Evalle si promnula bolavý krk. Po tom, co Beladoři přerušili své propojení, se cítila k smrti unavená.
Kde mohl Tristan být?
Neozýval se schválně, aby jí vrátil, že mu předtím neodpověděla?
Světla nad nimi se rozsvítila, čímž se v jinak neprostupné tmě hřbitova objevily malé osvětlené úseky. Když se od ní Beladoři odpojili, nikdo další se tu jinak nemohl bez uzpůsobení k nočnímu vidění správně orientovat.
Tzader kromě ní, Quinna a Devona rozeslal právě všechny na různé strany, když se objevil Horace Keefer, Belador vypadající dost staře na to, aby už byl v důchodu.
Horace si sundal svou vybledlou modrou kšiltovku a poškrábal se v prošedivělých vlasech, než si ji zase nasadil. Na sobě měl montérky, trochu roztrhané, ale čisté. Při pohledu na jeho malou postavu a rozjívený šedý vous si Evalle dokázala představit, že by v minulém životě mohl být leprikón, o hodně přívětivější tvor než ti, se kterými VIPER často přicházel do styku.
Horace nad vším kolem zavrtěl hlavou, a pak prohlásil: „No páni, tady je ale binec. Zaslech jsem volání a objevil se, jak jen to šlo. Kde je mě potřeba?“
Tzader se na něj chápavě pousmál. „Už je po boji, ale někdo na pomoc s úklidem se určitě hodí.“
Horace, vždy ochotný s čímkoliv pomoci, přikývl. „Jdu na to.“ Rozešel se a pak se hned zarazil, pohled sklopený k zemi. „Co je tohle za trola?“
„Svart,“ odpověděla mu Evalle.
„Nepovídej.“ Horace zavrtěl hlavou. „Nikdy bych nečekal, že jednoho uvidím, živýho nebo mrtvýho. Kde je ten druhý?“
Tzader, Quinn a Evalle si vyměnili pohledy, pak se otočili k Devonovi, protože ten už nějaký čas v Savaně pracoval na vyšetřování trolích aktivit.
Devon se Horace zeptal: „Jaký druhý?“
Stařík si během pár vteřin, co mu trvalo odpovědět, prokřupnul kloubky. „Nevím, ale jednou jsem zaslech, že rádi pracují v týmech minimálně po dvou, a nejčastěji po čtyřech.“
Devon přikývl, zatímco tu informaci stravoval, a sdělil Tzaderovi: „Rozhodím sítě, až tu skončíme.“
„To udělej.“
Horace odkráčel s pískotem, vždy spokojený.
Evalle záviděla, že dokázal život brát s takovým poklidem.
Quinn si znovu prohlédl mrtvého Svarta a zavrtěl hlavou. „Je štěstí, že jsi stále s námi Evalle. Jen málo lidí může o útoku Svarta vyprávět. Většina nezůstane naživu.“
Po tomhle se cítila trochu líp, že jejich nejlepší šanci na získání informací provedla lobotomii.
„Co žvaníš, Quinne?“ Devon dokázal znít, jako by právě vyšel z bažin v Lousianě, když nechtěl, aby bylo znát, že navštěvoval soukromou prestižní univerzitu Tulane a ještě na ní dosáhl na prospěchové stipendium. „Ten svart neměl ani zbla šance, když Evalle právě prožívá EPS.“
Založila si ruce na hrudi a rozkročila se. „Asi myslels PMS, a kdyby šlo o tohle, tak by tu těch těl bylo o hodně víc, počínaje jedním drzým Cajunem.“
Devon potlačil smích. „Ne-e, myslím EPS. Zamysli se nad tím, ty na to přijdeš.“ Odkráčel.
Když se rozhlédla, zachytila, jak Quinn přelétl pohledem k Tzaderovi a pak sebou jeho rty nepatrně škubly, jak se snažil potlačit úsměv. Soudě podle vědoucího záblesku v Tzaderových očích pochopil, co tím chce Devon říct, a právě se o to s Quinnem podělil.
Zavrčela na ně. „O čem to mluvil?“
Tzader ustoupil a sám sebe z toho rozhovoru propustil, když prohodil: „Musím zavolat Sena.“
„Snad budeš mít obsazeno,“ Prohodila s úšklebkem, i když dobře věděla, že myslí telepatický hovor.
Quinn zamumlal něco jako „Díky, Z“. Zjevně nebyl nadšený, že teď vysvětlování zůstalo na něm. Odkašlal si a sdělil jí: „Mám za to, drahá, že EPS je zkratka pro ‘Evalle postrádající Storma.’“
Z rozpaků zrudla až za ušima. Udělala krok směrem k Devonovi, s příslibem: „K těm mrtvým ještě někdo přibude.“
Quinn natáhl ruku a zastavil ji. „Když teď Devonovi něco řekneš, jen mu ten tip potvrdíš. Jak jsem od Tzadera vyrozuměl, poptáváš se, jestli ho někdo neviděl nebo se mu Storm neozval. Většina týmů si bude myslet, že je to z toho důvodu, že byl tvůj parťák, pár bystřejších však bude mít podezření, že je v tom něco osobnějšího.“
„Je.“
„Prosím?“
„Jemůj parťák.“ Odmítala věřit tomu, že Storm nepřežil ten Senův kinetický výbuch energie, který jeho tělo odmrštil proti zdi. Ale věděl Sen, kdo je ten černý jaguár, kterého chtěl zabít? Měla za to, že ano. Přestože jí Storm tvrdil, že nikomu z VIPERu neprozradil, že je zčásti měnič z kmene Ashaninka. Do své zvířecí podoby se proměnil jen proto, aby jí pomohl najít Tristana kvůli slyšení u Tribunálu, které mělo rozhodnout o jejím osudu.
A ona pak nechala Tristana a celou jeho skupinku odejít. Jenže neměla na výběr, když se ocitla mezi Tristanem a týmem lidí, co kdysi byli ve speciální jednotce a byli odhodlaní zbavit svět Alterantů.
Tohle rozhodnutí jí málem stálo život a pak kvůli němu skončila v cele VIPERu.
Když se vrátila domů, Storm už beze stopy zmizel a jí nezůstalo jediné vodítko, kam mohl jít, kromě toho e-mailu co jí tu noc z jeho mobilu došel. Stálo v něm:
Evalle,
Ozvu se.
Storm.
To by mohlo být uklidňující, ale byl v tom jeden problém. Než se Storm proměnil na jaguára, nechal si mobil u ní v tankbagu. Když se po propuštění ke své Suzuki GSX-R motorce vrátila, všechno bylo stále uvnitř, až na jeho mobil. Do té doby nebyl nikdo schopný její motorku nebo cokoliv z ní ukrást, díky ochrannému kouzlu. A nemyslela si, že by to dokázal Storm. Kdo se přes tu ochranu dostal? Pátrala i po oblečení, které Storm schoval ve křoví blízko stanice metra Decatur.
Bylo pryč. A stejně tak jeho polámané tělo.
Její duše odmítala přijmout ten očividný, logický závěr, že kdyby byl naživu, už by ji touhle dobou kontaktoval. Jediná další možnost byla, že vážně přežil a prostě se jí neozval.
To by jí neudělal.
Quinn přerušil její myšlenky, když promluvil: „Samozřejmě, že Storm stále je tvůj partner. Odpusť mi ten minulý čas.“ Sledoval ji moudrým pohledem, který toho o vztazích mezi mužem a ženou věděl o mnoho víc než ona. „A tobě vážně přirostl k srdci.“
Neptal se, pouze zhodnotil, že si je její náklonnosti ke Stormovi moc dobře vědom. To, že k němu něco cítila, byla pravda, jenže o co konkrétně šlo bylo komplikované. Zamotané v pochroumaných emocích, ve kterých se brodila pokaždé, když byli spolu.
Storm přijímal veškeré její nedostatky s lehkostí a místy v ní dokázal až moc snadno číst.
Nikdy si neuvědomila, jak moc by jí chyběl, kdyby odešel. Doteď.
Každý den byl k nesnesení víc než ten předchozí.
Quinn tiše čekal. Zasloužil si upřímnou odpověď, jenže ona se necítila na sdílení něčeho, čemu sama úplně nerozuměla, takže odpověděla: „Prostě bych jen ráda věděla, proč odešel a jestli se plánuje vrátit.“
„Aha.“ Nezávazná reakce, pro Quinna typická.
Čas na změnu tématu. Srdce ji příliš bolelo na to, aby dál mluvila o Stormovi. „Děkuju, že jsi toho Ríe zastavil, než by mě zabil, ale mrzí mě, že jsi svoje schopnosti musel použít právě takhle.“
Quinn to odmávl, jako by hlavy nechával vybuchovat každý den, což rozhodně nebyla pravda. Jen projev jeho obvyklé šlechetnosti.
„A omlouvám se, že jsem zabila naše nejlepší vodítko, co nám mohlo pomoct tohle všechno vyřešit. Mohl bys přečíst myšlenky toho trola a získat informace, nebo ne?“
„Jsem rád, že jsi zachránila sebe. To je důležitější než veškeré důležité informace světa.“
Vždy myslící na druhé. Tohle byl Quinn, kterého znala.
Klubko viny v jejím nitru se ještě o kousek zvětšilo a hrozilo, že ji zadusí. Neměla by se ho hned teď zeptat na to, co říkala ta čarodějnice a konečně to ze sebe dostat? Dlaně měla celé zpocené z té nerozhodnosti, jenže tohle prostě muselo počkat. „Pořád jsi mi neodpověděl na to, jestli bys býval mohl přečíst jeho mysl.“
Quinn pokrčil rameny a ten pohyb byl stejně tak kultivovaný, jako jeho šaty bez poskvrnky. „Možná bych mohl od toho Svarta něco zjistit, jenže podstupují intenzivní výcvik, aby je nikdo během výslechu nezlomil, a učí se jak bojovat na život a na smrt. Mohl mít mysl pevnou jako z oceli, nebo v ní mohla být past, připravená zaútočit na mysl toho, kdo by tu jeho šel sondovat.“
Jinými slovy, ten trol mohl na oplátku zpustošit Quinnovu mysl.
V tom případě mohla být ráda, že toho Svarta zabila, protože i přesto, že by tím ohrozil sám sebe, by se Quinn ty informace pokusil získat.
„Tohle celý nedává smysl. Myslela jsem, že troly víc zajímá kradení drahých šperků než boj. Ty, se kterýma jsem se zatím setkala, jsou většinou dost jednoduchý stvoření a zabíjejí jenom pro jídlo. Myslíš, že ten Svart mohl spolupracovat s místními troly, kteří se do těch útoků připletli?“
„To přímo ne. Soudě podle toho, co jsem četl o průběhu jejich výslechů, mám za to, že některým z místních trolů vymyl mozky. Nezdá se totiž, že by znali o moc víc než nutkavou touhu bojovat na hřbitovech s gangy.“
To by vysvětlovalo, proč se místní trolové v těch bitvách objevovali, ale nebyl to důvod, proč se vůbec neustále bojovalo. Evalle přišla s jediným pojítkem, které ji napadalo. „Proč hřbitovy?“
„To je dobrá otázka. Je možné, že se všichni příliš soustředí na zapojení gangů a málo na lokace.“ Quinn si opřel loket o dlaň, a prstem si poklepával na bradu, zatímco se rozhlížel. Pohledem se zastavil na Evalle. „Proč byl ten Svart právě na tomto hřbitově a proč zaútočil na tebe?“
„Nemám páru. Možná jsem byla nejblíž.“ V hlavě si přehrála poslední podobné bitvy. „Tenhle hřbitov je větší než ty předchozí. Oakland je starší a taky je v centru… je tu víc duchů… historie. Kdo ví?“ Polykání ji stále ještě bolelo. Přikryla si krk dlaní, vděčná, že spálenina od řetězu a pár modřin bylo to nejhorší, co ji potkalo. Znovu se zadívala na bezhlavého muže. „Počkej. Jeden rozdíl tu přeci jen je. Tohle byla první bitva, ve které se proměnil někdo z Ríů.“
„Ách,“ protáhl Quinn, který pochopil, kam tím míří. „Kdo se objevil první? On nebo ten trol?“
„No, ten člověk se začal měnit, pak jsem ho provokovala údery kinetiky, abych ho dostala dál od lidí. V tu chvíli se mi kolem krku omotal ten řetěz.“
„Možná tě ten Svart napadl proto, abys přestala útočit na toho Ríe.“
„Proč by to dělal?“ Zírala na tělo toho bezhlavého ubožáka. Nejspíš neměl ani ponětí, že je zčásti monstrum.
„Možná ten Svart pátral na hřbitovech právě po Ríích.“
Mohlo jít o tohle? K čemu by trol chtěl Ríe, když ještě před třemi týdny ani žádný neexistoval — alespoň o kterém by VIPER věděl? Pak se lidé najednou měnili na Ríe hromadně. Šlo o obyčejné obyvatele města, kteří neměli ani ponětí, že v jejich DNA je něco, co by mohl přivést k životu vztek… ne jen tak ledajaká vlna vzteku, ale oživlá mlha plná nadpřirozené zloby, co překryla město.
Luskla prsty. „Ta vlna proměn před třemi týdny začala až potom, co lidi předurčený k tomu být Ríové vstoupili do mlhy vytvořené Medby. Ten nepřirozený nával zloby v nich spustil proměnu a potřebu zaútočit. Tentokrát se jeden proměnil blízko nás. Mohla to zavinit Beladorská síla, použitá v situaci plné agrese. Možná za těmi boji gangů stojí právě trolové — tahají do toho Beladory, aby jejich síla přiměla Ríe k proměně.“
„Ale proč na hřbitovech?“
„To nevím… ale tenhle chlápek nemá žádné tetování gangu, tak tu možná byl jen náhodou, nebo — “ Záblesk světla a výbuch síly za jejími zády přerušil její úvahy.
„Zdá se, že dorazil Sen,“ zamumlal Quinn.
Ach, jaká radost. Otočila se a viděla, jak něco málo přes dva metry nekonečného hněvu naštvaně dupe k místu, kde spolu s Quinnem stála. Tzader k nim přistoupil blíž.
Senovy rovné černé vlasy mu spadaly na záda stáhnuté do zapleteného ohonu, a z nějaké části rodové linie podědil šikmé modré oči, které v jeho hranaté tváři vypadaly nemístně. Vždy nosil stejný typ oblečení — tmavé tričko, černé džíny a občas ještě bundu nebo vestu.
Nikdo toho o něm moc nevěděl, krom toho, že byl královská osina v zadku. Působil jako prostředník mezi agenty VIPERu a Tribunálem, který koalici vládl a v případě potřeby soudil její členy. I v téhle roli dal Sen místy najevo schopnosti, které se zdály být téměř na úrovni božstev. Jenže Evalle si nedokázala představit, že by bůh byl nucený dohlížet nad VIPERem a Sen dával všem dost jasně najevo, že on si tuhle pozici nevybral.
Kdo mohl Sena přimět dělat práci, kterou nechtěl?
Možná ještě lepší otázka byla, proč to ten někdo dělal.
Sen si prohlédl pozůstatky boje, pak propálil pohledem Evalle. „Ze všech bitek gangů za poslední měsíc musím neustále mazat lidem paměť a zbavovat se mrtvých nelidí pouze u těch, do kterých ses taky zapojila, Alterantko. Čím to je?“
Tzader ukončil hovor, zkřížil ruce na hrudi a přesunul se tak, aby stál mezi ní a Senem. „Jestli tady máš s něčím, nebo s některým z mých Beladorů problém, vyřiď si to se mnou.“
Evalle výjimečně zůstala raději zticha, než aby mu něco opáčila a všechno zhoršila. Navíc se jí právě teď nemohl ani dotknout, aniž by rozhněval Machu.
Jenže Macha jí právě dala ultimátum.
Za méně než dva dny její ochrana zmizí. Pokud do té doby nenajde a nepřivede Tristana.
Sen se na Evalle zadíval s tichým příslibem, že v den, kdy její dohoda s Machou přestane platit, na ni bude čekat.
Sen se otočil k Tzaderovi a řekl: „Radši najdi způsob, jak tyhle boje brzy zastavit. Nebo se Tribunál může začít zaobírat tou náhodou, že ten příval útoků mezi gangy začal potom, co byla ta Alterantka puštěná na svobodu.“ Nadzvedl nad trolem dlaň s otázkou: „S tímhle jste skončili?“
Tzader naznačil souhlas.
Sen na mrtvého trola ukázal prstem. Tělo zmizelo a Sen zamířil dál, aby vymazal vzpomínky zraněným lidem, nebo těm co byli v bezvědomí. O toho bezhlavého chudáka se postarají Beladoři pracující u policie.
Jakmile se Sen dost vzdálil, Quinn tiše oslovil Tzadera a Evalle. „Musíme se někde sejít… a promluvit si.“
Evalle se přiměla odtrhnout pohled od Sena. Tohle znělo jako by měl Quinn k prodiskutování něco důležitého. Mohlo by to souviset s Kizirou? Kdyby na tohle téma zavedl řeč jako první, ulevilo by se jí. Obzvlášť kdyby popřel, že Kiziře prozradil cokoliv, co s ní mělo spojitost. „Jasně. A kdy?“
„Hned, jak odsud odejdeme,“ navrhl.
Tzader zavrtěl hlavou. „Brina mě chce vidět a pak budu muset všechny na ústředí stručně seznámit s tím, co se stalo.“ Zarazil se a nad něčím se zamyslel. „Sejdeme se kolem půlnoci.“
„Pokud to dříve nejde,“ svolil Quinn s kamenným výrazem.
Ať už chtěl prodiskutovat cokoliv, očividně ho to trápilo.
Tak to jsme dva.
Tzaderův mobil zabzučel, takže se opět vzdálil, aby hovor přijal.
Raději by si s Quinnem promluvila dřív. Hned, co odsud odejdou. Než ale stačila navrhnout, aby si spolu zašli někam na jídlo, v její mysli se ozval hlas.
Evalle, tohle je tvoje poslední šance mi odpovědět.
Tristan? Skoro jeho jméno vykřikla, ale nakonec jen tiše odpověděla: Jsem tady. Kde jsi ty?
Řeknu ti, kde se s tebou sejdu, ale jestli někomu prozradíš, že jsem se ti ozval, zjistím to a neukážu se.
Nikomu to neřeknu. Ale jak by to vůbec věděl? Dokud nebude na tuhle otázku znát odpověď, nechá si ji pro sebe.
Sejdeme se za hodinu v klubu Iron Casket.
Zadívala se na hodinky. To znamenalo těsně před jedenáctou, ale nebylo to daleko. Budu tam. Z žádného důvodu neodcházej, Tristane.
Nedávej mi důvod. Zmizel z její mysli.
Musela vyrazit. A musela něco sníst. Na jídlo kvůli Mache nebyl čas. Když bude mít štěstí, dostane se na místo s předstihem a něco si dá během čekání na Tristana. Nejdřív ale ze sebe potřebovala smýt ten sliz z výbuchu Ríe.
Když Tzader zavěsil, oznámil: „Bude to muset být o trochu pozdějc, než o půlnoci, spíš kolem jedný. Sejdem se v — “
„Co takhle v mém pokoji v Ritzu v centru?“ přerušil ho Quinn a dal jim jeho číslo. „To nám poskytne dostatečné soukromí.“
Tzader přelétl pohledem od Quinna k ní. „Za mě dobrý.“
Evalle strašně nerada odkládala rozhovor s Quinnem, jenže když na ni měl Tristan čekat, neměla na to právě teď čas. „V jednu tam budu.“
Doufala. Tristan dokázal být kluzký a ona neměla v úmyslu ho i tentokrát ztratit. Začala ze svého trička shazovat lepkavou hmotu. „Z, máš tu na úklid dost lidí?“
„Spousty.“
„Mám nějakou pochůzku.“
„Něco, o čem bych měl vědět?“
„Nic, o čem bych mohla mluvit.“ V duchu se přikrčila nad tím, jak to znělo. Když Tzader neodpověděl, věděla, že čeká na vysvětlení. „Těsně předtím, než jsi nás povolal, jsem mluvila s Machou.“
„Aha?“
Nepodívala se na něj, ale cítila, jak ji propaluje pohledem. Napřímo s Machou mluvilo jen pár Beladorů a Tzader byl jedním z nich. Evalle se zrovna moc nelíbilo, že do téhle skupiny patří, ale taky neměla na výběr. „Musím pro ni něco udělat.“
Když následné ticho trvalo až moc dlouho, Evalle vzhlédla a uviděla, že se Tzader mračí. Nadzvedla ruce v tichém gestu prosby, aby to pochopil. „Víš, že bych ti to řekla, kdybych mohla.“
„To vím. A taky vím, jaká Macha je. Buď opatrná.“
„Budu. A nedělejte si starosti, když dorazím trochu později.“ Věnovala Quinnovi nucený úsměv a měla pocit, že stejně tak i vypadal. Jenže s ním a Tzaderem toho prožila už hodně. Odmítala věřit, že ji Quinn zradil, jen na základě slov Medbské čarodějnice. „Uvidíme se.“
Quinn přikývl. Byl přitom příliš tichý a rezervovaný, dokonce i na něj.
Čas vyřešit to konečně s Tristanem.
Evalle se pěšky vrátila na Memorial Drive a za řetězcem restaurací ve stejném bloku jako Six Feet Under našla vodovodní kohoutek. Očistila se tak dobře, jak jen dokázala a byla vděčná, že už tak strašně nesmrdí, i když teď měla oblečení a vlasy celé promáčené. Chladivý vzduch na kůži byl osvěžující, obzvlášť po vší té lepkavé smrti.
Během dalších pár bloků nechala své vlasy po ramena volně schnout. Svoji motorku našla zaparkovanou v postranní uličce, kde ji nechala, osvětlenou jediným bezpečnostním světlem nad hlavou.
Těsně za ní se začaly hýbat a mumlavě šeptat stíny.
Nejspíš šlo o Noční slídily, ghúly, kteří kdysi byli lidé bez domova, než zemřeli během přírodních katastrof. Žádný z nich se ale dnes nesnažil získat její pozornost, jen se vznášeli poblíž. Jenže když došla až k motorce, ucítila, jak se k ní šíří energie. Pár metrů od ní ve stínech číhalo něco nelidského.
Otočila se a čekala, že se s probleskem objeví jeden z Nočních slídilů a požádá ji o uzavření dohody. Jenže to, co se vynořilo ze stínů, žádný ghúl nebyl.
Storm byl naživu.