Evalle přejela se svou motorkou k Decaturu a vjela na parkoviště blízko stanice metra, na které Tristan vystoupil, pokud opravdu jel sem. Sázela všechno na to, že je její odhad správný. Našla místo v rohu a sesedla, sundala si helmu, odhrnula mokré vlasy z tváře.
Storm by nemohl být mokřejší ani kdyby ho strčila do jezera. Když si stáhl kapuci, vlasy se mu lepily na krk. Strčil svůj mobil do jejího tankbagu, pak ze sebe sloupl mikinu nasáklou vodou, vyždímal ji, a začal ji používat jako ručník.
Oběma rukama si odstranil vodu a vlhké vlasy z tváře. „Pojďme.“
„Storme… když tě požádám, aby ses stáhl a zůstal z dohledu, uděláš to?“
„Neopustím tě.“
„Nechci, aby tě chytili nebo zastřelili.“ Viděla, co Isákův odstřelovač zvládne provést s obrovským démonem. Storm by neměl sebemenší šanci.
„To nech na starosti mně.“
„Ne. Potřebuju, abys mi to slíbil, jinak mi nemůžeš jít pomoct.“
„Můžem tu stát a dohadovat se, nebo můžem začít s pátráním.“
Zkřížila ruce na hrudi, beze slova.
Zamračil se a utrousil něco ve zvláštním jazyce. Nepotřebovala překladač, aby rozpoznala nasranost, ale nehodlala se ani pohnout, aniž by s tím souhlasil.
Storm nakonec povolil. „Dobře, dobře, slibuju. Tak pojďme.“
Po chodnících lemujících vchody rozličných maloobchodů a restaurací postavených mezi parkovištěm a stanicí metra se nikdo nepotloukal. To však nijak nezmírňovalo její neklid, když došli až k ní a Storm vešel za křoví, aby se svlékl a proměnil.
Z keřů se vynořil černý jaguár. Dokud k ní nestočil zářivě žluté oči, dokonale splýval s obsidiánově temnou nocí. Chvíli stopoval kolem stanice, dvakrát přičichl k jednomu místu, pak se otočil k ní.
„Máš to?“ zeptala se.
Přikývl a vyrazil po McDonough Street, s ní hned v závěsu.
Storm se držel blízko u zdí. Když došel do starší čtvrti obklopené lesy, potichu přešel k dvouposchoďovému cihlovému činžáku. Soudě podle prostých okenních a dveřních rámů potažených silnou vrstvou barvy byl nejspíš nově postavený někdy v osmdesátkách.
Evalle čekala na místě, odkud mohla vidět na oba vchody do domu, zatímco Storm prozkoumával jeho okolí. Vyrazil zpátky k ní a přikývl.
Alteranti byli tam.
Ale opravdové potvrzení právě vystoupilo z toho vzdálenějšího vchodu.
Tristan držel deštník nad mladou ženou, kolem které omotal ruku. Na hlavě se jí v bláznivých kudrlinách kupily hnědé vlasy—zcela nepodobné jeho blonďatým pramenům. Když nadzvedla hlavu, spatřila Evalle záblesk jasně zelených očí. Tristan ani jeho sestra evidentně neměli noční vidění jako Evalle, protože jinak by nosili sluneční brýle, aby své oči ve tmě zakryli.
Než Storm došel až k ní, mávla rukou, aby zahnul vlevo. Mohl splynout s tmou tvořenou hustými keři obklopujícími roh budovy.
Zaváhal. Slíbils to, naznačila rty.
Storm to neochotně uznal a zacouval do tmy.
Když se Tristan ocitl šest metrů před ní, zavolala na něj. „Jsi blázen, jestli myslíš, že tě VIPER nedostane.“
Trhl hlavou vzhůru, jeho oči zazářily do noci. Postrčil sestru za sebe. „Jdi mi z cesty, Evalle.“
„Nemůžu se vrátit s prázdnýma rukama a ty nemáš kam utéct. Bojuj po mém boku, jako jsem to udělala dnes já.“
Předal deštník své sestře. „Mýlíš se. Můžu nás vzít daleko odsud, kde budeme žít v bezpečí.“
„To bys mohl udělat jen kdybyste letěli, a v metru jsem zaslechla mluvit lidi o tom, že je letiště Harts-field utopený v tý mlze.“ Velká lež, ale to nevěděl.
Tristanova sestra se postavila vedle něj, ruku na boku. „To je krávovina.“
Zamračil se na ni.
Evalle si jeho sestru prohlédla. Atraktivní mladá žena, pokud se někomu zamlouvala drobná postava, drzost a užvaněnost. „Ty jsi hádám Petrina.“
Podívala se na ni jako na blbce konstatujícího jasnou věc. „A ty jsi hádám ta mrcha, co nás chce využít k získání vlastní svobody.“
Usmrkanec pitomá. Evalle ji ignorovala. Za tuhle skupinku rozhodoval Tristan. „Tribunál dá Senovi volnou ruku, aby po tobě šel sám. Podle jeho filosofie je jediný dobrý Alterant ten, co zmizí navždycky. A to ani nemluvím o Nyght Raiderech.“
„O kom?“ zeptal se.
„O skupině chlapů ze zvláštních jednotek pod velením muže, co kvůli Alterantovi ztratil nejlepšího přítele. Zabíjeli je na potkání o hodně dýl, než VIPER. Vystavuješ sestru a ty dva většímu riziku, než si uvědomuješ.“ Rozhlédla se. „Kde vůbec jsou?“
Petrina na ni chtěla znovu vyjet, ale Tristan ji zmáčkl a zarazil. „Jsou zaneprázdněný,“ osvětlil.
Evalle se rozhodla změnit taktiku. „Svůj život, i život své sestry si klidně riskovat můžeš, ale je nefér vystavovat Webstera s Aaronem nebezpečí, aniž by dostali šanci k tomu něco říct.“
„Zdržuješ mě. Uhni, odcházíme,“ utrhl se na ni.
„Když jsme byli v labyrintu, říkals, že se se mnou podělíš o informace a pomůžeš mi, až bude tvá sestra v bezpečí.“
„Ještě není v bezpečí.“
„To ani jeden z vás nebude nikdy, jestli nezačneš spolupracovat se mnou.“
Konečně se zatvářil nerozhodně.
Evalle na to navázala, když vycítila šanci. „Nech mě aspoň vzít s sebou Webstera a Aarona, když budou souhlasit. Dej mi dost informací, abych mohla hájit nás tři. Nikam bez nich nepůjdu, a když budou v ústředí VIPERu, budou v bezpečí před mlhou.“
Možná by Brina dokázala úspěšně namítnout, že přivedla dva ze tří uprchlých Alterantů, co ještě byli naživu. Jak by mohl Tribunál čekat, že k nim dovede někoho mrtvého?
„Ona lže,“ mínila Petrina.
Evalle zavrtěla hlavou. „Ty víš, že nelžu, Tristane. Nepřijmu svobodu, pokud ji Tribunál nedá nám všem.“
Během přemýšlení mu po tváři stékal déšť. Setřel si vodu z očí, než svolil: „Jestli Webster a Aaron budou chtít jít—“
Petrina ho chytila za ruku. „Ne!“
Zpražil ji pohledem, pak pokračoval. „Máš pravdu. Nemůžu volit za ně. Když budou souhlasit, že půjdou s tebou, tak ti řeknu dost k obhajobě, ale jestli kdykoliv zjistím, že jsi mi lhala, po zbytek života tě přiměju litovat toho, že jsi je využila.“
Tíha, co ji celé dny táhla k zemi, jako by se trochu zmírnila
Petrina střelila pohledem doprava, odkud se z druhé strany ulice blížili Webster a Aaron.
„Ahoj, Evalle,“ zavolal Webster a zazubil se na ni.
„Ahoj, Webstere.“ Chtěla promluvit i na Aarona, ale v tu chvíli ucítila síru. Pak spatřila, jak se za Tristanem a jeho sestrou plíživě blíží mlžný opar. Websterovi a Aaronovi zbývalo pár kroků, než do něj vkročí.
„Já myslel, že se máme sejít v metru,“ zavolal Webster na Tristana.
Evalle promluvila, než mohl odpovědět. „Blíží se ta mlha. Musíme odsud vypadnout.“
Tristan se otočil, aby se podíval za sebe, a v tom je mlha začala obklopovat.
Křovím otřáslo zavrčení.
Storm. Evalle se tam podívala a zavrtěla hlavou, prosila ho, aby neútočil.
„Držte se u mě a kdyby nás ta mlha dohnala, zadržte dech,“ nařídil Tristan Websterovi a Aaronovi. Když došli k němu, otočil se k Evalle. „Jediná cesta ven je za tebou. Můžeš si s Websterem a Aaronem promluvit cestou, jestli—“
Za jejími zády zaburácel do amplionu mužský hlas: „Evalle, ustup od těch Alterantů! Máme je na mušce.“
Když se otočila, nic neviděla, což znamenalo, že Isakův tým splýval s nocí. Po otočení zpátky spatřila Tristanovu tvář zkřivenou vztekem.
„Je to past. Lhalas mi!“ zařval na ni.
„Ne, nelhala. Snažila jsem se tě před Nyght Raidery varovat.“
„Kravina. Jen jsi získávala čas, dokud nás nebudeš mít všechny na jednom místě. Vědělas, že bych nebyl ochotný jít s tebou a opustit svoji sestru. Nevěřím, že jsem tě poslouchal.“
„To není pravda!“ Koutkem oka zachytila, jak Storm vylézá ze svého úkrytu, kolem něj se vznášela mlha. Znovu zavrtěla hlavou.
Zlověstně zavrčel, přešlapoval, připravený odrazit se a skočit.
Při dalším nádechu ji zápach síry podráždil v krku. Žlutý opar se pomalu šířil k Tristanově skupince.
Hlas v amplionu netrpělivě zopakoval: „Evalle. Ustup. Od. Nich. Hned.“
Znovu pohlédla přes rameno. Tentokrát uviděla sedm mužů v plné zbroji, co se vynořili z úkrytu a v rukách drželi Isakovy mega kvéry. Isak je vedl.
„Isaku, přestaň. Nestřílej!“ zakřičela.
Webster a Aaron zařvali, a ona bez jediného pohledu odtušila, že se začínají měnit na bestie.
Jenže malér byl na světě už ve chvíli, kdy Isak viděl Tristanovy a Petrininy zelené oči.
V tom okamžiku naplněném burácením hromu, vrčením Storma a Isakovým řevem, jí přišlo, jako by se všechno dělo zpomaleně. Uvědomila si, že je způsob, jak by mohla zachránit ostatní, i když to znamenalo ztrátu její poslední naděje.
Jeden dar od Tribunálu jí ještě zbýval.
S vědomím, že ta slova zpečetí její osud, zvolala: „Z moci darované mi Tribunálem, přikazuji, aby mlha vytvořená Kizirou zmizela—“ Po zamyšlení rychle dodala: „—a nikdy se nevrátila.“
Mlha se vytratila.
Aaron a Webster se neproměnili moc. Zadívali se na ni, zatímco se vraceli zpět do lidské podoby.
„Hni se, Evalle!“ zařval Isak znovu do megafonu.
Zadívala se na Tristana. „Nepodrazila jsem vás.“
Ohlédl se přes rameno, pak stočil pohled zpátky k ní. „To bude těžký dokázat, až budem všichni mrtví.“
„To vím. Vypadněte odsud.“
Podezřívavě přimhouřil oči.
„Běžte,“ nařídila důrazněji. „Jediný důvod, proč zatím nestřílí, je ten, že nechce zabít mě. Jakmile se rozhodne, že jsem hrozbou pro lidi i já, situace se změní. Mohla bych zavolat Tzaderovi, ale nedostane se sem dost rychle na to, aby ho zastavil.“
Tristan nařídil Websterovi, Aaronovi a Petrině, aby v jednom zástupu za ním zmizeli. Sám potom začal couvat, očima přitom fixoval Evalle.
Viděla jeho zmatení a vnitřní debatu nad tím, co by měl dělat, ale oba věděli, že nemůže nic.
A stejně tak Evalle, která sledovala svoji jedinou šanci na svobodu mizet v lesích na druhé straně ulice. Otočila se. Viděla, jak se Isakův tým blíží, ale stále jim zbývalo třicet metrů.
Tentokrát na ni Isak zavolal už bez megafonu. „To byla chyba, Evalle.“
Přikývla, že rozumí.
Storm zavrčel a ona sebou trhla směrem k němu. „Nevycházej. Slíbils to. Jestli ten slib porušíš, hádám, že tě to bude bolet stejně, jako lhaní. Ale mě to bude bolet víc.“
Náhlý příliv energie začal v krátkých záblescích odvádět déšť stranou.
Přímo před ní se objevil Sen… a držel prázdné přesýpací hodiny. „Nevidím v tvojí blízkosti tři Alteranty.“
„Co to sakra je?“ zařval Isak.
Sen se k němu otočil a zatvářil se otráveně. Hlavu i hruď mu zasypaly rudé tečky laserů. Nadzvedl ruku a ukázal prstem směrem k týmu v jasně agresivním gestu.
Z jedné zbraně vystřelil výbuch energie.
Sen k němu natočil dlaň a zastavil ho ve vzduchu, jen centimetry od sebe.
Co byl ten chlap zač? Evalle čekala, že po tomhle na něj začne Isakův tým pálit vším, co mají, ale staly se z nich jakési živé sochy, zamrzli v pozici, kterou v tu chvíli zaujímali.
„Jak dlouho zůstanou takhle zamrzlí?“ zeptala se.
Otočil se k ní, nedbale pokrčil rameny. „Dokud nezmizím, a nic z tohohle si nebudou pamatovat.“
Co by dala za takovou schopnost, obzvlášť, když Sen stále držel prázdné přesýpací hodiny.
Samolibě se pousmál a rozhlédl se. „Jak jsem říkal, nevidím tady tři Alteranty.“
„Pro to je dobrý důvod.“
„Myslíš, že mi to není u prdele?“
Evalle koutkem oka zachytila, jak Storm vystupuje ze stínů a v očích se mu zlověstně blýská. Nahrbil se, připravený zaútočit na Sena.
To by byla sebevražda.
„Ne!“ vykřikla.
Sen se ani neotočil. Dokonce nepohnul jediným svalem. Ale věděla, že to on vyslal ten výbuch síly, který Storma odmrštil. Jeho tělo prudce vrazilo do cihlové zdi. Ozval se zlověstný praskot kostí, z plic mu chrčivě unikal děsivě znějící zvuk, zatímco klouzal k zemi.
Z úst mu tekla krev.
„Ne!“ vykřikla a vrhla se k němu.
Jenže její tělo se zastavilo ve vzduchu. Sen ji tam chvíli nechal. Dost dlouho na to, aby si mohla uvědomit, že se Stormova hruď vůbec nepohnula. Nedýchal.
Svět kolem ní se začal točit, ruce a nohy se jí znovu rozpohybovaly. Bušila pěstmi všemi směry, snažila se Sena praštit. Jeho smích se prolínal mezi vířícími barvami.
Pokusila se povolat svou kinetiku. Bezúspěšně.
Storm nemohl být mrtvý.
To nemohla být poslední vzpomínka na něj. Nemohla si právě tenhle pohled vzít do života v izolaci. Tribunál nebude poslouchat nic z toho, co řekne. Žádné opatření pro případ selhání.
Dobrotivá bohyně. Selhání.
Jestli si myslela, že její srdce už nedokáže snést další ránu, zmýlila se.
Co Tribunál udělá s Brinou?
A co to bude znamenat pro Beladory?