Evalle svou mysl odstřihla od všeho kromě nutnosti přežít. Popadla tlustý řetěz, který ji škrtil, a soustředila kinetickou energii do svých prstů, aby jí ocelové články nerozdrtily průdušnici.
Jenže za pouhé dvě vteřiny ji ta obluda před ní roztrhá svými drápy na kusy, jestli její útok nevykryje.
Odtáhla od řetězu jednu ruku a mrštila po ní střelu energie.
Sevření na krku zesílilo. Kdosi za ní s ní trhl vzad.
Začala vidět hvězdičky. Lapala po dechu.
Alespoň byla ta bestie odražená stranou, několikrát se na zemi převalila.
Evalle klopýtla, jak ji ten bastard, který se ji snažil zabít, vláčel dozadu. Začala vidět rozmazaně. Zariskovala a na vteřinu narušila své soustředění, aby vyslala rychlý telepatický výkřik. Tzadere… pomoc!
Žádný vzduch. Dusila se. Nedokázala do prstů dostat dost energie na to, aby řetěz odtáhla.
Byl snad očarovaný? Co ji to svíralo?
Silou vůle se snažila zůstat při vědomí. Nadzvedla ruce za hlavu a kineticky praštila cokoliv, co ji zezadu drželo, což sakra určitě nebyl člověk.
Útočník sebou pod náporem úderu trhl a přestal ji tahat. Sevření povolilo.
Krev by nikdy nemohla proudit dost rychle. Stále jí přišlo, že jí každou chvíli vybuchne hlava. Sípavě hltala vzduch, než ji ten řetěz zase stáhl dozadu. Rychle přešlápla a podařilo se jí tak zůstat na nohou.
Při dalších dvou krocích dupla, aby uvolnila čepele skryté v podrážkách, a pak prudce pohnula nohou vzad, zasáhla ostřím kost.
Útočník zkroutil řetěz a vydal ze sebe nelidský zvuk, podobný těm jaký slyšela od trolů. Dokonce, i když ji rozptyloval Tristan, žádný trol by neměl dokázat ji takhle přepadnout, aniž by zaregistrovala jeho přítomnost. A ještě nikdy nebojovala s trolem, co by byl tak neobyčejně silný.
Kdyby každý Belador nebojoval s více než jedním protivníkem, silně by čerpala z jejich spojení, aby získala maximum sil a unikla. Jenže to fungovalo nejlépe, když společně bojovali s jediným protivníkem a mohli útoky zkoordinovat.
Nikdy by přesunem sil k sobě neohrozila obranu jiného Beladora, když neměla ponětí, čemu čelili ostatní.
Monstrum před ní se opět postavilo na nohy. Tělo se mu třáslo vztekem, když znovu vyrazilo proti ní.
Viděla rozmazaně. Zamrkala a nadzvedla ruce, co se jí třásly, jak její tělo vypovídalo službu. Při obraně mohla přijít o poslední střípek energie a i tak nemohla vyhrát.
Takže jí zbývalo jediné — ochránit svůj lid a nejlepšího přítele.
Krátce sklonila své mentální štíty a zavolala k Beladorům na hřbitově: Všichni se odpojte od Evalle… hned! Jsem ve smrtelném nebezpečí.
Ne!překřičel ji Tzader, než znovu uzamkla svou mysl, připravená na útok Ríe.
Její vidění zešedlo. Nedokázala myslet, sotva byla schopná vnímat i ty tři drápy ostré jako břitva, co se blížily k jejímu krku.
Pouhý zlomek vteřiny předtím, než se jí monstrum dotklo, mu vybuchla hlava. Pokropily ji kusy nechutného sajrajtu.
Kdo to udělal?
Útržky z toho výbuchu musely trefit útočníka za ní, protože zakašlal a začal plivat.
Řetěz kolem krku povolil.
Vtáhla do plic vzduch a cítila, jak ji zaplavuje nečekaná Beladorská síla. Dokázala zaostřit právě včas, aby viděla, jak se k ní ze všech stran sbíhají Beladoři. Soustředili se na ni, posílali jí víc energie, jenže nejbližší z nich byl přes sto yardů daleko.
Nemohla ztrácet čas tím, že by čekala, až přijdou blíž, a promarnit tuhle šanci na útěk.
Se zasípáním se zhluboka nadechla, pevně sevřela řetěz, rychle se předklonila a klesla na kolena, přehodila si útočníka přes sebe. Dopadl na záda, pak vyskočil na nohy a otočil se k ní. Vše od štětin jeho téměř zcela oholených černých vlasů, přes bledou kůži a vypracované tělo až po koženou bundu a džíny vypadalo lidsky… dokud iluzorní kouzlo o jeho vzhledu nezískalo trhliny.
Nic víc k potvrzení, že není člověk, nepotřebovala.
Stiskla ruce v pěst a vyslala k němu dvojitou ránu energie.
Hlava se mu zvrátila dozadu, ale oklepal se.
Co to…? Tak byl to trol, nebo ne? Nikdy neviděla žádného, který by schytal tak silný úder energie a zůstal na nohou.
S úšklebkem zavrčel, široká ústa se roztáhla a odhalila zuby zaostřující se do špiček, jak kouzlo ještě o trochu víc vymizelo. Pak se na ni vrhnul.
Špatné rozhodnutí.
Poslední tři týdny stály za houby, a po Machině návštěvě přesáhla její frustrace únosnou mez. Potom, co se celý týden v boji s lidmi držela zpátky, netoužila po ničem víc, než nakopat nějakému parchantovi zadek.
Střetla se s ním napůl cesty, vykopla nohou vysoko do vzduchu, směrem k jeho hlavě.
Jenže on ji překvapil, když se pohnul rychleji, než by vůbec dokázala uvěřit, sklonil hlavu, propletl prsty a pak proběhl kolem ní a praštil ji loktem.
Úder do břicha ji odstrčil vzad a vyvedl z rovnováhy. Její žaludek chtěl vyvrhnout svůj obsah, ale rychle se otočila, aby zůstala na nohách a on jí nemohl skočit na záda a tím přišpendlit k zemi.
Trol? Vážně? Kdo tuhle věc trénoval?
Mrštila po něm krátké, ale silné kinetické výstřely, zatímco o pár kroků ustoupila. Vyhnul se jim.
Jeho kouzlo opadlo ještě víc, takže se jí odhalila hladká hlava a kůže s tmavě zeleným nádechem, která byla na jedné tváři plná dolíků jako od ošklivého akné.
Tu druhou pokrývala černá a tmavě zelená tetování.
Rozešel se k ní, znovu měl v ruce ten řetěz a stále rychleji ho roztáčel, až jeho články začaly vydávat kvílivý zvuk.
V hlavě jí zazněl Tzaderův hlas. Počkej na —
Odřízla svou mysl, aby naplánovala další krok.
Když trol vypustil řetěz směrem k ní, čekala…, čekala... Pak se ohnula v pase dozadu a natočila do strany, aby se mu vyhnula. Provaz prolétl jen pár centimetrů od její tváře. Když mohutné články řetězu vrazily do země za ní, ozvala se hlasitá rána.
Trol tím chtěl jen odvést pozornost.
Stále se blížil a dostal se dva kroky od ní, ústa připravená ke kousnutí, když mrštila tělem zprava doleva a natočila se v pase, jako by chtěla udělat hvězdu a zmizet.
Přizpůsobil svůj pohyb v myšlence, že utíká.
Nikdy před nikým neutíkala.
Využila té kinetické energie a kopla proti němu nohama. Jedna z čepelí v jejích podrážkách mu projela skrz čelo, druhá pod očima.
Přistála na nohou, rozmáchla se a pěstí praštila do horní části jeho hlavy, čímž urazila čelní lalok i polovinu tváře. Do vzduchu se rozšířil zápach jako z obzvlášť nechutně páchnoucího kanálu.
Trolova ústa zůstala otevřená v tichém výkřiku, a on dopadl zády na zem.
Tzader k ní doběhl, a křikl na ni: „Jsi v pořádku?“
Promnula si bolavý krk, než zaskřehotala: „Jo. Je tahle věc trol nebo ne?“
Ani se na to tělo nepodíval, jen se zhluboka nadechl a zavrtěl hlavou. „Někdy mě děsíš k smrti.“
Jako by tahle noc už i tak nebyla plná překvapení, hned nato k ní doběhl Vladimir Quinn, další z jejích nejbližších přátel. Neviděla ho už týdny. Snad nikdo se nemohl lišit tolik, jako Tzader a Quinn. Tzader byl jako ebenový Adonis vytesaný z nebezpečného ostří a s vyrýsovanými svaly napínajícími látku šedého trička, zatímco nebezpečí obklopující světlovlasého Quinna mělo nádech jisté elegance, díky černému kašmírovému sportovnímu saku a kalhotám, co stále vypadaly jako ze škatulky. Snad jen Quinn dokázal po boji vypadat nedotčeně.
Narodil se v Rusku, ale mluvil s britským akcentem, který si osvojil během studií na Oxfordu. Právě teď v jeho hlase zazníval nepopiratelný strach, zjevně způsobený tím, co se stalo. „Jak zle tě poranil, Evalle?“
„Jsem v poho. Den nebo dva mě bude bolet krk, ale průdušnici mi nerozdrtil.“ Prohlédla si Quinnovu úzkou tvář, teď o dost štíhlejší, než když ho viděla naposledy. Celé tři týdny se jí ani neozval, krom toho krátkého e-mailu hned potom, co ji propustili z vězení VIPERu. Vyjadřoval v něm úlevu, že je zase na svobodě. Tzader jí řekl pouze to, že Quinn na čas zmizel, aby se vyléčil z obzvlášť zlého uzamknutí v cizí mysli, které podstoupil v rámci vyšetřování.
Quinn ztěžka vydechl a projel si dlaní vlasy. „Neměl jsem ponětí, že se tady děje tohle, jinak bych se pokusil vrátit dříve.“
„Jak dlouho jsi zpátky ve městě?“
„Právě jsem přijel. Byl jsem na cestě z letiště do hotelu, když jsem zaslechl Tzaderovo volání do zbraně.“
Chtěla se ho zeptat, kde byl a proč zmizel, aniž by se s ní aspoň rozloučil, jenže při její náladě by to vyznělo až moc jako výslech.
Když už byla u důvodů, proč měla mizernou náladu, neslyšela jediné slovo ani od Storma. Ne od toho nic neříkajícího e-mailu, co jí od něj přišel tu samou noc, kdy zmizel Quinn.
A to se Tzader divil, proč je už celé dny tak vytočená?
Storm byl při několika misích VIPERu jejím parťákem… a rozdmýchal její emoce. Měla však pochybnosti o tom, jestli ten strohý e-mail doopravdy napsal on.
Možná byl odeslaný z jeho mobilu, ale on ho nenapsal. Právě teď na něj nemohla myslet. Ne, aniž by riskovala, že dá najevo, jak neskutečnou výzvu pro ni představovalo přežít posledních dvacet dva dnů a nevzdat naději, že se jí ještě někdy ozve.
Evalle násilím ty myšlenky potlačila, aby zvládla fungovat. Měla na Quinna ještě jednu otázku — takovou, která ji pronásledovala už od chvíle, kdy ho viděla naposledy — jenže to bude muset taky počkat na příhodnější chvíli.
Kolem nich se shromáždili další Beladoři. Blízko ní se objevil Devon Fortier. Patřil mezi Cajuny, potomky francouzských osadníků, a jeho ústředí bylo v Savanně. Jenže Tzader sem po nárůstu válek gangů povolal tolik Beladorů, kolik jen šlo, aby posílil týmy VIPERu v Atlantě.
Devon tiše hvízdl a udělal mm-mm. Jedna z žen pracujících u VIPERu kdysi jeho hlas přirovnala k nočnímu větru proplétajícímu se mezi větvemi stromů v odlehlých lesích Louisiany. Devon měl své zlatavé vlasy vyšisované od slunce svázané do pevného ohonu, ale jeden vlnitý pramínek se z něj uvolnil a spadal mu do čela. Ustavičný stín na jeho tvářích a silné čelisti mu dodávaly bezstarostný a svým způsobem přitažlivý vzhled, pokud nějaká žena toužila po problémech.
Lišácky se na Evalle zadíval a prohlásil: „Další Kincaidovský masakr. Tenhle týden ses teda rozjela.“
„Hej!“ ohradila se, hned vzápětí však zalitovala, že na něj křičela, polkla, a dodala: „Tohle všechno jsem neudělala jenom já.“ Sice si vážně vybíjela frustraci na některých členech gangů a trolech, jenže stejně jako při dnešním krveprolití, zasazovala rány jen v rámci sebeobrany. „Všechno pod kontrolou? Je zraněný někdo z našich?“
Devon si otřel pot z tváře. „Ne, naši jsou v pohodě. Měli jsme ty lidi už pod kontrolou, když nás Tzader poslal sem, abychom připravili past na toho Ríe. Většina z nich utekla. Na zbytek jsem použil jedno cajunské kouzlo, aby zůstali v limbu, dokud sem nedorazí úklidovka, aby jim vymazala paměť.“
Protože si nebyla jistá, jakou silou nebo magií Devon oplýval, jen přikývla. Byla vděčná, že Beladoři během spojení s ní nepřišli k úhoně. „Kdo zabil toho Ríe?“
„To budu já, drahá,“ přiznal Quinn s náznakem lítosti v hlase. „Nikdo z nás neměl šanci dostat se k tobě včas, tak jsem...“
„Použil schopnost uzamknutí do mysli… a vyhodil mu hlavu do povětří?“ dokončila za něj. Nesnášela pomyšlení, že kvůli ní musel použít brutální sílu. Quinn měl neobvyklou schopnost propojit svou mysl s někým jiným, a dokázal něčí mysl poškodit nebo zničit, ale tuto svou schopnost držel pevně na uzdě a nevěděla o jediném případu, kdy by nechal něčí hlavu vybuchnout. Navíc ani nemohl využít svou schopnost k něčímu zabití, pokud k tomu nedostal povolení nebo nebyl v ohrožení života.
„To je dost barvitý popis toho, co se událo,“ zhodnotil Quinn. „Ale v podstatě ano. Tzader to povolil. Pokusil jsem se tu bestii zastavit převzetím vlády nad její myslí, ale nešla k zemi dost rychle, tak jsem použil kinetiku, abych zajistil, že se tě nedotkne.“
Tzader si odfrkl. „Já si to pamatuju spíš jako příkaz než povolení.“
Evalle se na něj zadívala a naklonila hlavu. „Já myslela, že toto svolení můžou dát jen Brina nebo Macha.“
Tzader přešlápl a tišeji osvětlil: „Když se teď nad Brinou vznáší hrozba, dala mi Macha povolení ten rozkaz vydat, pokud mi to přijde adekvátní.“ Tzader a Quinn dokázali být někdy až otravně přehnaně ochranářští, přesto byla vděčná, že je má. Víc, než si kdy mohla představit. Nikdy neměla bratry, ani žádnou opravdovou rodinu, ale oni tomu byli nejblíže.
Krátce pohlédla na mrtvého Ríe a zašklebila se. Bestie se mezitím proměnila zpět na člověka, takže teď se musela dívat na bezhlavé nahé lidské tělo.
Pokud čelil hrozbě, zvládl Quinn zabít nepřítele bez zaváhání nebo výčitek, ale i tak trpěl, když byl nucen zničit mysl jakékoliv žijící bytosti, i v případě nebezpečné stvůry. Pro ochranu těch, na kterých mu záleželo, by však udělal cokoliv. A právě to si Evalle neustále opakovala — že mu na ní opravdu záleželo.
Právě proto poslední tři týdny cítila klubko viny, které ji tížilo v žaludku.
Nenáviděla to semínko pochyb, co Kizira — Medbská kněžka, se kterou se Quinn v minulosti zapletl — zasela v její mysli. Jak mohla mít pochyby o jednom ze dvou svých nejlepších přátel?
Srdce odmítalo věřit prolhané Medbce, člence klanu nejnebezpečnějších nepřátel Beladorů, jenže Kizira měla důkazy, které nedokázala jen tak snadno pustit z hlavy.
Všude kolem se válela mrtvá těla, takže tenhle rozhovor s Quinnem bude muset počkat. „Díky,“ řekla mu.
Tzader rozdal několika Beladorům rozkazy. „Vás pět se rozprostřete kolem tohohle místa a hlídejte, aby sem žádní další lidé nevešli. My tu počkáme na posilu z VIPERu, která to tu uklidí.“ Otočil se k dalším třem, kývl hlavou k bojišti. „Spočítejte lidi a zjistěte, jestli si některý z nich uvědomil, co se tu děje. A potřebujeme sanitky pro zraněné.“
Devon se ozval: „Nerad to říkám, ale tři lidi tu proměnu a útok Ríe viděli. Dva z nich šokem omdleli. Třetí se počůral. Uspal jsem ho a odtáhli jsme je dál od ostatních. Je nějaká šance, že je ta Sterlingská kočka poblíž? Ta čarodějnice by nám mohla pomoct, kdyby v pár myslích pozměnila vzpomínky.“
„Adrianna je pořád na dovolené,“ odpověděl Tzader. „Zítra by se měla vrátit.“
Evalle v tu chvíli došlo, že ani ji za poslední tři týdny neviděla. Mně rozhodně nechybí. Muži se chovali jako idioti, kdykoliv se Adrianna ukázala se svým oblečením od návrháře, andělským makeupem a plnými rudými rty, a to obzvlášť teď, když její blond vlasy střižené na mikádo v podstatě přes noc narostly až do půli pasu.
Doufám, že na té dovolené zůstane napořád… najde si jinou práci… unesou ji mimozemšťani…
Devon bloudil pohledem po úseku hřbitova plném krve, který tma naštěstí skryla před zraky zvědavých lidí. „Tak to nám hádám zbývá zavolat Senovi.“
No jasně, že sem museli zavolat Sena, jedinou osobu, kterou by Evalle nejraději do konce života už nikdy neviděla. Nakopla mrtvého trola. „Dík,“ prohodila ironicky. „Dnešek je stále lepší.“
Její kop způsobil, že se trolova hlava otočila na druhou stranu a ruka mu sklouzla z hrudi. Zvláštní jizva po popálení na vnitřní straně jeho předloktí vypadala, jako by ji někdo udělal naschvál, možná šlo o něco jako symbol gangu.
Tzader se zadíval dolů, a při pohledu na její smrtelný úder ve stylu lobotomie nevěřícně zamrkal. „Co to kruci?“
Nadzvedla obočí. Jak to, že jemu klení prošlo? Brina nesnášela sprostá slova. Jejich královna nikdy neopouštěla svůj hrad, jen jako hologram. Ale měla schopnost kineticky ke komukoliv dosáhnout a dotknout se ho, a jako by vždy věděla, když Evalle utekla nějaká nadávka.
„Zatraceně,“ zamumlal Quinn.
Co mohlo být tak otřesné, že to ke klení přimělo i pana Slušňáka?
Pak se přidal i Devon. „No, to je zlý.“
Nechápala, proč tak vyvádějí. I když, dobře, horní třetina hlavy té věci byla oddělená od zbytku.
Přelétla mezi Quinnem a Tzaderem pohledem, a zeptala se: „Co? Vím, že když nemá celou hlavu, bude se špatně identifikovat, jenže tomu se nedalo vyhnout. A ta tetování na tváři musí něco znamenat.“
„Taky znamenají,“ potvrdil Devon s povzdechem. „A stejně tak i to runové Svypálené na ruce. S jeho identifikací problém není.“
„Jestli víš, o koho jde, tak v čem je problém?“ zeptala se.
Tzader si přejel dlaní po holé hlavě, setřel při tom pot. „To není jen tak ledajaký trol. Je to Svart trol.“
Evalle se snažila vzpomenout, co o nich ví. „Nejsou oni nějaká tlupa z Evropy?“
Quinn odpověděl: „Svartové jsou speciální jednotka žoldáckých trolů původem ze Švýcarska. Jsou nejnebezpečnější ze všech trolů na světě a nechávají se najmout jen těmi, co dají nejlepší nabídku. Bylo by zapotřebí někoho vskutku významného, aby vůbec upoutal jejich pozornost.“
O Svartech už pár útržkovitých informací zaslechla, jenže snad jen trolové toužící po smrti by se chtěli zaplést s VIPERem. Evalle se nahlas zamyslela: „Kdo může mít takovou páku, aby je přiměl jít proti koalici jako je VIPER, a proč by na sebe jakýkoliv Svart trol chtěl přivolat její hněv? Atlanta je jedním z nejsilnějších center VIPERu na světě.“
Quinn se nevesele pousmál. „V našem světě není uzavírání smluv nezbytně o penězích. Moc se cení o mnoho víc, než mince. A Svartové nepřijímají jen tak ledajakou nabídku. Vybírají si uvážlivě, podle toho, jak silný je jejich patron a očekávaného zisku z úspěšné mise.“
„Zisku navíc? Jakého? Co dostanou jako bonus?“ zeptala se.
„Ne.“ Quinn se na okamžik zamyslel. „Ať už tohle udělal kdokoliv, je mu lhostejné, že čmuchá v oblasti chráněné VIPERem a Beladory. Během letu jsem projel historii Beladorských pohotovostí, jinak bych nerozuměl tomu, proč Tzader volá do zbraně kvůli válce gangů. Všechna ta aktivita gangů a trolů mě vede k otázce, jestli v tom Svartové nejsou zapletení celou dobu. Pokud ano, vycházelo by z toho, že lidé, kteří je najali, do toho zatáhli VIPER a dost možná i Beladory záměrně. Což znamená, že máme o dost závažnější problém, než jsou války gangů. Čelíme nepříteli, který chce něco, pro co je ochotný riskovat vše… dokonce i válku.“
Evalle objal ledový chlad, když si uvědomila, k čemu se tu mohlo schylovat. Sklopila pohled k mrtvému Svart trolovi. Zabila jejich nejlepší vodítko.
Jejich jediné vodítko.
Dneska prostě nebyl její den. Nejdřív Macha a teď tohle.
Macha. Conlan. Tristan.
Musela před Tristanem uzavřít svou mysl, takže informace o zrádci byly taky v háji. Zkusila mu telepaticky zavolat. Tristane, jsi tam?
V odpověď nezaznělo jediné slovo.