Hauk, ve kterém to vřelo touhou po pomstě, se přinutil kleknout před královnou uprostřed malé, provizorní kanceláře, kterou pro ni zřídili na palubě lodi, i když to, co ve skutečnosti chtěl udělat, bylo sejmout ze zad meč a setnout jí hlavu…
Ať už to byla Nykyrianovo máma nebo ne.
Ale věděl, že by ho osm strážců, kteří mezi nimi stáli, zabilo dřív, než by k ní stihnul udělat víc než rozzlobený krok. Byl sice hbitý, ale oni byli i na Andarioňani hodně trénovaní, a byli stejně motivovaní jej zabít, jako byl on se svou touhou zabít královku za to, že zatkla Sumi.
Cairistiona, která seděla za stolem, na něj zírala s výrazem, kterému nebyl schopen porozumět. Dlouhé černé vlasy měla stočené do složitých copů, které lemovaly dokonale krásnou tvář, ze které na něj koukaly podezřívavé červeno-bílé oči. Za mlada, ještě než se dala dohromady s Nykyrianovým otcem, získala hodnost hlavního velitele Haneské Andarionské armády.
Její rodová linie byla mezi Andarioňany vždy jednou z nejlepších, a krev zdědila po válečnících, kteří se svou zuřivostí vyrovnali i Haukům. To byl důvod, proč se jeho babička snažila sjednotit jejich rody po všechna ta staletí. Pevně věřila tomu, že by porodili legendární válečníky, kteří by Andarii střežili po celou věčnost.
A stejně jako jeho rodina, ani Cairistiona nebyla známa pro odpouštění a toleranci. Ty nejhorší krevní msty, které hanily historii Andarioňanů, započal právě její rod.
Přejela si spekulativně přes tesáky, než konečně promluvila.
„Zajímavé… když přede mnou naposledy klečel Válečný Hauk, byl jím tvůj otec, který se přiznal k tomu, že mě zneuctil a porušil slib, co složil mému rodu. Máš vůbec představu, jak to pro mě bylo ponižující?“
Shlédl na jizvu na paži, která mu připomínala všechny ty časy, kdy klečel před Darianou, která jeho slib chladně a bolestivě odmítla před oběma jejich rody. „Ano, Veličenstvo. Mám, a hluboce se omlouvám za veškeré nepříjemnosti, které Vám moji rodiče kdy způsobili.“
Naklonila hlavu a zabubnovala drápy o stůl, zatímco jej dál sledovala. Neměl tušení, co se jí honí hlavou… nebo zda ho měla v úmyslu potrestat za chyby rodičů. Jako královna měla moc i výsady, aby si s ním udělala, co chtěla. Všichni Andarioňané byli považováni za majetek a sluhy královského rodu, což byl další důvod, proč byl čin jeho otce vůči Cairistioně tak neslýchaný.
A nejspíš to mělo co dočinění s tím, proč odmítla, aby byl při tomto setkání i Nykyrian.
Přestala bubnovat prsty. „Vstaň, Dancere, z rodu Válečného Klanu Hauků, syne Endine a Ferrala, a řekni mi, proč si tak drže vyžadoval tuto audienci.“
Hauk pomalu vstal a ujistil se, že má pohled před královnou sklopený. Možná byl nejlepší přítel s jejím synem, ale nebyl v pozici, kdy by jí mohl koukat do očí.
„Přišel jsem naši nejvyšší panovnici požádat, aby mě vyměnila za lidskou ženu, kterou drží, Sumi Antaxas. Ať už jsou její zločiny jakékoliv, nabízím vlastní život a ochotně přijmu její trest za svůj.“ Jeho žádost by za normálních okolností byla něčím, co by manžel udělal pro svou manželku, otec pro syna nebo bratr pro sestru.
Přimhouřila oči. „A proč bys mě měl prosit o život člověka?“
Musel zarazit svůj sarkasmus nad jejím pohrdáním lidskou rasou, zejména s ohledem na fakt, že její synové byli napůl lidé. Ztěžka polkl s vědomím, že tahle jediná odpověď by mohla ovlivnit jeho žádost o shovívavost. „Je mým životem, Veličenstvo. Nerad bych ji viděl zraněnou.“
Cairistiona vstala a postavila se před něj. Vzala mu bradu do rukou. „Podívěj se na mě.“
Pohlédl jí od očí a poté uhnul pohledem.
„Posedla tě Zuřivost?“ Zeptala se šokovaně.
Přikývl.
Pustila mu obličej. „Pro toho člověka?“
„Ano, Veličenstvo.“
Těžce si povzdechla a začala přecházet kolem něj. „Máme tu takový problém, Hauku. To tvá vlastní rodina žádala její zatčení.“
To ho omráčilo. I když si myslel, že budou představovat problém hned, jak přistane, nečekal, že budou jednat až tak rychle. „Promiňte, Veličenstvo?“
Cairistiona na něj kývla. „Jsem si dobře vědoma toho, že tato lidská žena ohrozila blaho mé vnučky. A také vím, že zachránila život princezny Thii a bránila ji svým vlastním. Na příkaz své vnučky jsem tomu člověku odpustila skutky proti korině. Ale tvá matka a snoubenka naléhaly, že ji musím zatknout za to, že ohrozila život tvůj a tvého synovce… posledního z nejposvátnějších pokrevních klanů.“
Z těch slov ho polil ledový pot. „Jako poslední z krvé svého klanu, Veličenstvo, jí odpouštím. Zachránila mi život. Nezaslouží si být potrestána za to, že riskovala svůj život, aby ochránila ty naše. Ale jestli je to nutné, pak mi dovolte, abych zastoupil její místo. Rád přijmu jakýkoliv trest.“
„Obávám se, že na to je příliš pozdě.“
Srdce mu přestalo bít, jak ho popadl strach. Andarioňanská spravedlivost byla rychlá a velmi brutální. Zřídkakdy ji přežili Andarioňané.
Člověk, i když silný a vynalézavý jako Sumi, to nemohl nikdy ustát.
Cairistiona smutně zavrtěla hlavou. „Kdyby šlo o jakoukoliv jinou než tvou rodinu, mohla jsem své činy pozdržet.“
Ale proto, že byli hned druzí za královským rodem, musela jednat a dát jim spravedlivost, které se domáhali.
Okamžitě.
„Tvá matka odmítala ustoupit a žádala, aby ten člověk zaplatil životem za zločiny proti vaší rodině. Neměla jsem na vybranou.“
Naplnila ho absolutní hrůza a v tom jediném okamžiku nenáviděl Syna za to, že ho uvedl do bezvědomí. Kdyby byl vzhůru v době, kdy byla Sumi zatčena, mohl to zastavit.
Ale o šest hodin později…
„Rád pro ni zemřu, Veličenstvo.“
„Na to je již příliš pozdě, Hauku,“ řekla smutně. „Člověk Sumi Antaxas již neexistuje.“
Slzy mu naplnili oči, a cítil se, jako by mu někdo právě vykopl zuby. Jak mohla Sumi tak rychle zmizet?
K čertu s tebou, Syne!
Nejdřív zabije toho Ritadarionského bastarda. A pak zabije i ostatní za to, že nedokázali splnit to jediné, o co je žádal. Ochránit ji. Po celá desetiletí na ně vsázel svůj život i končetiny. Ani jednou nezaváhal, bez ohledu na to, co ho to stálo. Nikdy předtím je o nic nežádal. Nikdy.
A oni mu to oplatili tím, že dovolili, aby byla jeho žena zabita, zatímco byl bezmocný a nemohl to zastavit.
Ještě nikdy ho nic nezranilo tak, jako tahle zrada…
Proti všem právům a tradicím se setkal s Cairistioným pohledem, jak mu po tváři stekla jediná slza.
Nemohl dýchatk, ani myslet. Chtěl jen také zemřít.
Jak mohl dovolit, aby Sumi ublížili? Bohové, bylo tak nespravedlivé, že zemřela.
Kvůli němu.