Max zaklel, když ta slova zazněla a odrazila se ozvěnou v náhle ztichlé místnosti. Pozornost všech se upřela přímo na něj, zatímco všem v komickém souzvuku spadly brady.
Než Max třeba jen stihl pomyslet na útěk, Dev ho popadl za ruku a podíval se, jestli uvidí shodnou značku. Ušklíbl se, potřásl hlavou a povýšeně ho vyplísnil. „Maxi! Máš toho hodně co vysvětlovat!“
Strčil do Deva s výrazem naštvaného Rickyho Ricarda. Dev se jen dobromyslně zasmál. Toho obrovského bastarda ve skutečnosti nikdy nic nedokázalo vyvézt z míry.
Aimee postoupila z místa, kde kontrolovala Serrův rozbitý nos a krvácející ret. „Je to pravda, Maxi? Vážně jsi druhem téhle… ženské?“ Ze způsobu, jakým zaváhala, bylo zřejmě, že musela bojovat, aby použila takto zdvořilý termín.
Max si unaveně povzdechl a pak pomalu přikývl. „Ano, bohové mě opravdu nenávidí. A mají ošklivý smysl pro humor.“ Čehož byla ona živoucím důkazem.
Dali ho dohromady s touhle ženskou.
On, který se narodil jako drak a ona, arkádská drakobijka.
Cherif si odfrkl. „No, to vysvětluje záhadu ohledně tvého nezájmu o ženy během všech těch let. Předpokládali jsme, že jsi gay.“
Max ho počastoval podrážděným úšklebkem.
Ve skutečnosti by byl mnohem raději gayem, než být nucen k nedobrovolnému celibátu. To nejhorší prokletí jejich druhu spočívalo v tom, že mužští druhové byli fyzicky neschopní spát s jinou ženou, než se svou družkou. Když je jednou Sudičky s někým spárovaly, nemohli mít žádnou jinou, dokud jejich družka byla naživu. Bylo to nezrušitelné pouto.
Toho dne, kdy od své ženy odešel, věděl přesně, čeho se tím vzdává. Pěkně vysoká cena, kterou platil za svou svobodu a příčetnost… což vypovídalo o tom, jakou pekelnou fraškou bylo jejich manželství.
Ujistil se, že je jeho výraz prázdný a zkřížil si paže na hrudi. „Co tady děláš, Sero?“
„Musíme si promluvit… o samotě.“
Jo, jasně. Šel jsem do války proto, abych se vycvičil pro manželství… Když byli oni dva o samotě, nikdy to ani pro jedno z nich nedopadlo příliš dobře.
Tedy pokud zrovna nebyli nazí a ona nehárala.
Naneštěstí se tohle stávalo jen dvakrát ročně, a podle jejího naštvaného postoje odhadoval, že dnes v noci mít štěstí nebude.
Možná by ho vykuchala. Což by mohlo být bráno jako zlepšení oproti jeho současné celibátové situaci.
Max zavrtěl hlavou. „Všechno, co jsem ti musel říct, jsem ti řekl už dávno.“
„Věci se změnily.“
„Já se nezměnil, a vážně pochybuji, že ty ano. K čertu, máš na sobě to stejné oblečení, které jsi měla, když jsem tě viděl naposledy. A to bylo kdy? Před třemi tisíci lety? Nebo tak nějak?“
Zírala na něj.
Hořce se zasmál. „A tady je ten nenávistný, koule-scvrkávající pohled, který si tak dobře pamatuji. Chápu to tak, že je to pořád to samé. A teď, támhle jsou schody.“ Zamířil ke dveřím, které vedly do kuchyně.
Seraphina se teleportovala přes místnost a popadla ho za paži, aby ho udržela na místě. Ty zlato-zelené oči ho omamovaly a oslabovaly jeho vůli víc, než si byl ochoten přiznat. „Ne, Maxisi. Je to úplně jiné. Prosím. Potřebuji s tebou mluvit.“
Vyklenul obočí. „Tý jo, to je u tebe úplně nové slovo. Vůbec jsem neměl ponětí, že ho máš ve slovníku.“ V minulosti mu vždycky vyhrožovala jako by byl bezduché zvíře. Takové, které musí vycvičit, aby jí nečůralo na koberec a neokusovalo jí nábytek.
O trochu zvědavější ohledně důvodů, které ji přivedly do tohoto času, pohlédl na Fanga. „Jestli budu do východu slunce mrtvý, vlku, ulov ji a rozervi jí hrdlo.“
„Nemyslím, že chci vědět, jaký druh výstředního sexu provozují draci, jestliže přicházejí s takovým druhem varování. Jsem rád, že jsem medvěd spojený s překrásnou ženou.“
Max ignoroval Devův sžíravý komentář. Věděl, že bude lepší, když Seraphinu nebude brát do blízkosti svého mladšího bratra, který právě spal v Maxově podkrovním bytě… v dračí podobě. To poslední co chtěl, bylo způsobit Illarionovi další zranění. Jeho malý bratříček toho za sebou má víc než dost.
Jeho prací bylo chránit svou rodinu.
Dokonce i před svou vlastní družkou. A když s ní byl spárován a byl přinucen žít s jejím druhem, zjistil přesně, co drakobijky dělají drakům. Co si o nich myslí. Její zbroj byla krvavým holdem toho, co její lid dělá s jeho druhem.
Nejraději je měli pěkně mrtvé a jejich ostatky používali jen jako dekoraci nebo ingredience pro výrobu svíček a kosmetických přípravků.
Takže ji namísto toho teleportoval do speciální místnosti ve druhém patře, kterou Dev a jeho bratři vybudovali pro svoji méně zvladatelnou klientelu. Jelikož byla zvukotěsná, poskytovala jim naprosté soukromí. Byla také stíněná, takže jí zabrání použít proti němu magii. Vzhledem k tomu, co mu udělala, když naposledy udělal tu chybu a zůstal s ní o samotě, to bylo velice žádané opatření.
Počkal, až bude uvnitř, než rozsvítil světlo a zavřel dveře malého spartánského pokoje.
S čím nepočítal, byla nedobrovolná reakce jeho hormonů na její těsnou blízkost. Díky sladké vůni její pokožky mu v žilách burácela krev a v ústech se mu sbíhaly sliny. Postavila se do středu místnosti, přímo pod světlo, ve kterém její zbroj a zlatavá pleť zářily jako impozantní svatozář. Než si v tom mohl zabránit, začal kolem ní kroužit.
Do Hádu s tím. Už zapomněl, jak nádherná dokáže jeho družka být, když se ho nesnaží zabít a připíchnout si jeho kůži na stěnu svého stanu. Měla vnadné, plné tělo, které bylo stvořeno pro bezpočet hodin sexuálního maratonu. Žhavá vášeň Amazonky byla něčím, pro co by každý muž zabíjel.
A co hůř? Zaplavily ho všechny ty vzpomínky na hodiny strávené společně ve chvílích, kdy spolu nebojovali a neuráželi se navzájem. Hodiny smíchu a škádlení, které společně prožili v jejím stanu.
Proklel svou mysl za její neschopnost zapomenout.
Seraphina se snažila soustředit na to, proč je tady. Proč tak zoufale potřebovala mluvit se svým nepřítelem. Ale Maxis jí to příliš neusnadňoval. Jak mohla pohřbít vzpomínku na to, jak neuvěřitelně pohledný a přitažlivý je? Jaký na ni má jeho přítomnost vliv?
Je tak divoký a smrtící. Neodolatelný. Svůdný. Zakázaný. Ohromně mužný a primitivní. Měl v sobě syrový Dračí magnetismus, kterému žádná žena nedokáže odolat. Dokonce i mladé dívky v jeho přítomnosti propadají záchvatům nepochopitelného smíchu.
Ještě horší bylo, že kolem ní kroužil s hlavou nízko skloněnou, jako by byla kořistí, kterou chce zhltnout. A to jí i proti její vůli bralo dech a rozpalovalo ji to.
Zamračila se na něj. „Můžeš s tím přestat?“
„Přestat s čím?“ Jeho hluboký baryton ji vyzýval. Nikdo neměl takový přízvuk jako on. Převaloval slova na jazyku, jako by recitoval básně.
Odmítla se jím nechat okouzlit a odpověděla na jeho výzvu stejně divoce. „Ty víš, co děláš.“
Přes rty mu přelétl sexy záludný úšklebek. „Obtěžuje tě to?“
Ano. Samozřejmě že ano. Tohle mužští Drakosové dělali, aby rozšířily svoje neodolatelné feromony a omámily tak každou ženu, po které zatoužili. Tahle divoká predátorská chůze byla velice přitažlivá a on to dobře věděl. Kromě dospělých dračích mužů, neměla žádná jiná bytost tuhle svůdnou vábničku. Částečně proto byli tak neuvěřitelně nebezpeční. „Potřebuji s tebou mluvit.“
Přistoupil k ní. Přitiskl předek svého svalnatého těla k jejím zádům a sklonil hlavu, aby si opřel tvář vedle její. Jeho pichlavé strniště škádlilo její kůži, když se začal pomalu, rytmicky kolébat po Drakoském způsobu, který byl jejich vlastní formou předehry. Cítila, jak se každý sval v jeho těle napjal, když se kolem ní ovinul a přitiskl ji k sobě.
Ach, drazí bohové…
Jak jen tohle dělají? Je to něco, s čím se draci rodí nebo to získávají v mládí a učí se to ovládat? Celé její tělo ožilo, jako by právě byla uprostřed bitvy. Nebo jako by nahá ležela v jeho posteli. Bylo to tak intenzivní, že vůbec neprotestovala, když jí sundával přílbu a pokládal ji na podlahu. Nebo když jí rozprostřel vlasy kolem ramen. Zmohla se jen na to, že se zaklonila a přenesla na něj svou váhu, aby se podvolila jeho hypnotickému, prazákladnímu tanci.
Zůstala bez dechu, když proti bokům ucítila jeho pevnou erekci, zatímco jí objímal kolem pasu a skláněl hlavu, aby jí mohl přejet rty po krku. Vyschlo jí v hrdle a každičká část jejího těla bolestně toužila po jeho dotecích. „Já mám taky svoje potřeby, Sero.“
Zavřela oči a roztřásla se. Nenáviděla tu část sebe sama, která instinktivně odpovídala na jeho doteky, zatímco ji pomalu laskal. Ale to byla koneckonců povaha šelem. I když ona a Maxis byli odlišnými druhy draků, pořád byli draci.
Ne lidé.
Zcela odlišný druh.
Vášnivější.
Divočejší.
Ve všech ohledech.
Měla vědět, že není člověk, už když se setkali poprvé. Obvykle by si toho všimla, ale právě se nacházela uprostřed pářícího období, které bylo největší slabostí jejího druhu. Stejně jako lidé mohli mít draci sex, kdykoliv chtěli. Mnohé jej i provozovali, dokud neotěhotněly nebo nepotkaly svoje životní druhy.
Ale každých šest měsíců ženy procházely plodným obdobím, které je nutilo se pářit navzdory všem důvodům proti i navzdory zdravému rozumu. To nutkání bylo tak silné, že jim znemožňovalo myslet na cokoliv jiného. To proto existovalo tolik mýtů týkajících se Amazonek. O časech, kdy přicházely do měst, jen aby našly muže a nasytily s nimi své zvířecí chutě. O časech, kdy je nedostatek vhodných plodných mužů v jejich klanech přinutil válčit se svými sousedy s berserkrovskou zuřivostí.
Než Sudičky stvořily pouto druhů, bylo to pro ně zlé. Ale když jim byl vybrán a přidělen druh, touha pářit se byla během jejich plodného období dokonce ještě horší.
Dnes v noci byla nesnesitelná.
Neschopná mu odolat, mu zabořila ruku do jemných vlasů a přitiskla si jeho rty blíž. A když spustil ruku a vzal přes její zbroj do dlaně ňadro, vykřikla. Šíleně ho potřebovala.
„Řekni mi, co chceš,“ zašeptal jí do ucha.
Kousla se do rtu, vzala jeho hlavu do dlaní a přitiskla ho k sobě silněji. „Chci tě mít uvnitř.“
Skousl jí lalůček a něžně ho oždiboval, zatímco se svým ztvrdlým penisem otíral o její boky. Pak jí věnoval vzácný polibek na tvář... jeho dech svou hřejivostí mučil její kůži.
Pak ji pustil a chladně ustoupil.
Jeho zlatavé oči si ji změřily s ledovým odporem. „Nejsem tvoje děvka, ani tvůj majetek. A rozhodně nejsem tvůj pejsek, který přiběhne, kdykoliv zavoláš.“
Ohromená na něj bez dechu zírala. „Prosím?“
Jeho vlastní dech zněl přerývaně, když mezi ně kladl víc prostoru. „Řekl jsem ti, jaké jsou mé podmínky pro manželství. Partnerství. Ne otroctví a poddanství tvým nevypočitatelným rozmarům a svévolným pravidlům absurdním zákonům Amazonek. A co jsi udělala? Nemilosrdně jsi upřednostnila svůj kmen přede mnou. Ty jizvy si nesu až do dnešních dnů.“
Seraphina zamrkala, když se jí vybavily vzpomínky na noc před dávnými lety. Nala ho skoro zabila. „Byla jsem mladá a hloupá, a jsem dost dračice na to, abych to přiznala.“
„Na to už je příliš pozdě. Raději prožiji život v klášterním celibátu než přetrpět jediný další den s tebou. A teď jdi! Tvoje sestry čekají.“
Jeho odmítnutí ji zasáhlo víc, než kdy považovala za možné. Ne že by na tom záleželo. Nebyla tady proto, aby ho žádala o to, aby se vrátil do její postele. Byla tu, aby ho požádala o pomoc. „To není tak jednoduché.“
„Ale ano, je. Ty a já jsme skončili. Přijal jsem skutečnost, že nemohu mít jinou milenku, ale ty si můžeš najít nějakého hlupáka, který uspokojí tvůj hlad. A teď jdi. Už mě neobtěžuj.“
Seraphině se hrdlo ucpalo slzami, když si vzpomněla na poslední slova, které jí před dlouhou dobou řekl, zatímco k ní vzhlížel očima naplněnýma zradou – ‚Když jsme se stali druhem a družkou, řekl jsem ti, že ti s radostí dám své srdce, svůj život a svou lásku, ale když to udělám, mám jednu podmínku. Nikdy mě nezneužij. Láska není o zneužívání. A ty jsi mi ublížila naposledy, má paní. Skončil jsem s tebou. Navždy.‘
Ale Osud ji přinutil se k němu vrátit.
Neměla na vybranou. Potřebovala jeho pomoc.
Sevřelo se jí hrdlo, zatímco vymýšlela nejlepší způsob, jak mu říct, co mu říct musela. Kvůli jejímu tajemství ji bude nenávidět ještě víc než teď. A ona se mu ani nedivila. Cítila se hrozně kvůli tomu, co mu udělali.
Co mu udělala ona.
Arkádi. Katagariáni. Když se na to podívala zpětně, všechno se to zdálo být tak hloupé. Hořká bolest v jeho očích jí dnes večer přesně řekla, jakou škodu na něm jejich krutost napáchala – jaké na jeho věrné duši zanechala trvalé jizvy.
Musíš mu to říct.
Ale jak? Lidská rasa už toho jemu a jeho bratrovi provedla až dost ještě předtím, než se s ním setkala. Prostřednictvím jejích vlastních krutých dlaní, mu pak uškodili ještě víc. Měl plné právo za to jimi všemi pohrdat.
Přestaň být zbabělec. Musí se to dozvědět. Má právo to slyšet z tvých vlastních rtů.
Upřímně, nebyla žádná snadná cesta, jak tohle udělat.
Rychlá nebo snadná, či snad jemná metoda.
A když zamířil ke dveřím, neměla jinou možnost, než to na něj vychrlit.
„Tvoje děti tě potřebují, Maxisi. Jestli tě jim tě nepředám, oba je zabijí.“