silnější než tušíš. Tisíckrát raději bych měl jako zálohu tebe než Kerise. K čertu s jejich vojenskými hodnostmi a vyznamenáním. Si víc než jen Válečný Hauk, lepší než kdokoliv z naší rodiny. Nikdy jim nedovol namluvit ti něco jiného. A neboj. Nikdy nebudu daleko. Pokud mě budeš potřebovat, vždy tu budu.“
Jak moc si přál, aby dal podobný slib Galene i Talynovi. V minulosti se to zdálo být tak jednoduché.
Ale skutečnost…
„Hej, Faine.“
Zastavil a téměř se srazil s Morrou. Sakra, byla to ta nejdrobnější osoba, jakou kdy poznal. „Ahoj, promiň. Neviděl jsem tě.“
Rozkošně se zasmála. „Jo, já vím. To jsme my žáby. Přizpůsobili jsme se tak, abychom splynuli s okolím.“
„Myslel jsem, že to dělají chameleoni.“
„Ne, já jsem originálnější. A je těžší mě spatřit.“ Mrkla na něj.
Rozesmál se a zavrtěl hlavou. Připojila se k nim Jayne a něco Morre podala. „Co tu vy dva děláte?“ Zeptal se jich.
„Jsme na cestě za Galene.“ Jayne naklonila hlavu na stranu a zamračila se na něj. „Jsi v pohodě? Máš takový ten pohled, který mají Haukové vždy, když se o něco bojí, ale nechtějí, aby to někdo zjistil.“
Jayne příliš dlouho žila se svým manželem, Trisani. Začínala od Hadriana chytat psychické schopnosti.
„Jsem v pořádku.“
Morra pohlédla na Jayne. „Není v pohodě.“
„Máš pravdu.“ Setkala se s Fainovým pohledem. „Neboj. Vím, co se děje. Byla jsem na cestě za Lenou, abych jí řekla, že Hadrian i děti jsou zajištěni. Nemohu teď kontaktovat Nyka, protože je s mou posádkou v sektoru, ze kterého se neodvažují vyslat signál. Snažila jsem se spojit s palácem, ale odchytila jsem jen personál Cairie. Ze stejného důvodu jsem se neodvažovala zanechat vzkaz.“
Zaklel a nadechl se. „Máš nějakou představu, kam zmizel Jullien?“
Zavrtěla hlavou. „Před lety se po něm slehla zem, jakmile Liga povolila jeho zavraždění a podepsala mu rozsudek smrti. Někdo tvrdí, že zemřel a je pohřbený v nějaké zapomenuté základně v neoznačeném hrobě. A když na to koukneme reálně, nebyl to válečník a ani neměl smysl pr přežití. Nemyslím si, že by si byl schopen zavázat vlastní boty či zapnout kalhoty. Cairie od něj ten první rok dostala blahopřání k narozeninám, ale potom nic. Svých účtů se nijak nedotkl a celá desetiletí neposlal žádnou zprávu. V podstatě je z něj duch od chvíle, kdy Kiaru předal Nykovým nepřátelům a Nyk slíbil, že s jeho mozkovou hmotou vymaluje stěny místnosti, pokud ho ještě někdy potká.“
„Myslíš, že se ukryl u Eriadne?“
„Kdo ví, když jde o tyhle dva? Jullien stejně jako ona byl vždy úlisný bastard. Slyšela jsem, že ho obviňuje ze smrti jeho bratranců. Na tolik, že to ona vyjednala s Ligou smlouvu na jeho život. Ale jiné zdroje tvrdí, že je pohromadě sledovali celé roky. Osobně netuším, čemu věřit. Je-li naživu, musí ho chránit rodina. Bohové vědí, že by si ho žádná žena nikdy nevzala. Ne bez titulu a dědictví.“
Slabé vyhlídky. „Počkej… jeho rodiče nemohli Lize přikázat, aby smlouvu na jeho život stáhla?“
„Pokoušeli se o to, ale nešlo to. Když si to shrneme, Jullien byl přímou příčinou, proč byla unesena a téměř zavřažděna Kiara, která tehdy byla Gourishskou princeznou a v současné době je budoucí královnou Andarie a Triosy. I když je Cairie vládnoucí monarcha Andarioňanů, Liga zakročila a smlouva na Jullianův život stále platí. A protože už není dědicem, jeho rodiče nemohli ani pípnout, aby tohle zastavili. Museli by ho znovu přijmout, a to neudělají, protože se bojí, že by znovu šel Nykovi po krku, aby získal trůn. Takže pokud na Jilliena narazí nějaký lovec odměn či vrah Ligy, je po smrti. A pokud ho Nyk někdy znovu spatří… nezbude z něj ani vlásek.“
Fain se zašklebil. „O jakém typu smlouvy tu mluvíme?“
„Tom nejvyšším.“
Trhnul sebou. To znamenalo, že zadavatel smlouvy chtěl, aby byl Jullien před smrtí násilně mučen – a před vyplacením byl podán důkaz – než budou jeho ostatky znesvěceny. A i když nebyl Jullienovým fanouškem, takováto smlouva na život prince, který se nebyl schopen bránit, byla drsná. A skutečnost, že ho jeho rodiče znovu nepřijali, jen aby ho ochránila, byla ještě drsnější.
Ať žije Andarioa.
Proto Fain svou říši opustil. Byli rasou, která si jde po krku, a Anatolové byli ti nejhorší. To takováto bezohlednost ho přiměla opustit Galene, aby ji ochránil před podobným zvěrstvem.
Morra se na něj zamračila. „Proč se tak zajímáš o Julliena?“
„Šlo o divný rozhovor. Jen se snažím si spojit to, co do sebe nezapadá. A dýchalo by se mi mnohem snáz, kdyby byl Dancer tady a já ho viděl.“
Jayne přikývla. „To teda. Teprve teď mohu klidně dýchat, když vím, že je Hadrian v pohodě. Není nic děsivějšího než vědomí, že je tvá rodina v nebezpečí a ty se k nim nemůžeš dostat.“
Fain zachytil podivný výraz v Morrině tváři. „Kde je tvá rodina?“
„Qory je s Chaydenem. Nyk je na cestě sem. Talyn se chystá jít spát a s Jayne jsme na cestě za Galene.“
Zamračil se. „Promiň, ale co?“
„Můj otec byl zavražděn, když jsem byla ještě malá holka. Matka mi zemřela, když jsem dospívala. Jediná rodina, kterou mám, je Sentella.“
Fain se pro tu Phrixianku cítil špatně. „Promiň mi.“
Laskavě se na něj usmála. „To si nemohl tušit, krasavče. Vše je v pohodě. Pravda mě nikdy neurazí. Vždy si zvolím tu nejhorší pravdu než sladké lži.“
„Žena mého srdce. A když jsme u toho, nebudu vás dvě dál zdržovat od Galene. Potřebuji něco zkontrolovat.“
Jayne zaváhala. „Nedělej si staroti, Faine. Sentella ti kryje záda.“
„Díky. Oceňuji to.“ Sledoval, jak odcházely. A zatímco Jayne bez pochyby věřil, problém byl v tom, že netušil, kdo má v tomhle boji jejich záda.
Vypadalo to tak, že se Tavali chystali všechny zradit.
Dokonce i jeho. A on nemohl udělat nic, aby zachránil ty, které nejvíce miloval.