Syn Nikoho - Epilog

Cadegan shlížel do nejdražšího obličeje, který kdy spatřil.

Do obličeje svého syna.

A nebyl to pulec. Ani démon. Bylo to překrásné dítě. Plně lidského vzhledu.

Josette ho chovala, tiskla si ho k hrudi, zatímco on spal v dokonalém klidu a bezpečí. Její sestřenice Essie, která byla při porodu jejich porodní asistentkou, před chvílí z místnosti odešla spolu s celým Flora – Landry - Deverauxovým klanem, kteří byli přivoláni ve chvíli, kdy se Josette chystala k porodu.

Obsadili jejich neworleanský dům jako démonské kobylky, aby byli svědky celé té události a přinutili Cadegana, aby postavil na stráž Simi, která je měla udržet mimo ložnici, dokud si nebudou jistí, že dítě nebude pulec. Nebo něco jiného, co by její rodinu vyděsilo.

Vykázal z místnosti dokonce i Mórrígan, Leuciouse, Talona a Sunshine, než s nimi bude dítě. Chtěl, aby tohle byla soukromá chvíle jen pro něj a pro jeho ženu. Koneckonců byl jejich klouček i počat bez obecenstva. Bylo správné, že si nejprve zvykne na své rodiče, než bude nucen snášet další cizince.

Josette měla pravdu. Cadegan byl pořád extrémně samotářský, ale rád se naučil sdílet svou samotu s ní a s jejich chlupatými dětičkami. A těšil se na jejich nejnovější přírůstek.

Políbil ji na tvář a posadil se vedle ní na postel.

Opřela se mu o hruď. „Tak jak ho pojmenujeme? Vím, že jsme se o tom bavili celé měsíce, ale teď už se musíme rozhodnout, protože za Hejpočkej by se mu ve škole vážně smáli.“

Rozesmál se. „Pořád hlasuji pro Guorthigirn.“

„Pojďme vybrat něco, co ten ubohý chlapec dokáže vyslovit dřív, než půjde na vysokou, jo?“

„Slyšte, slyšte,“ řekl Acheron, když se k nim on a Styxx připojili. „Dej na někoho, kdo s tím má vlastní zkušenosti. Myslím, že jsem našel jedinou ženu ve vesmíru, které nevadí, když musí každému, s kým promluví, hláskovat a opakovat Parthenopaeus asi tisíckrát.

Styxx se zasmál.

Cadegan obrátil oči v sloup. „Všechno nejlepší k narozeninám mimochodem.“

„A také tobě a dítěti… se jménem, pro které se rozhodnete. Styxx a já považujeme za čest, že s ním sdílíme naše narozeniny.“

„To my také.“

Acheron a Styxx se k nim pomalu přiblížili, aby se mohli podívat na dítě.

„Je krásný,“ řekl Styxx.

„Jako andílek,“ dodal Acheron.

Josette se na ně usmála. „Děkuji.“

Vtrhla mezi ně Simi. „Může Simi navrhnout jméno pro akri-chlapečka?“

Jo se usmála na démonku, která přecházela sem a tam a čekala, až z ní znovu bude velká ségra. „Jistě, Simi. Jaké jméno by se ti líbilo?“

„Drystan Eurig Maboddimun!“

Jo se zazubila. „To se mi líbí.“ Podívala se na Cadegana. „A co tobě?“

„S Drystan Eurig jistě dokážu žít. Ale nikdy ne Maboddimun. Bude to Drystan Eurig ap Cadegan a Josette. O jeho původu nikdo nikdy pochybovat nebude. Je to náš syn. Stejně hrdý.“

Jo přitiskla nos k synkovu. „Tohle celé nikdy na svůj řidičák nedostaneš, maličký.“

Acheron si založil paže na hrudi. „A co takhle Drystan Eurig Cadox? Velšská zkrácenina pro Cadeganův syn?“

Přikývla. „To se mi líbí! Říkám, pojďme do toho.“ Usmála se na Cadegana. „Co ty na to?“

„Ano, děvče. A nezdá se to fér vůči tobě, jelikož ty máš na jeho narození ten největší podíl. A všichni svatí vědí, že jsi popírala mě a můj pochybný původ, zatímco ses ho snažila porodit.“

Se smíchem ho políbila na tvář. „Když je teď malý Drystan s námi, je všechno odpuštěno.“

„Hurá!“ Simi vyskočila do vzduchu a zatleskala. „Konečně Simi dala jméno malému démonkovi! Můžu mu teď dát i rohy?“

„Prosím ne,“ řekla Jo se smíchem, zatímco zakrývala synkovu hlavičku dlaní, aby ji ochránila. „Jestli to uděláš, nebudou mu kloboučky, které pro něj uháčkovala moje máma.“

„No, kruci. To není sranda.“

Ozvalo se klepání na dveře.

Styxx je otevřel a uviděl na jejich druhé straně Thorna a Karmu. „Budou vám vadit další návštěvníci?“

„Vůbec ne,“ řekla Jo. „Hlavní nádraží a tak dále. Pojďte dál, lidi. Přidejte se k oslavě!“

Když váhavě vešli dovnitř, věděla, že to není dobré.

Cadegan sklouzl z postele. „Co se děje?“

Thorn ho ignoroval a přistoupil, aby se mohl dotknout tvářičky dítěte. „Už jste ho pojmenovali?“

„Drystan Eurig.“

Ve chvíli, kdy se Thorn dotkl jeho pleti, otevřelo dítě své tmavě modré oči a zíralo na něj, jako by v něm poznalo svoji rodinu.

Thron se usmál. „Je inteligentní a krásný. Ahoj, malý Drystane. Je mi potěšením se s tebou konečně setkat.“ Ustoupil od postele, zatímco Karma se přisunula vedle Jo, aby ho mohla na minutku podržet.

Thorn se otočil k mužům a vzdálil se. „Jsem tady jediný, komu přijde zvláštní, že se narodil právě v atlantský Den Ohně a má narozeniny ve stejný den jako vy dva?“

Acheron se setkal se Styxxovým pohledem. „Napadlo nás to.“

„A víte, jaký je rok?“

„Krvavý měsíc,“ zašeptal Styxx. „28. září. Jsme si velice dobře vědomi znamení a proroctví.“

Thorn ztišil hlas. „Mluvil někdo z vás v posledních dvou dnech se Savitarem?“

Oba zavrtěli hlavami.

Acheron se zamračil. „Proč?“

„Protože tvůj přítel Kessar vyrušil z dřímoty Skytskou stráž.“

Styxx a Acheron ostře vtáhli dech.

Cadegan se na Thorna zamračil. „Co je to Skytská stráž?“

Odpověděl mu Acheron. „Rasa Drakaina – ženští draci, kteří byli sesterským kmenem Amazonek. Byly tak divoké, že téměř svrhly sumerský a řecký pantheon. Když byly nakonec poraženy, Zeus ty, které přežily, proměnil v kámen.“

Thorn ztěžka polkl. „Při vzestupu Krvavého měsíce, dokážou osvobodit svoji královnu, Echidnu.“

Cadegan podle výrazu jejich tváří poznal, že to není snadný soupeř, ale nikdy dřív o ní neslyšel. „Echidna?“

„Matka všech monster,“ vydechl Styxx. „Jeden z nejdivočejších Titánů.“ Hořce se zasmál. „Budeme v prdeli, jestli je nezastavíme.“

Acheron si unaveně povzdechl. „Je to Povstání Draků. Věděli jsme, že tento den přijde. Skytové už byli poraženi. Uděláme to znovu. Jednoduché.“

Styxx si odfrkl. „Tohle není jednoduché, bratře. Možná tak jednoduchá porážka pro nás. Ale ne pro ně.“

„Simi si vezme svoji barbecue omáčku a celou bandu Charontů bratra Xeddyho. Pomůže to?“

Styxx vyklenul obočí, když se vracel zpátky k Acheronovi. „Bojovali někdy Charonti s draky?“

Acheron přikývl. „A odevzdali jim svá křídla.“ Přitáhl Simi k sobě. „Tohle je jediný nepřítel, proti kterému nemůžeš vyhrát Sim. Mají stejnou moc jako ty a ještě mnohé navíc.“

Její ústa vytvořila malý kroužek. „A co tedy budeme dělat, akri?“

„To, co děláme vždycky. Postavíme se jim a budeme bojovat za naše rodiny.“

Cadegan se podíval za ně, na místo, kde seděly Jo a Karma s jeho synkem.

Rodina. Ta jediná věc, o které si myslel, že ji nikdy nebude mít. Ale teď, když ji našel, ji nenechá odejít. Ne bez divokého boje. A divoký boj byl něčím, co velice dobře znal.

Ať zlo vypustí své draky, jestli to tak chtějí. Svedou s nimi pekelnou bitvu.

„Hej, lidi?“ zavolala Jo z postele. „Nebuďte tak vážní a drsní. No tak, vzpomínáte, že jsme měli všichni zemřít v roce 2012? A že měl svět skončit v roce 1999?“

Cadegan se na ni zamračil. „Promeškal jsem konec světa?“

„A všechen ten chaos, který s ním šel ruku v ruce.“ Hravě nakrčila nos. „Dostali jsme se přes to. Jedna zářivá, děsivá apokalypsa najednou. Koneckonců to život přece je. Zřídkakdy se dostaneme na kolotoč. Zpravidla naskočíme býkovi na záda, hned jakmile se otevřou brány. Jediné, co musíte udělat, je zhluboka se nadechnout, zavřít oči a držet se oběma rukama. Jedině tak tu bestii zkrotíš nebo zlomíš. Ona dostane tebe, jen když jí to dovolíš.“

Cadegan se k ní vrátil a Karma vstala, aby mu udělala místo. „Má pravdu. Kromě toho, ona už dokázala nemožné. Když mi vrátila zpátky moji duši, co je proti tomu pár Drakainů?“

„Pár desítek,“ zabručel Thorn, když se Karma postavila vedle něj. „Ale kdo by to počítal?“ Přesto se poprvé od chvíle, kdy vstoupil do místnosti, usmál na Karmu. „Dostaneme se přes to. Koneckonců máme tu jedinou věc, za kterou stojí bojovat.“

„Barbecue?“ zeptala se Simi.

Cadegan zavrtěl hlavou. „Rodinu, Simi. To je to, kvůli čemu se vrhneme do nebezpečí. A kvůli mojí drahé Josette a Drystanovi se rád postavím jakékoliv výzvě.“ Rozhlédl se po ostatních. „Nezapomínám ani na svoji širší rodinu. My přežijeme.“

„Ne,“ řekl Styxx vážně. „Budeme prospívat a budeme před našimi nepřáteli střežit to, co milujeme a budeme šťastní za ty, které máme. Dokud je budeme mít.“

Jo vzala Cadegana za ruku a usmála se na něj. „Slyšte, slyšte. Jak často říkává Tabby, jen pojďte, děvky. Jinak na vás pošlu Cajuny. A jestli myslíte, že středověk byl špatný… jen počkejte. To jste ještě nic neviděli.“