Storm ignoroval přetrvávající bolest svého těla a postavil se s rozkročenýma nohama, připravený čelit naštvané Alterantce.
Jenže znovu vidět Evalle, to by dokázalo vyléčit i umírajícího… kterým do včerejška
i byl.
i byl.
Tmavé sluneční brýle chránily její citlivé, zářivě zelené oči jako obvykle, jenže její emoce před ním nemohlo zaštítit nic. Jako právě teď. Vnímal její zmatenost a neměl, jak zmírnit její úzkost. Zatím.
Když ji poprvé spatřil na setkání VIPERu, postřehl její tichou tíseň. Z prosté snahy pomoci k ní vyslal síly propůjčené jeho předky, aby ji utišil… a ona ho později za jeho snažení seřvala.
Do její blízkosti se dostávalo hůř než k pořádně naštvanému sršni, ale v těch vzácných chvílích, kdy ji měl ve své náruči, se jí žádná jiná nevyrovnala.
„Storme?“ zeptala se váhavě, stále stála u své motorky. „Kde jsi byl?“
Emoce se v ní přímo vařily, a do něj s prudkostí narážela chaotická směs nadšení, obav
a frustrace.
a frustrace.
Čekal, než projelo hlučné auto, díky čemuž se v té postranní uličce znovu rozhostilo ticho, jen z dálky rušené stále tlumenější hlasitou hudbou zaznívající skrz zavřená okna. Pomalu přešel o pár kroků blíž a zastavil se dost blízko na to, aby k ní mohl natáhnout ruku
a dotknout se jí. Přesto čekal, bedlivě ji sledoval, aby mu neunikl jakýkoliv náznak nejistoty.
a dotknout se jí. Přesto čekal, bedlivě ji sledoval, aby mu neunikl jakýkoliv náznak nejistoty.
Nebo že by mu chtěla jednu vrazit.
V minulosti jí někdo ublížil, fyzicky i psychicky, a kdykoliv ji někdo zaskočil nepřipravenou, vyjela po něm jako zraněné zvíře. „Léčil jsem se.“
„Aha.“
Tohle bylo horší než naštvanost. Zněla zraněně. Jeho dar empatie zachytil vzedmutí té emoce i bolest, co přinášela.
Měl toho spoustu, co jí musel říct, ale potřeboval, aby ještě před tím slyšela něco jiného. Do popředí mysli se tlačila jedna jediná myšlenka, která se probojovávala na jeho rty. „Chybělas mi.“
V jednu chvíli tam stála, sužovaná nerozhodností celých několik vteřin. Tu další se na něj slabě usmála a vrhla se mu do náruče. „Taky jsi mi chyběl.“
Objal ji a přitiskl k sobě, zaskočilo ho, jak se mu rozechvělo celé tělo z pocitu, že ji má zase blízko u sebe.
Takhle si představoval nebe.
A bojoval s pocitem viny za to, že si ho užívá, když přitom nevěděla, že nemá duši.
V Jižní Americe ho ti, kteří jeho minulost znali, nazývali démonem. Na tom, co si mysleli ostatní, mu však nesešlo… dokud nepotkal ji.
V Jižní Americe ho ti, kteří jeho minulost znali, nazývali démonem. Na tom, co si mysleli ostatní, mu však nesešlo… dokud nepotkal ji.
Teď měl rozhodně v úmyslu ten problém odstranit.
Hned, jak dostane do rukou tu šamanku, co mu ukradla duši.
Když Evalle zvedla hlavu, aby se na něj podívala, políbil ta ústa, která se mu objevovala v horečnatých snech. Její rty byly jemné a poddajné, pak hned samy lapaly ty polibky a braly si víc. Vše tak příznačné pro ženu, která ho nutila být neustále připravený na cokoliv, ať už někomu nakopávala zadek, nebo mu ve vzácných chvílích dovolila objetí. Nikdy by nemohl tvrdit, že ho schválně pokouší. Nevěděla, jak tyhle hry hrát. Třeba právě teď. Líbala bez známky zdrženlivosti.
Její emoce ji někdy přemohly.
Jeho blízkost ji někdy přemohla.
Pokud se jí někdy podaří přenést přes svůj strach z intimity, a měl podezření, že za něj mohlo dřívější zneužití, sex s ní bude fenomenální. O tom nepochyboval.
Ale pro teď se spokojí s tím, že ji má ve své náruči.
Cítil, jak jí srdce buší divoce jako tamtamy, když se k němu přitiskla a stiskla látku
na jeho zádech.
na jeho zádech.
Ona si možná neuvědomovala, jak velký krok pro ni byl, že za ním takhle otevřeně přišla,ale on ano.
Když se jejich rty konečně odloučily, opřel si čelo o její. „Bál jsem se o tebe.“
Odtáhla se a sevřela v prstech límeček jeho trička. „Ty o mě? Proč jsi mi nezavolal, nebo mi znova nenapsal?“
„Znova?“Překryl její prsty svými a ona pustila jeho tričko, ale dovolila mu, aby ji držel za ruku. Hezké.
„Já věděla, že to nebylo od tebe,“ zamumlala, zatímco zamyšleně zírala na jeho hruď.
„Vůbec nepobírám nic z toho, co říkáš.“ Nadzvedl jí ruku a políbil ji na kloubky. V očích jiskřících neskrývaným štěstím se jí zablesklo překvapení.
Usmála se. Tak prostá věc, ale její úsměvy byly jako dary nedozírné hodnoty. Prsty projel pramínky mokrých vlasů spadajících jí na ramena. Jenže dnes bylo celý den sucho a chladno. „Proč jsi mokrá?“
„Co?“ Sklopila pohled, aby se prohlédla. Měla slabost pro oblečení ve vintage stylu
a právě na sobě měla béžové maskáčové tričko s krátkým rukávem, džíny a kozačky.
„Jo, tohle. Zrovna jsme tu měli další bitku gangů. Tahle proběhla na Oaklandským hřbitově. Musela jsem ze sebe smýt… věci.“
a právě na sobě měla béžové maskáčové tričko s krátkým rukávem, džíny a kozačky.
„Jo, tohle. Zrovna jsme tu měli další bitku gangů. Tahle proběhla na Oaklandským hřbitově. Musela jsem ze sebe smýt… věci.“
„Jaký bitky gangů?“
„Kde jsi byl, Storme?“ Odtáhla ruku od jeho a ustoupila, čímž mezi nimi vytvořila mezeru. Tvář jí zaplavily starost a zmatení. S touhle změnou tématu a připomínkou, že byl mimo dosah po celé tři týdny, se od něj odtáhla i emočně.
Pokusil se sebou necuknout při té náhlé změně v jejích emocích, ztrátě jejího tepla a štěstí v tak těsné blízkosti.
Měl by být vděčný za to vřelé přivítání a nečekat nic víc, jenže on ji chtěl zase u sebe. „Říkal jsem ti, léčil jsem se. Při vědomí jsem jenom dvacet čtyři hodin.“
„A proč jsi mi nezavolal?“
„Zatím nemám mobil. Proto jsem za tebou přišel osobně.“ A jeho strážný duch rozhodně neskákal nadšením, že zamířil ven, když se stále ještě hojil. Jenže on se musel ujistit,
že hrozba, co měl v patách a teď ohrožovala i ji, jí neublížila.
že hrozba, co měl v patách a teď ohrožovala i ji, jí neublížila.
Netušil, proč by ta šamanka měla jít po Evalle. Věděl jen, že to tak bylo.
Teď, když ho ta šílená mrcha vysledovala až do Atlanty, mohla snad zjistit, že mu
na Evalle záleží a plánovat využít to proti němu?
na Evalle záleží a plánovat využít to proti němu?
Jestli šlo o tohle, proč se ještě neukázala?
Na tom nesešlo. Měl v plánu ji najít první.
„Byls v nemocnici?“ zeptala se.
„Ne.“ Raději by o svém léčení nemluvil víc, než bylo potřeba. To hlavně platilo, co se týče osvětlování, kdo jeho rány ošetřoval. Vrátil se k Evallině předchozí poznámce a zeptal se: „Cos myslela tím znova ti napsat?“
„Myslím tím mail, co jsem od tebe dostala tu noc, co mě pustili z vězení VIPERu.“
„Takže oni tě opravdu zavřeli?“
„Ano.“
Storm se jí snažil domluvit, že ji Tristan podrazí. „Proč jsi Senovi neřekla, kam Tristan
a jeho tlupa odpadlých Alterantů šli? Mohl je chytit.“
a jeho tlupa odpadlých Alterantů šli? Mohl je chytit.“
„Jen Tristan a jeho sestra jsou Alteranti,“ opravila ho. „Ti další dva jsou Ríové. A já je nemohla jen tak předat výměnou za svoji svobodu.“
V hrdle mu zaznělo zavrčení.
Ledabyle pokrčila rameny. „Navíc, vážně myslíš, že kdybych Sena poslala za Tristanem, sešlo by na tom? To poslední, co by Sen udělal, by bylo něco, co by mě udrželo mimo vězení. Byl radostí bez sebe, když jsem před Tribunálem musela stát s prázdnýma rukama.“
Kdyby byl Storm při vědomí, když byla zavřená, šílel by snahou ji najít. Krev by tekla proudem. „Jak ses odtamtud dostala?“
„Macha mi navrhla dohodu. Že Tribunálu předloží žádost, aby byli Alteranti uznávanou rasou — “
„To je skvělý.“
„ — pokud jí dodám něco objasňujícího náš původ a přivedu Alteranty aby jí přísahali věrnost, a to hlavně Tristana.“
„To si děláš srandu.“
„Kéž by.“ Evalle polkla a v obličeji jí lehce cuklo, což ho přimělo sklopit pohled níž.
„Co se ti sakra stalo s krkem?“ Natáhl prsty k bolavé kůži. Při tom pohybu se k ní znovu přiblížil, tak moc, že by musel být z kamene, aby nepostřehl záchvěv rozechvění, který z ní vystřelil.
Jeho ego si to chvilkové pohlazení užívalo.
Mávla nad tím poraněním rukou. „Dneska mě přepadl Svart trol a omotal mi kolem krku řetěz.“
Jaguár v jeho nitru se probudil a dral se do popředí, dožadující se možnosti zabít cokoliv, co téhle ženě ublížilo. U žádné jiné se mu nestalo, aby zvíře, se kterým sdílel své tělo, vnímalo ženu tímhle způsobem. Ne potom, co ta šamanka udělala jemu a jeho otci. Jenže když šlo o Evalle, jeho jaguár sdílel Stormovu potřebu ji chránit.
Jemně prsty přelétl přes kůži krku a ona se zachvěla. „Zabilas toho bastarda?“
„Ano.“
„Dobře.“ I když by ho rád vypátral a rozcupoval sám. „Co je Svart?“
„Nějaký druh nájemného trola ze speciálních jednotek.“
„Za zabití těchhle máš body navíc, jako ve hře?“
Zasmála se a jeho srdce při tom zvuku poskočilo. Odstrčila si vlasy za rameno
s odpovědí: „Ne, jen modřiny navíc.“
s odpovědí: „Ne, jen modřiny navíc.“
Když viděl, že je zase uvolněná a poddajná, rozhodl se získat ještě jeden polibek. Sklopil hlavu, přitiskl rty na její a usmál se, když mu ten polibek začala okamžitě oplácet a nechala se stáhnout do jeho náruče.
Další krůček vpřed.
Uniklo jí hrdelní zamručení a svět kolem něj se vytratil. Jednoho dne si její blízkost vychutná naplno. Ale ne právě teď, ne venku na chodníku. Povolil své objetí, ještě jednou ji letmo políbil.
Když tentokrát položila dlaně na jeho hruď a jemně ho odstrčila, udělala to neochotně
a se zašklebením. „Přestaň mě rozptylovat.“
a se zašklebením. „Přestaň mě rozptylovat.“
„Kdepak, to je jen lehké vyrušení. Na to, abych tě mohl rozptylovat naplno, bych potřeboval nějaké hodně soukromé místo.“
V očích jí problesklo jasné pochopení jeho slov.
Nevzdalovala se od něj ani na něj neštěkala, takže se rozhodl víc pokoušet. „Když o tom mluvím, zdá se mi, že jsi souhlasila, že když ti pomůžu s Tristanem, půjdeš se mnou
na večeři.“
na večeři.“
Dala si ruce v bok, škádlivě nadzvedla obočí. „Nemyslím, že ta dohoda zněla takhle.“
„Pamatuju si, že někde v ní určitě večeře byla, ale to můžeme probrat později,“ vnuknul jí tu myšlenku. „Zpátky k tomu mailu. Po tom, co se mě Sen snažil zabít, jsem neměl možnost nějaký poslat.“
Když zmínil to, že málem zemřel, zavířil kolem ní krátký záblesk starostlivosti. Storm si liboval v tom chvilkovém pocitu, který mu přinesl úlevu a potěšení. Většinu z posledních dvaceti čtyř hodin prožil v obavách o to, jak ho přivítá, když byl skoro měsíc mimo.
Rty měla semknuté, jak se snažila zůstat klidná. „Takže sis z mého tankbagu nevzal svůj mobil.“
„Ne. Myslel jsem, že tvoje motorka je chráněná kouzlem.“
Zatřásla hlavou. „To taky je, aspoň proti většině tvorů, což znamená, že se přes něj dostal někdo mocný.“
„A chybělo tam i něco dalšího?“
„Ne. Hledala jsem šaty, které jsi nechal blízko stanice MARTY, ale byly pryč… a ty taky. Co se stalo?“
Málem jsem byl odsouzený ke strávení věčnosti blouděním v pekelném mezisvětě,
ve kterém uvízl můj otec, protože stejně jako on nemám duši. Jenže tohle ještě Evalle říct nemohl. Této ženě, která trávila noci lovem démonů a jiných temných bytostí. Kdysi si myslel, že kdyby jí řekl, že nemá duši, viděla by ho jen jako nebezpečného démona,
před kterým musí chránit lidstvo, jenže teď měl strach, že by hledání té šamanky vzala
na sebe. Možná mohla být vyděšená z intimity, ale v boji se nebála ničeho.
ve kterém uvízl můj otec, protože stejně jako on nemám duši. Jenže tohle ještě Evalle říct nemohl. Této ženě, která trávila noci lovem démonů a jiných temných bytostí. Kdysi si myslel, že kdyby jí řekl, že nemá duši, viděla by ho jen jako nebezpečného démona,
před kterým musí chránit lidstvo, jenže teď měl strach, že by hledání té šamanky vzala
na sebe. Možná mohla být vyděšená z intimity, ale v boji se nebála ničeho.
Evalle tiše čekala. Zasloužila si tolik pravdy, kolik jí mohl dát.
Zahákl si palce do kapes džínů a pokusil se vysvětlit něco, co by většina lidí těžko chápala, aniž by měli stejnou výchovu jako on. Jenže Evalle se setkávala se zvláštními věcmi každý den.
„Víš, že mí předkové pochází z kmenů Ashaninků a Navahů. Z navažské strany jsem získal strážného ducha, který na mě dohlíží — “
„Někdo jako Grady?“
„Ne, tvůj kamarád Noční slídil je duše uvízlá v tomhle světě. Strážný duch si sám vybral, že nad námi bude bdít. Někteří se dědí mezi členy rodiny. Můj ke mně přišel, když zemřel můj otec.“
„A je ten tvůj muž, nebo žena?“
„Žena. Jmenuje se Kai, což navažsky znamená ‘vrba’. Vrb si moc považujeme.“
„Kolikjí je?“
Storm potlačil úsměv nad jejím podezřívavým tónem, který mu potvrdil, že bude moudré detaily o jeho zotavování co nejvíc omezit. „V čase smrti jí bylo ke čtyřicítce a v průběhu tisíc dvě stě let už byla strážcem pro spoustu lidí.“
„Ach. Dobře. Co teda udělala?“
„Dávala na mě pozor, když jsem byl v bezvědomí — “ Zarazil se těsně předtím, než řekl, že vyhledala člověka, který mu pomohl.
Evalle si skousla ret. „Nechápu. To tě teleportovala někam do bezpečí?“
„Ne, tohle nemůže. Zakryla a zaštítila mé tělo jistým polem ochranné energie — něco jako kouřová clona, ale kdyby ten kouř byl neviditelný.“
„A pak co? Zachránila tě pomocí magie?“
„Ne, ani to nemůže. Ale teď jsem vyléčený. Ohledně toho mailu z mého mobilu — “
Evalle zase nasadila tvrdohlavý výraz. Ten, co měla vždy, když odmítala změnit téma. „Jestli tě ona sama nemůže zachránit před smrtí, tak co teda udělala, aby tě udržela naživu?“
Nejspíš by dokázal snést lehkou bolest způsobenou upravením pravdy, ale absolutní lež ne. Evalle měla dar na kladení otázek, které mu neumožňovaly odpovědět vyhýbavě.
„Kai našla člověka, který mi mohl pomoct.“
„Kai našla člověka, který mi mohl pomoct.“
Evalle zarytě mlčela, dlouze se na něj jen dívala, než se zeptala: „Jak věděla, koho?“
Jakákoliv snaha obejít odpovědi na její otázky by jen znamenala daleko horší reakci,
až by se všechno dozvěděla. „Když jsem umíral, přišel jsem za ní v duchovní formě a řekl jí, že potřebuju pomoc. I to, komu může věřit, že mě nezabije, zatímco budu zranitelný.“
až by se všechno dozvěděla. „Když jsem umíral, přišel jsem za ní v duchovní formě a řekl jí, že potřebuju pomoc. I to, komu může věřit, že mě nezabije, zatímco budu zranitelný.“
Zklamání v jejích očích mu sevřelo srdce.
Storm se ji rychle snažil ukonejšit: „Poslal jsem ji za tebou, ale ona mi později řekla,
že tvůj duch byl před ní blokován.“
že tvůj duch byl před ní blokován.“
Při těch slovech se uklidnila. „Ne, máš pravdu. Musela jsem tou dobou být v cele VIPERu, hluboko pod horou, kam ke mně nikdo nedosáhl. Kdo ti teda pomohl?“
Přemýšlel, co odpovědět. Byl si jistý, že závan náznaku obav, který se z ní linul, se teď změní na zběsilý vztek. „Chci, abys pochopila — “
„Prostě to vyklop, Storme,“ přerušila ho, a v jejích slovech nebyl ani ždibec trpělivosti.
„Adrianna.“
Nejprve ji zasáhlo to uvědomění, hned vzápětí se dostavila zuřivost. „Tys svojí strážkyni řekl, aby přivedla tu Sterlingskoučarodějnici?“
Čekal, až jí dojde i ta další věc. Její brilantní mysl by k tomu uvědomění měla dojít asi zhruba teď…
„A strávil jsi s ní tři týdny? Sám?“