Galene následovala Faina z jeho lodi se Sumi, Vegou, Warem a Felicií. Ushara a ostatní přistáli jen pár minut před nimi. Ale něco nebylo v pořádku. Přístav byl plný ruchu a zdálo se, že všichni jsou nějak neklidní. Ve vzduchu byla zvláštní atmosféra. Hluboký pocit předtuchy.
Zmateně zamířila k Nykyrianovi. „Co se děje?“
„Nejsem si jistý.“
„Tatínku!“
„Mami!“
„Tata!“
Najednou to tam doslova vybuchlo, když Nykyrianova, Caillenova, Darlingova, Synova i Marisova rodina vyběhla, aby je pozdravila. Galene byla zcela ohromena tím množstvím lidí.
Sumi se jí zasmála do ucha. „Vím, co cítíš. Je to děsivé. Věř tomu, zvykneš si.“
Kalea se rozběhla z Dancerovy náruče do připravených pažích malého blonďáka jménem Jayce, zatímco Darice zdravil Nykyrianovu nejstarší dceru, Thiu. Pak mezi ně vzal Wara a Vegu a všechny představil. Zanedlouho si povídali jako staří přátelé.
Galene polkla. „Jak si je všechny pamatuješ?“ Zeptala se Faina.
„Není to tak těžké, jak si myslíš.“
Když spatřila Jayninu známou rodinu, ulevilo se jí. Zamířila k nim.
Ale její radost byla krátkodobá, když si uvědomila, že Ushara jejich štěstí nesdílí. Ve skutečnosti s každou vteřinu vypadala vyděšeněji. „Kde je Jullien?“ Zeptala se Darlinga.
To jejích skupinu okamžitě uklidnilo.
Vasili se postavil matce za záda, zatímco Trajen vyzdvihl Miru a Vivi chytil za ruku. Z výrazu v jeho tváři, když stál za Usharou, bylo jasné, že už znal odpověď.
To Cairistiona se obrátila na Usharu. „Je mi ctí tě poznat, dcero. Jsi tak krásná, jak Jullien povídal.“
Ushara hlasitě polkla. „Kde je?“ Zavrčela.
Tadara se kousla do rtu, když se jí v očích objevily slzy.
„Je tady… že jo?“ Ushara na ně pohlédla. „Julliene! Tohle není vtipné!“ Zavrčela. „Ukaž se! Myslím to vážně!“
Aros se k nim pomalu přiblížil a odkašlal si. Pokusil se promluvit, ale nedokázal to. Až nádherná manželka Nykyriana, Kiara, chytila Usharu za ruku. „Rozptýlil naše pronásledovatele, abychom se v bezpečí dostali pryč. Vzkazuje ti, že si nemáš dělat starosti. Že ti nezlomí srdce.“
Aros konečně našel svůj hlas. „Zachránil Kiaře i Zarině život, Nykyriane. A i ten můj. Nikdo z nás by tu bez něj nebyl.“
Nykyrian políbil Kiaru na ruku. Pak ustoupil. „Připravte mou stíhačku!“ Oznámil nejbližším členům své posádky.
Kiara se nad těmi slovy přikrčila, ale nepokusila se ho zastavit.
Sumi unaveně povzdechla a obrátila se na Dancera. „Já vím…“ Políbila ho. „Neubliž si. Kdyby se ti něco stalo, tak v době tvé nepřítomnosti pojmenuji tvého syna nějakým hrozným jménem.“
Zasmál se.
Shahara podala svého spícího syna Turovi do náruče a políbila ho na tvář. „Vrátíme se.“
Syn svého synka políbil na hlavu, než chytil Shaharu za ruku a zamířil za Nykyrianem a Dancerem.
Maris zaváhal nad mučivým výrazem v Turově tváři. „Promiň, zlato.“
Ture přikývl. „Já vím. Dávej pozor na to, co si přeješ. Chtěl jsem vojáka. Měl jsem si přát umělce. Jen si pamatuj, že je vážně těžké dostat z tvé uniformy krev.“
Maris ho políbil, poté i Devyna a Tereka. „Bzdy budu doma. Slibuju.“
„Vím, že budeš. Jinak za tebou pošlu Zaryu a to se ti nebude líbit.“
Zarya políbila Marise na tvář, než odešel. Chytila Darlinga za ruku, když se chystal také odejít a ještě chvilku ho zdržela. „Nenávidím, že bojuješ beze mě.“
„Vím. Jsi lepší střelec, ale ještě nejsi připravena na bitvu. Stále kojíš. Kdybych mohl Cezara nakrmit místo tebe, nechal bych tě jít, ale myslím, že by na nás byl náš syn vážně naštvaný, kdybych se ho pokusil nakojit.“
„Nejsi vtipný.“
S posledním polibkem je Darling opustil, aby se připojil ke svým bratrům.
Desideria na svého bratra i manžela frustrovaně zavrčela. „To není fér!“
Caillen ji políbil, poté i svou dceru a syna. „Neboj. Sharara mě zvládne ukecat k smrti, než se vůbec stihnu zranit. Stále si myslí, že je mi pět.“
Chayden Desideriu jemně objal. „Já vím, ségra. Ochráním tvého chlapáka před škodou. Neboj. Pokud by měl někdo Caillena zabít, tak chci mít tu čest sám.“
Qory jí znakovou řečí naznačil, že se o oba postará.
„Všechny vás miluju!“ Vykřikla za nimi. „Vraťte se brzy!“
Hadrian protestoval jako pravý šampión, ale Jayne ho donutila zůstat s dětmi, aby mohla odjet s ostatními.
„Neboj.“ Nero svého bratra objal. „Budu ji hlídat. Nic se k ní nedostane.“
Teprve potom se Hadrian uklidnil. Zvedl svého syna, Swaye, do náruče a sledoval, jak Nero a Jayne odcházejí a nechávají ho tam s jeho dcerami a synem.
Fain vyrazil za nimi, ale Galene ho zastavila. „Ne beze mě, Hauku.“
Pohlédl na ostatní, co stáli kolem. „Musíš ustálit základnu, Velitelko. Potřebují tě tu.“
Otočila se k Talynovi. „Veliteli Bature? Založte tu tábor a ujistěte se, že jsou všichni tady a v bezpečí. Jste velícím důstojníkem, dokud se nevrátím.“
V očích mu plál vzdor, ale její syn byl v duši vojákem. „Ano, madam.“
Saf ho stiskl na rameni. „Neboj, Talyne. Udržím ji v bezpečí. Navíc, tvůj otec nikomu nedovolí, aby se k ní přiblížil.“ Objal Tura a políbil svého synovce, než s Fainem a Galene zamířili k ostatním, aby zachránili Julliena.
Talynovi bylo špatně, když sledoval, jak odlétají. Všichni se potřebovali vyspat, než se vrhnou do něčeho tak nebezpečného. Ale nakonec, byli to vojáci.
Válku znali nejlépe.
Felicia ho chytila za ruku, zatímco si Vega, War i ostatní děti vedle nich hrály v blažené nevědomosti.
Užíval si její dotyk a dovolil jí, aby ho držela na místě a byl se tak schopen soustředit na to, co je potřeba udělat. Obrátil se, aby vydal rozkazy, ale pak se zarazil, když spatřil Usharu a její dcery. Poprvé co ji znal, se zdála admirálka zmatená a zcela ztracená. Bolest v těch bílých očích byla spalující, až se mu z ní stáhlo hrdlo.
Tylie a Cairistiona se ji snažily utěšit.
„Admirálko?“
Ushara zamrkala, než se setkala s jeho pohledem. „Ano?“
„Jsme hosty ve vašem domě. A-“
„Ne,“ řekla a přerušila ho. Hlasitě polkla a rozhlédla se po těch, co zůstali tady. A hlavně po dětech. „Nejste hosti. Jste naše rodina.“ Převzala své dcery od Trajena, chytila je za ruku a vedla je k Nykyrianovým dvojčatům, aby je představila.
Dvě sady dvojčat, které byly stejně staré, byly zpočátku překvapeny, ale během pár vteřin byli jako staří přátelé.
A jak je Ushara vedla hlouběji do základy Gorturnumu, kudy Talyn kráčel se Swayem, který se k němu připojil, uvědomil si, že se od Venikovi základny velmi liší. I když většina Tavali byli převážně Fyrebloodi, byli mnohem otevřenější a přátelštější. Všechno tu navozovalo rodinné prostředí.
Připadal si tu jako doma, v útočišti, ne jako na sterilní vojenské základně určené ke kradení a ničení.
Když došli ke svým novým pokojům, přistoupila k nim Thia, nejstarší dcera Nykyriana. Vysoká a krásná blondýnka.
„Takže, ty jsi má nová sestřenka. Ó můj bože, Felicio! Věděla jsem, že mám důvod, proč tě mám ráda.“ Thia byla studentem v Kiařině tanečním studiu, kde Felicia občas vyučovala. Dokonce občas sama pomáhala Felicie s výukou. „A ty, T… Vítej v rodině.“
Thia je chytila za paže. „Víte, že Hauk a Fain byli vždy moji oblíbenci, že jo?“ Zamračila se na Talyna. „Teď, když o tom tak přemýšlím, jsem si měla uvědomit, jak moc seš jim podobný. Proč jsem to jen neviděla?“
„Netuším.“
Felicia na ni mrkla. „Pravděpodobně proto, že ses bála, že bych ti ublížila, pokud bych tě načapala, jak okukuješ mého muže?“
Thia se zasmála. „To bude ono. A blahopřeji. Slyšela jsem o vašem sjednocení.“ Pak zpomalila, když spatřila Gavariana a vykulila oči, když si uvědomila, jaký je to fešák.
Felicia se na Talyna vědoucně usmála. „Tizirah? Už si se setkala s mým synovcem?“
Chvíli jí trvalo, než našla hlas. „Uh… Ne. Nesetkala.“
„Gavariane ezul Terronovo, mohu ti představit Thiu a Vládnoucího rodu eton Anatolů?“
Perfektně a dvorně se jí uklonil. „Tizirah. Je mi ctí.“
„Je ženatý?“ Zeptala se šeptem Felicii.
„Vdovec,“ odpověděla.
Thia je pustila, aby se posunula ke Gavarianovi a vzala ho za ruku, kterou stiskla. „Je mi opravdu líto vaší ztráty, majore. Doufám, že to nebylo nedávno?“
„Ne. Bylo to před pár lety.“
„Přesto to musí bolet.“ Thia ho odvedla pryč.
Kiara zasténala. „Díky bohu, že tu není její otec. Talyne, měl bys ho varovat, než se Nykyrian vrátí. Nemá smysl pro humor, pokud jde o nápadníky jeho dcery.“
Talyn se zasmál. „Proč bych to dělal? Těším se na tu zábavu. Myslím, že bych si měl vsadit.“
Felicia protočila oči v sloup. „Jsi hrozný… Nebojte, Výsosti, varuji ho.“
S tím Talyn odešel a nechal na Gavarianovi i Brachovi kontrolu civilistů i pracovníků, kteří se ubytovávali. Sám šel zmobilizovat ty, co se chystali k bitvě. To samé se před chvílí vydala udělat i Ushara.
Když našel velitelské centrum Gorturnumu a vstoupil, Ushara se mračila. Na rozdíl od Venikova centra zde byla spousta prostoru a vzduchu. Zdálo se mu, jako by se skutečně pohyboval samotným vesmírem. Výhled ven byl úchvatný a nádherný.
Dvě cizí bytosti, Vasili a další Fyrebloodi na něj zvědavě kouknuli. Žena z rodu Fyrebloodů s velkým podezřením.
„Klid, kapitánko. Velitel Batur i ostatní jsou tady v míru.“
Teprve v tu chvíli se uvolnila.
Ushara znovu začala pozorovat monitory. „Co tě sem přivádí, veliteli?“
„To samé co tebe. Chtěl jsem je slyšet a ujistit se, že tu nebudeš sama. Koneckonců, jak si sama řekla, si má rodina.“
Ushara s vděčným úsměvem ukázala na židli po jejím boku. „V tuhle chvíli není co slyšet. Prolétají temným prostorem Ligy.“
Posadil se. „Pak to tedy bude dlouhá noc.“ Talyn se k ní natáhl a chytil ji za ruku. „Ale my to spolu zvládneme.“
Než to stihl doříct, připojila se k nim tadara, Sumi, Felicia i Aros, aby společně bděli.
Během hodiny se místnost zcela naplnila.
Dokonce se objevil i Trajen, který se posadil do rohu a v tichosti je všechny pozoroval, zatímco čekali na jakoukoli zprávu.
***
„Julliena zajali vojáci tadary.“
Fain se cítil tak mizerně, jako Nykyrian vypadal, zatímco jim majorka předávala zprávu v táboře Aliance na základně, kde doufali, že potkají Julliena a zbývající vojáky.
Nykyrian na ženu zíral. „A nikoho nenapadlo mu pomoci?“
Majorka pokrčila rameny. „Byl to tizirah Jullien.“
Takže v podstatě jejich spojenci s ním odmítali bojovat a dovolili, aby ho Eriadne jen tak zajala.
Fain zaklel nad tím, co se Jullienovi stalo. Poté, co riskoval svůj život, aby je všechny zachránil, poslal princ své vlastní Tavali vojáky zpět s jejich rodinami, aby je ochránili a doprovodili do Gorturnumu. Myslel si, že mu královská stráž jeho matky pomůže, zatímco budou krýt jejich útěk. Místo toho ty nejvěrnější vojáci jeho matky v podstatě zvedli ruce do vzduchu a nechali ho tam shnít.
Ne, hůřeře.
Spoutali zraněného a krvácejícího Julliena a předali ho svým nepřátelům jako zabalený dárek, aby se v bezpečí dostali pryč a „dokázali“ tak svou loajalitu vůči Eriadne na dost dlouho, aby si vykoupili svobodu.
Dancer zavrtěl hlavou. „Nikdy jsem nemyslel, že mi tvého bratra bude líto, ale zatraceně, tohle bylo chladné.“
Darling si povzdechl. „Co budeme dělat?“
Nykyrian si rukou v rukavici stiskl nos a zamrkal. „Nevím. Nemáme žádné informace, se kterými bychom mohli pracovat. Nemáme tušení, kde je. A zda je vůbec živý.“
„Nyran ho nesnáší,“ řekla Galene. „Vášnivě. Už od dětství. Nemám tušení, co mu provede. A Liga na jeho hlavu vypsala tu nejvyšší odměnu.“
To znamenalo, že vrahové měli nařízeno Julliena brutálně mučit a zabít a za ten čin měli imunitu.
Nykyrian si dlouze povzdechl. „To nejsou informace, které bych chtěl přivést jeho ženě. Ne po tom všem, co pro nás udělali.“
Syn se zašklebil. „Žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestaný.“
Shahara ho praštila.
„Je to pravda,“ řekl v obraně.
Dancer poplácal Nykyriana po zádech. „Tady nic dělat nemůžeme. Nemůžeme vyslat záchranný tým, když netušíme, kam má udeřit. Pokud je naživu, najdeme ho.“
Nykyrian se obrátil na Darlinga. „Prosím, řekni mi, že je to stále ten bastard a hajzl. Že si zaslouží, aby ho vykuchali.“
„Je to bastard. Ale za tvou ženu a dceru se nechal postřelit. A poté znovu do zad, pro tvého otce. To tvůj otec před Jullienovo ženou nechtěl prozradit. Když jsme ho tam nechali, velmi krvácel.“ Darling zavrtěl hlavou. „Není to ten debil, se kterým jsi chodil do školy. I když bych ho rád nesnášel, musím říct, že si získal můj respekt tím, co pro nás udělal a tím, jak se držel v boji.“
Shahara souhlasně přikývla. „Hledala jsem záblesky starého Julliena, ale nic jsem neviděla.“ Zamračila se. „Věděls, že celé dva roky poté, co tě prohlásili za mrtvého, s ním ani jeden z tvých rodičů nemluvil?“
„Cože?“ Zeptal se Nykyrian šokovaně.
„Jo,“ souhlasil Darling. „Slyšel jsem, jak se mu za to tvá matka omlouvala, když jsme se skrývali. Zjevně byli tak zachyceni vlastním žalem, že zapomněli, že mají ještě jednoho syna. Kdykoli se pokusil za tvou matkou jít, její asistentka mu řekla, že je zaneprázdněná. Když volal do Triosanského paláce, odmítali ho spojit, protože nechtěli riskovat, že by se jeho otec rozčílil v jeho truchlícím období. A tvá teta se mu omlouvala za to, že se mu posmívala, že na něj rodiče nemají čas.“
„Kdo se o něj tedy staral?“
„Zaměstnanci… tvá babička.“
Nykyrian pohlédl na Galene.
„V té době jsem neměla přístup do paláce. Ale mají pravdu. Když jsem se vrátila do služby, Jullien k ní nemohl. To byly mé rozkazy. Vždy ji to rozrušilo. Kdykoli se objevil, ptala se ho jen na tebe. Většinou na něj jen útočila za to, že tě od ní držel. Vinila ho za tvou smrt.“
Nykyrian zaklel a zhluboka se nadechl.
Fain si těžce povzdechl. „Teď, když o tom tak mluvíme, nepamatuju si, že by ho někdy rodiče vzali do školy. Možná jednou nebo dvakrát, ale víc ne. Vždy měli důvod, proč tam nemohli být.“
„Jo,“ řekl Dancer. „Byli tam vážně vzácně. Vzpomínám si, jak se mu Merrell s Chrisem smáli, že mu otec slíbil, že ho navštíví, ale na poslední chvíli přišel se slabou výmluvou. Na to, jak často ho všichni sledovali, jako kdyby byl k ničemu. Samozřejmě jsem si myslel, že mají pravdu a že si to zaslouží. Ale byl to jen chlapec, obklopený sobeckými kretény, kterým byl úplně u zadku. Proto byl pořád tak naštvaný. Proto útočil.“
Nykyrianovy rysy se změnily v ocel, když čelil gardě Andarioňanů. „Chci, aby tohle byla priorita. Najděte mého bratra.“
„A vaši babičku?“
„Tu děvku zabijte.“
Galene mu zasalutovala. „Ano, pane.“ Otočila se a vydala se roznést nejnovější příkazy. A přesto, že byla nadšená, že půjde proti Eriadne, nemohla uvěřit, jak špatně jí bylo z představy toho, co se stalo Jullienovi. Muži, kterého před krátkou dobou chtěla zabít.
Ale čím víc si vzpomínala na to, jak s ním zacházeli, když byl ještě dítě, a na to, co se mu dělo v paláci, tím víc si uvědomovala, že se jen pokoušel přežít krutou vládu své babičky. Jako oni.
Královská politika byla hrozná.
A zatímco oni získali zpět rodiny Sentelly, vyhnali z Porturnumu zrádce a založili pro Alianci novou základnu, stále na ně čekala válka.
Vyhráli jen malou bitvu. Ale ztratili Andarii.
„Na co myslíš?“
Zarazila se nad Fainovo otázkou. „Myslela jsem na to, co jsme tento týden ztratili. A ty?“
Přitáhl ji k sobě. „Na to, co jsem získal a nikdy by mě nenapadlo, že to budu mít. Tebe po svém boku. Krásné syny a dceru, které jsi mi darovala.“
Zavřela oči, políbila ho a dovolila těm slovům, aby ji zalily. Měl pravdu. Získali mnohem víc než ztratili.
A vše nebylo skutečně ztraceno. Pouze dočasně.
Během zítřka tu zatracenou děvku vyženou z Andarie a získají zemi zpět. O tom nepochybovala. A pokud bude Jullien stále naživu, také ho zachrání.
Koneckonců, byli Sentella. Neskutečné zázraky byly jejich specialitou.