„Už můžeme zastavit?“ Kvílel Darice, zatímco úmyslně vlekl nohy pískem.
Zase.
A Sumi zase zavrtěla hlavou. I když bylo pozdě a sama byla vyčerpaná, neodvažovala se rozkládat tábor. „Musíme ke spaní najít místo, které není na volné ploše.“
„Ale já jsem tak unavený.“
„To jsme všichni, Darice,“ vyštěkla na něj Thia. „Není ti mizerně samotnému. A teď už zmlkni. Jen to zhoršuješ. Všem.“
Sumi zívnula, jak se nutila pokračovat. To se akorát odrazilo na dětech, které ji rychle napodobily, a přinutily ji toužit po divokém ochránci, který by je zavedl do bezpečí.
„Chci, aby tu byl Dancer.“ Darice si protřel oči. „Nebyl by na mě tak zlý.“
Thia protočila oči v sloup. „Tak proč se k němu chováš tak hrozně? Huh?“
„Protože mě dohání k šílenství. Nechápu, proč jednoduše nemůže mámu něčím potěšit a přimět ji, aby ho konečně přijala.“
Když Thia otevřela pusu, aby odpověděla, Sumi je umlčela: „Slyšíte to?“ Zašeptala.
Thia i Darice k ní vzhlédli s bledými tvářemi.
„Motory,“ vyhrkli.
Sumi přikývla. „Musíme najít úkryt. Utíkejte ke skalám.“ Nebyly nic moc, ale lepší než na volné ploše. Illyse uháněla kupředu, aby se přikrčila.
Sumi vytáhla blaster, připravená je bránit jak nejlépe to půjde.
Sotva doběhli ke skalám, když se v zorném poli objevily dvě vzdušné motorky. Zadržela dech a doufala, že je jezdci neuvidí.
Zpočátku si myslela, že jsou v bezpečí, a že projedou přímo kolem nich.
Dokud motorky nezatočily.
Sumi vyčkávala a chystala se vystřelit, když poznala černohnědé Andarionské pouštní oblečení na jednom z jezdců. Váhavě pohlédla přes dalekohled, aby se ujistila, že si to jen nepředstavuje.
Ale ne. Toho obrovského, sexy chlapa, by poznala kdekoliv.
„Dancer,“ vydechla a sklonila zbraň. Pokynula na Thiu a Darice, ať zůstanou v úkrytu s Illyse, aby se ujistila, že ho nikdo nedonutil je stopovat. Druhý jezdec mohl být kdokoliv.
Přítel i nepřítel.
Jakmile ji Dancer spatřil, motorky přistály.
Díky bohům, že nebyl zraněn. Oslabená úlevou si ani neuvědomovala, jak moc se o něj bála. Jak moc jí záleželo na jeho bezpečí.
Dokud se k ní nevydal krokem, který jí napověděl, že touží po její krvi. Tohle nebyl Andarioňan, který se posledních pár dní choval tak ochranitelsky.
Tohle byl válečník, který zaútočil na vězení Ligy a zabil každého, kdo se mu pokusil zabránit v záchraně lidí, pro které přišel.
„Co jsi s nimi udělala?“ Hluboce, děsivě zavrčel.
Zuřivý tón ji ochromil, ačkoliv si nebyla zcela jistá, na co se ptá: „Cože? S dětmi?“
„Darice! Thio!“ Vykřikl.
V okamžiku, kdy vstali, se rozběhl rovnou k nim a prudce je přitiskl k hrudi, jako kdyby se o ně bál. Sevřelo se jí hrdlo při pohledu na jeho ochranitelskou povahu. Oba políbil na hlavu, než obrátil svůj vzteklý pohled na ni.
Proč byl tak rozzuřený? Co provedla?
„Co se děje, strejdo?“ Zeptala se Thia. „Je všechno v pořádku?“
Zuřivost v jeho tváři byla hmatatelná, zatímco se stavil mezi ní a děti. „Teď už ano.“ Hauk je pustil. Obrátil se k Bastienovi, který na Sumi zíral, jako by viděl ducha. „Vy dva se znáte?“
Sumi zavrtěla hlavou.
Bastien se zeptal: „Omira Hauková?“
Hauka zamrazilo. Ta slova rozhodně potvrdila, že Bastien znal Faina natolik dobře, aby viděl fotku bývalé manželky, kterou si jeho bratr schovával. A panický výraz na Sumině tváři mu napověděl, že ani ona toho jména nebyla neznalá.
Ani trošičku.
Co se to tady sakra dělo?
Bastien se zamračil na Hauka. „Co děláš s ex-manželkou svého bratra?“
Krví se mu prohnal oheň s tak surovou divokostí, že si nebyl jist, jak si v tu chvíli zabránil Sumi na místě zabít. Vložil hodně víry do ženy, kterou sotva znal.
A s tím právě skoncoval.
Hauk popadl Thiu a Darice a posadil je na motorku, se kterou přijel. Uzamkl pohledy s Bastienem. „Dostaň je k základně. A raději mě nezraď.“
Bastien se zamračil, jako kdyby ho urazilo, že to vůbec naznačil. „To bych nikdy neudělal.“
„Dobře, protože ta blondýnka, jejíž zadek si očumoval, je nejcennější a nejmilovanější dcerou Nemesise. A má jen jediné pravidlo pro ty, co s ní chtějí randit… nedělejte to.“
Bastienovi se vytratila barva z tváře. Zeptal se Thii: „Tvůj otec je Nemesis?“
Thia si ztěžka povzdechla. „Když má dobrý den, tak ano. Když špatný… řekněme, že bys s ním nikdy nechtěl být na jedné planetě.“
Bastien uzamkl pohled s Haukem. „Nic, a tím myslím n-i-c se jim nestane.“
„Fajn. Protože jestli si jeho dcera jen nakopne palec, zatímco ji hlídáš, bude tě až do smrti lovit, i kdyby se měl vrátit z pekla, aby to dokončil.“
„Nepřijímám hrozby, Hauku. Ale tuhle… považuji za vhodný návrh pro mé zdraví a pohodu. Díky za varování.“ Odkašlal si a kývl na Thiu a Darice: „Následujte mě.“
Hauk se ani nepohnul, dokud nebyli pryč. Teprve pak se vrátil k Sumi. Strach v jejích očích ho dusil, ale už přestal být jejím pěšákem. Prostředníkem v té hře, co hrála. Chtěl odpovědi a získá je. I kdyby ji měl zabít, aby se dostal k pravdě.
Sumi se nemohla hnout, když viděla surový vztek, co plál v těch děsivých Andarioňanských očích. Zabije mě. Věděla to. Cítila to každou částí svého bytí.
Jako kdyby znovu čelila Avinovi.
Ale odmítala se krčit. To v sobě neměla. Jako vždy vzdorná, stála a čekala na nadcházející bouři, kterou jeho postoj sliboval.
Hauk se zastavil u ní. Z jeho masivní velikosti se cítila zakrsle a drobně. „Jsi tady, abys mě zabila, že?“
Sumi spolkla knedlík v krku. „Nejsem tady, abych tě zabila. Kvůli tomu mě nikdy neposlali.“
„Tak proč jsi tady? Ve skutečnosti? Bastien mi řekl, že viděl loď, která tě tu vyhodila. Tak, aby ses dostala k mému táboru. Nejsi na útěku. Pokud si sem nebyla poslána, abys mě zabila, tak co chceš?“
Kousla se do rtu a zamrkala slzy, když spatřila ryzí nenávist v jeho očích. Nemělo by jí záležet na tom, co k ní cítil.
Ale záleželo. Mnohem víc, než by mělo. Jako kdyby jí kopl přímo do břicha. Nedokázala dýchat, jak to do ní vše vrazilo. A hluboce litovala, že ho jakkoliv zranila.
Se zmatkem v hlavě se snažila rozhodnout, co říct nebo udělat. Co bude potřeba, aby získala zpět ztracenou důvěru. Zvláštní, že jí vlastně nezáleželo na vlastním životě. Upřímně, ani si nemohla vzpomenout, kdy jí na něm naposledy záleželo. Od noci kdy zabila Avina, zatímco se ji snažil zabít, nic z něj stejně nezbylo. Její život byl jen nekonečnou noční můrou v pekle.
A možná to tak mělo být. Možná si to zasloužila za to, jak byla slepá a hloupá.
„Odpověz mi!“
Nadskočila z divokosti jeho rozkazu. „Vím, že mě nenávidíš, Hauku. A máš na to plné právo. A vím, že budeš chránit to, co miluješ. To jsem se od tebe naučila očekávat.“ Vytáhla nůž z pochvy v rukávu.
Ztuhl, ale ani se nepohnul, když se s ním k němu přiblížila.
Otočila ho v ruce a podala mu ho jílcem napřed. „Vezmi si ho.“
Ani se nehnul. „Proč?“
„Abys věděl, že ti říkám pravdu. Kyr mě sem poslal s rozkazem, abych o tobě získala informace. Chtěl najít něco, co by tě spojilo se Sentellou, ale hlavně s přepadením věznice na Brinearu.“
S očima žhnoucíma ohněm jí vzal nůž z ruky.
„Zjistila jsem, co chtěl,“ pokračovala Sumi. „Svůj první den.“ Setřela si slzu, která jí sklouzla po tváři. „Je to v tvé kapse. Dala jsem to tam, když jsem tě políbila, abych nebyla v pokušení to někdy využít proti tobě.“
Hauk se zamračil nad tím, co mu říkala. Byla to pravda? Měl by se odvážit věřit jedinému slovu z těch lživých rtů? „Tomu nerozumím.“
Zhluboka se nadechla. V těch oříškových očích se zrcadlila bolest, ze které cítil smutek. I když proč by se tak měl cítit kvůli vražedkyni, která ho přišla zničit, to neměl tušení.
„Má Kalea je vším, na čem mi záleží. Nezaslouží si vyrůst jako voják Ligy, v jejich brutální péči. Nebo hůř, být vycvičena jako vražedkyně. A tys mi slíbil, že ji zachráníš. A já vím, že Andarioňané plní své přísahy. Prosím, nevycouvej z toho kvůli tvým citům ke mně. Dokážu ustát cokoliv, čím mě Kyr potrestá za to, že jsem selhala v misi, dokud budu vědět, že bude v bezpečí. Nevěřím, že Kyr dodrží své slovo a propustí ji. Nemůžu si dovolit být tak hloupá. Ale věřím tobě, Dancere. Vážně.“
Hauk přimhouřil oči, když v jejích slovech slyšel pravdu. Rozhodně nelhala. A nikdy by nedovolil, aby bylo její nevinné dceři ublíženo, ale potřeboval vědět, o čem mluvila. „Jaké důkazy?“
Sáhla mu do kapsy a vytáhla malý přístroj. Zapnula ho a nalistovala staré fotografie s ním a jeho nejlepšími přáteli. „Každý, kdo vás pět viděl bojovat v oblecích Sentelly pozná, kdo stojí ve vrchním velením. Měl bys je vymazat.“
Dvakrát zkontroloval, že soubor nebyl zkopírován či přeposlán. Nebyl.
„Nerozumím tomu.“
Oříškově zelené oči se leskly neprolitými slzami. „Jak už jsem řekla, nemůžu si dovolit věřit Kyrovi. Nejsem hlupák. Viděla jsem krutost, které je schopen. Vychutnává si to, co způsobuje ostatním. Nemá žádnou čest ani slušnost. Nikoho nemiluje. Sice si nejsem zcela jista, že ti mohu věřit, ale z vás dvou jsi ty ten víc čestný. A vím, jak je pro tebe důležitá rodina. Že respektuješ nejen ji, ale hlavně své přísahy. I když ti to ubližuje.“ Těžce polkla. „Zabij mě, jestli musíš, pokud se pak budeš cítit lépe kvůli bezpečí tvé rodiny, ale prosím, zachraň mou holčičku. Neměla by platit za mé chyby.“
Hauk ji chtěl nenávidět. Vážně. Ale poprvé chápal Kerisovu šílenou závislost na drogách. Tu potřebu mít jedinou věc, o které víte, že bude pro vaši bytost smrtelná. Chuť riskovat svůj život kvůli jediné vteřině potěšení.
Sumi byla jeho závislost. A on byl ochoten zemřít, aby ji měl.
Z hrdla se mu vydralo zavrčení. Věděl, že by ji měl na místě zabít. To bylo to nejchytřejší, co mohl udělat. Přesto, musel respektovat jakoukoliv matku, která nabídla svůj život, aby ochránila své dítě.
Ten, kdo dokázal být tak nesobecký, nemohl být zrůda. A přesně jak řekla, Kyr by nezaváhal, než by podřezal hrdlo vlastní rodině, pokud by si tím získal postup v kariéře.
Nebo jen tak pro radost.
Pořád měla duši, a ty zatracené slzy ho ještě více oslabovaly, protože nerušeně stékaly po jejích tvářích. Cítil se jako osel za to, z čeho jí obvinil a že ji rozesmutnil. No a co, že něco provedla?
Z nějakého šíleného důvodu na ničem z toho nezáleželo.
A teď se ho bála. Neušel mu strach v těch oříškových očích, když mu statečně čelila. Tváří v tvář. Čekala na smrt doručenou jeho rukou.
Než se dokázal zastavit, podal jí ten nůž zpátky.
Odmítla si ho vzít. „Ještě je tu něco, co o mě musíš vědět.“
Vnitřnosti se mu z jejího zoufalého tónu ještě více smrskly. Nemohl na to čekat. „Co?“
„Jsem Omiřina mladší sestra.“
Spadla mu brada. I když, aby byl upřímný, měl podezření. Přesto, něco podezřívat a mít to potvrzené, to jsou dvě diametrálně odlišné věci.
„To proto jsi mi neřekla své příjmení, když jsem se ptal?“
Přikývla. „Věděla jsem, že mě za to budeš nenávidět. A to proto mě Kyr poslal na tuto misi. Věděl, že nenávidím tvého bratra, a myslel si, že tě má přítomnost znervózní natolik, abys udělal chybu, kterou by mohl využít proti tobě.“
Tak tohle od ní nečekal. Nikdo nenáviděl Faina. Ne zcela. Dokonce i když někomu nakopal zadek, nakonec ho ten člověk měl rád. „Proč sakra nenávidíš mého bratra?“
„Za to, co provedl mé sestře.“
Zamračil se na ni. Co Fain provedl Omiře? Vážně? Byla Sumi šílená?
Musela být…
„Co? Že nechal tu děvku žít, i když jí měl vyrvat hrdlo?“